Letos uplynulo 100 let ode dne, kdy se narodil prof. dr. Ing. Vladimír Marcelli, zakladatel Strojního výzkumu ŠKODA a světově uznávaný odborník v oblasti dynamiky a mechaniky strojů. Zejména velkých parních turbín. Po středoškolských studiích vstoupil na Vysoké učení technické v Brně, kde po promoci pokračoval jako asistent. Následovala dlouhodobá stáž ve Francii, po jejímž ukončení se vrátil do Brna, odkud však brzy odešel do Prahy, do Matematického oddělení Škodových závodů. Koncem 40. let minulého století začaly vznikat v souvislosti s rychlým rozvojem těžkého průmyslu nové rezortní a státní výzkumné ústavy. Tento vývoj měl však neblahý vliv na existující výzkumné kapacity, protože z nich začali odcházet kvalitní pracovníci na nově vznikající místa. To byl i osud pražského Matematického oddělení Škodových závodů, které se v důsledku tohoto vývoje rozpadlo. Škodovka však výzkumné pracoviště pro strojírenskou oblast potřebovala, a to přímo v Plzni. Založením nového Strojního výzkumu byl pověřen tehdy 37letý inženýr Vladimír Marcelli.
V PLZNI SE ROZJÍŽDÍ OBOR MECHANIKY STROJŮ Tak se ještě v roce 1950 stěhují pracovníci z Prahy do Plzně a rozjíždí se nové pracoviště zaměřené především na oblast mechaniky strojů. Přes značné vytížení spojené s rozběhem nového pracoviště si Ing. Marcelli nachází čas na dokončení doktorské disertace z oblasti termomechaniky. Zároveň na nově vzniklé Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni nacházejí uplatnění i jeho pedagogické zkušenosti při přednáškách z oblasti technického měření. Později zde získává pozici vedoucího katedry a nakonec i titul profesora. Organizačně se Strojní výzkum stal součástí Výzkumného ústavu Škodových závodů. Velmi rychle se v souvislosti s rozvíjejícími potřebami závodů doplnila i původně jednoduchá skladba Strojního výzkumu, takže po 5 letech od svého založení v roce 1955 byl schopen řešit problémy nejen mechaniky, ale i termomechaniky a proudění jak po stránce teoretické, tak i experimentální. V souvislosti s tím docházelo i ke specializaci činností, takže se zformovaly nové skupiny matematiky, dynamiky, pružnosti a pevnosti, funkce strojů, regulace a knihovny. A tak již od poloviny 50. let minulého století fungoval Strojní výzkum ve struktuře, která se později měnila jen nepatrně v souvislosti s měnícími se požadavky závodů i technologickými možnostmi. B
EZ POČÍTAČŮ, KALKULAČEK, V PODMÍNKÁCH EMBARGA Mezi první problémy, které dr. Marcelli řešil ve Strojním výzkumu, patřilo nadměrné chvění strojů, praskání strojních částí vinou vysokého namáhání a špatná funkce strojů, to vše v podmínkách dnes málo představitelných. Nebyly ještě žádné počítače ani kalkulačky a navíc s ohledem na embargo nebyly k dispozici ani žádné moderní měřicí přístroje. A tak Strojní výzkum, který neměl žádnou tradici, si musel vše budovat od počátku sám. Pro měření namáhání se ve skupině elektroniky navrhl a vyrobil elektronkový tenzometrický můstek, se kterým se pak dlouhá léta vyjíždělo k měření do závodů i terénu. Nevalná situace byla i v oblasti měření vibrací anebo aerodynamických či termomechanických veličin. Z úspěšně dokončených prací vzpomeňme alespoň výzkumy na důlních strojích, jako byla např. uhelná síta, sázečky, vibrační dopravníky, ale i bagry a rypadla. Mnoho prací bylo vykonáno i na lisech v závodech podniku i u zákazníků a zejména pak v elektrárnách na turbosoustrojích při měření vlastností regulačních orgánů a při odstraňování zvýšených vibrací. Všech těchto měření se Ing. Marcelli osobně zúčastňoval a mnohdy je i řídil.
