Když si vybíráme vhodný materiál a jde nám o jeho určité vlastnosti, tak většinou musíme dělat kompromisy, například pokud jde o jeho tloušťku, tuhost nebo hmotnost. Právě nalezení vhodného kompromisu bývá tím, co rozhoduje o úspěchu, či neúspěchu materiálu. Vědci a inženýři americké University of Pennsylvania nedávno vyvinuli materiál, který takový kompromis představuje, alespoň pokud jde o poměr mezi tuhostí a hmotností materiálu. Jejich výtvorem je nanomateriál, kterému říkají „nanocardboard“, čili česky nanolepenka. Je to ultratenká nanoverze běžné vlnité lepenky z papíru. Centimetr čtvereční takové nanolepenky váží méně než tisícinu gramu, a když ji ohnete v polovině, tak se zase vrátí do původního stavu. Vlnitá nanolepenka je vyrobena z ultratenkého filmu oxidu hliníku, jehož tloušťka je na úrovni desítek nanometrů. Z tohoto filmu vznikla výsledná nanolepenka o tloušťce v desítkách mikronů. Nanolepenka má sendvičovou strukturu, díky které je tuhost tohoto materiálu více než desettisíckrát větší než u obyčejného plátku ze stejného materiálu o totožné hmotnosti. Poměr tuhosti a hmotnosti předurčuje nanolepenku pro aplikace v letectví nebo třeba při výrobě mikrobotů a dalších odvětvích, kde se důkladně zvažuje každý gram. Nejde přitom jenom o excelentní mechanické vlastnosti tohoto materiálu. Díky své lepenkovité struktuře se nanolepenka z valné většiny skládá z prázdného prostoru, takže je úžasným tepelným izolátorem. Igor Bargatin a jeho kolegové rovněž zjistili, že nanolepenka udělá podivuhodnou věc, když na kousek tohoto materiálu posvítí světlo. Začne levitovat. Teplo od přicházejícího záření totiž vytvoří teplotní gradient mezi oběma stranami nanolepenky, čímž dojde k odtlačování molekul vzduchu na spodní straně nanolepenky. To vytváří vztlak a pozoruhodný materiál se vznáší. Badatelé se tomuto fenoménu hodlají věnovat v budoucím výzkumu.
