Japonská vláda v polovině dubna letošního roku rozhodla, že začne do dvou let vypouštět do moře více než milion tun kontaminované vody z jaderné elektrárny Fukušima. Tu před 10 lety zničilo silné zemětřesení a následná vlna tsunami. Rozhodnutí o vypuštění vody oznámil premiér Jošihide Suga. Japonské úřady došly k závěru, že vypouštění kontaminované vody z Fukušimy lze realizovat bez přílišných negativních dopadů na životní prostředí, pokud budou dodržovány připravené postupy. S tím však nesouhlasí některé nevládní organizace ani místní rybáři. Nelibost nad japonským rozhodnutím již vyjádřily také například Jižní Korea a Čína. Oznámení Tokia naopak podpořil Washington. Rozhodnutí japonské vlády je vyústěním několikaleté debaty o tom, jak naložit s velkým množstvím kontaminované vody, která se v areálu ukládala. Její původ je různý. Část byla použita pro ochlazování jaderných reaktorů elektrárny poničených přírodní katastrofou. Částečně se jedná o vodu, která do prostoru elektrárny přibyla během dešťů i z podzemí. Proniká do silně kontaminovaných částí kolem zničených reaktorů a hromadí se v suterénech budov. I tu bude nutné odčerpat a nějak se s ní vypořádat. Množství přitékající vody se dařilo v posledních letech postupně omezovat. Pozvolna se opravovaly budovy (především střechy), zlepšoval se i odvod dešťové vody. Za hranicemi areálu také postupně vznikl systém studní, díky kterým je možné odčerpávat část spodní vody přitékající z okolních svahů. Přesto jde i nadále o značný problém. Po odčerpání se kapalina v dekontaminačních zařízeních zbavuje všech radionuklidů s výjimkou tritia. Tento těžký izotop vodíku chemicky nelze od běžného vodíku oddělit.
Kam s ní? Část vody se po vyčištění využívá pro chlazení, ale zbývající množství se zatím skladuje. Voda se ukládá v obrovských nádržích v areálu elektrárny, které postupně zabraly významnou část jeho plochy. I přes to by měla být jejichž kapacita na podzim roku 2022 naplněna. Nedávno tuto informaci zveřejnila společnost Tokyo Electric Power (TEPCO), která elektrárnu provozovala a nyní řídí záchranné a likvidační práce. V areálu jednoduše přestává být místo pro další nádrže. V současné době je tak celková kapacita nádrží 1,37 milionu t vody, ale další rozšiřování skladovacích kapacit je problematické. Již delší dobu tak bylo jasné, že bude nutné rozhodnout, co s vodou s obsahem tritia udělat. Vypouštění se nabízelo od začátku. Tritium je totiž součástí životního prostředí: vzniká (podobně jako radioaktivní uhlík 14C) při srážkách částic kosmického záření s naší atmosférou. Příznivou okolností je i to, že nepředstavuje veliké radiologické riziko. Produkuje výhradně beta záření, jím vyzářené elektrony mají velmi nízkou energii. Ve vzduchu urazí pouze několik milimetrů, ve vodě pak ještě výrazně méně. Naštěstí se také na rozdíl od některých jiných radionuklidů v těle nehromadí, a tak nehrozí postupná otrava (protože i slabý zářič by mohl poškodit tkáně, pokud by v těle zůstával delší dobu či se v něm postupně hromadil). Normy tyto vlastnosti zohledňují, proto v případě tritia nejsou tak přísné, jako je tomu u některých jiných radionuklidů. V povrchových vodách, které se využívají i jako zdroje té pitné, je sice ve většině států EU limit nastavený v poslední době podobný jako u jiných radionuklidů, tedy 100 Bq/l, ovšem například Finsko jej má posunutý až na 30 000 Bq/l. Ve Fukušimě by měla být vypouštěna voda, u které nepřesáhne aktivita tritia 1 500 Bq/l, tedy pouze 1/40 bezpečnostních limitů platných v Japonsku a 1/7 doporučení Světové zdravotnické organizace pro pitnou vodu. Zároveň se předpokládá, že roční vypuštěná aktivita tritia nepřekročí hodnoty, které realizovala elektrárna při svém provozu. Ta činila zhruba 22 bilionů Bq (tj. 22 TBq).
Půjde to pomalu V důsledku se tedy zásoby radioaktivní vody z Fukušimy mají likvidovat jen velmi postupně a pomalu. Nádrže se tak budou uvolňovat déle než 10 let. Do roku 2022 by se vše mělo připravit. Jde hlavně o zařízení pro ředění a kontrolu nejen aktivity tritia, ale i případné příměsi dalších radionuklidů. V rámci přípravy se bude omezené vypouštění testovat a provede se i podrobné studium environmentálních dopadů. Dá se předpokládat, že vše bude pod nezávislou kontrolou a pod dohledem zahraničních expertů a zástupců rybářů. Právě místní rybáři jsou nejhlasitějšími odpůrci kroku. Má to svůj logický důvod: vypouštění vody s obsahem radioaktivního prvku není rozhodně dobrou reklamou na jejich zboží. Bez ohledu na to, zda skutečně představuje nějaké zdravotní riziko, či nikoliv. To spolu s odporem sousedních zemí (Jižní Koreje, Tchaj-wanu i Číny) bylo hlavní příčinou toho, proč finální rozhodnutí trvalo tak dlouho. Řešení bylo celou dobu nasnadě a z technických i jiných příčin bylo poměrně jasné, jakou podobu nakonec bude mít. Japonské úřady však postupovaly co nejopatrněji, do celého procesu se snažily zapojit jak všechny, koho se může řešení dotknout, tak i Mezinárodní agenturu pro atomovou energii a zahraniční experty, kteří plán schválili a označili za bezpečný. Přesto Japonsko čekalo v podstatě do poslední možné chvíle. Před kritikou to plán nezachránilo, ale dlouhý proces, který mu předcházel, kritiku alespoň značně otupil. /jj/