UPLATNILA SE KAŽDÁ NOVÁ MYŠLENKA Díky svým výsledkům vcházel Strojní výzkum stále více do podvědomí závodů Škoda jako místo, na které se mohou s důvěrou obracet s jakýmkoliv mechanickým problémem při uvádění nových strojů do provozu. Těsná spolupráce byla navázána zejména se závodem Turbíny, ve kterém prof. Ing. Jan Jůza, DrSc., byl iniciátorem nejen vývoje nových turbín, ale i zadavatelem dlouhé řady výzkumných problémů pro Výzkumný ústav, Strojní výzkum nevyjímaje. Velmi dobrá spolupráce byla i se závody Elektrotechnické továrny Doudlevce a Těžké strojírenství. Později, po výskytu poruch na lokomotivách v Bulharsku a Rusku, se rozvinula i těsná spolupráce se závodem Elektrické lokomotivy a na konec mnohem později z podobných potíží s trolejbusy i se závodem Ostrov. Prof. Marcelli díky své jasnozřivosti podporoval každou novou myšlenku, která se objevila ve světě i na pracovišti a která mohla přispět k řešení existujících výzkumných problémů. A tak koncem 50. let minulého století se ve Strojním výzkumu rozvinula oblast modelové podobnosti a zejména pak dynamiky strojů do té míry, že dosáhla špičkové úrovně a byla důvodem, proč za výpočty napjatosti a vlastních frekvencí olopatkovaných disků a dynamiky rotorů parních turbín byla profesorovi Marcellimu v první polovině 60. let udělena státní cena a později i hodnost člena korespondenta Československé akademie věd, ač byl nestraník. Ve stejné době došlo ke kvalitativní změně v technice výpočetních prací. Tomu nahrával i nízký věkový průměr pracovníků Strojního výzkumu, kteří začali velice záhy využívat ke složitějším výpočtům počítače. Je pochopitelné, že došlo k rychlému rozvoji numerických metod nejen pro klasické pevnostní a dynamické výpočty, ale i pro zpracování rozsáhlejších měření. Složité výpočty, které se do té doby ani nedaly realizovat, se náhle staly dosažitelné.
PROFESOR MARCELLI ŽÁDANÝ I V ZAHRANIČÍ Problémy s únavovými poruchami lokomotivních podvozků v polovině 60. let vyvolaly potřebu experimentálního ověřování jejich rámů. Z iniciativy prof. Marcelliho vzniká v areálu závodu Jaderného strojírenství první únavová zkušebna. V ní se v režii pracovníků Strojního výzkumu zkoušela únavová pevnost rámů vybuzených do rezonančního kmitání mohutnými elektromagnetickými budiči. Výsledky zkoušek sloužily k nalezení nebezpečných míst a k navrhování konstrukčních úprav sloužících ke zvyšování únavové odolnosti. Stále častěji byl prof. Marcelli vysílán na odstraňování provozních problémů nových strojů i do zahraničí, ať již to byl tehdejší Sovětský svaz, Čína, Korea i evropské země. Také stále častěji se zahraničí dozvídalo o jeho výborných výsledcích. Následkem toho docházelo ke kontaktům a vznikala nová přátelství s vynikajícími zahraničními vědci, i když politická situace v zemi tomu nebyla nakloněna. Mezi nejvzácnější z nich patřil prof. R. E. D. Bishop, celosvětově uznávaný vědec z oblasti kmitání mechanických soustav. On i další významní naši a evropští vědci byli v roce 1967 pozváni u příležitosti 60. výročí založení tehdy již Ústředního výzkumného ústavu Škoda Plzeň k účasti na mezinárodní sympozium s názvem Problémy fyzikálně- metalurgické a aplikované mechaniky při stavbě turbosoustrojí velkých výkonů. Při něm také došlo k upevnění vzájemných vztahů mezi účastníky sympozia. V té době byl již zakladatel Výzkumu strojírenského prof. Marcelli tak vážně nemocen, že za necelý rok v červnu 1968 svému onemocnění ve věku 55 let podlehl. To byla krutá rána pro celý výzkum. Nicméně na základě ještě jím vedených rozhovorů na sympoziu s profesorem A. D. de Paterem z technické univerzity z Delftu v Nizozemsku se uskutečnila 18měsíční stáž k problematice dynamiky kolejových vozidel, bohužel bez účasti prof. Marcelliho. V osobě prof. dr. Ing. Marcelliho ztratila tehdy česká technická veřejnost světově uznávaného odborníka i vzácného člověka. Jemu vděčí bývalé závody ŠKODA za trvalou pomoc při vývoji moderních strojů a za schopnost vypořádat se s mechanickými problémy nových strojů uváděných do provozu. Letos vzpomínáme i 45 let od jeho úmrtí. Prof. Ing. Miroslav Balda, DrSc.