Areál Havlíčkových sadů v Praze
2, kde se nachází řada zajímavých
historických památek, postupně
ožívá. V těchto dnech zde byla
dokončena rekonstrukce největší
budovy v parku, vily Grébovka,
rezidence Ceeli Institutu. Ten je
výhradním investorem celé rekonstrukce
a spolupracuje s městskou
částí Praha 2 a Národním památkovým
ústavem na citlivé modernizaci
celého areálu. Rekonstrukci
vily Grébovka a přilehlých částí
provedla Skanska CZ po etapách
od roku 2003 do června 2007.
„Exteriér vily Grébovka jsme zrekonstruovali
dle původní podoby,
interiér byl ve spolupráci s památkáři
modernizován pro potřeby školicího
centra, nicméně bez podstatných
změn oproti původnímu uspořádání.
Rekonstrukce domu byla rozdělená
do několika etap tak, aby se nenarušil
chod vzdělávacího institutu. Současně
byla v maximální možné míře
zachována rekreační funkce parku,“
uvádí projektový manažer František
Mareš ze společnosti Skanska CZ.
Během rekonstrukce byly restaurátorsky
ošetřeny a navráceny do
původní podoby malby a sgrafita
vlysu korunní římsy, malby v nikách
na východní a západní části fasády,
kamenné a zděné prvky a kovové
zdobné mříže zábradlí teras a balkónů.
Rekonstruovány byly pouze
ty prvky, kde se dochoval originál
nebo detailní archivní dokumentace.
Ostatní části byly navrženy v soudobém
jednoduchém pojetí s důrazem
na perfektní detail. „V dispozičním
řešení jsou pokud možno respektovány
původní prostory doložené archivní
dokumentací a fasáda objektu je
v maximální možné míře navrácena
do původního stavu,“ říká architekt
Michal Hron ze společnosti Design
Arcom.
Dvoupatrová vila Grébovka ve stylu
italské renesance vznikla v letech
1871-88 jako letní sídlo průmyslníka
Moritze Gröbeho. Autorem projektu
byl Antonín Barvitius, interiéry navrhl
Josef Schulz. Fasádu pod střechou
budovy zdobí pás fresek s motivy
dětí, v přízemí domu se nachází prostorná
terasa spojená dvouramenným
schodištěm s vinicí. Z přízemní terasy
se nabízí neopakovatelný výhled
na jižní část Prahy. Okolí vily tvoří
rozlehlý anglický park.
V roce 1905 vilu i okolní stavby
odkoupila vinohradská obec. Bombardování
v zimě 1945 a následný
požár stavbu značně poničily, roku
1952 byla opravena a sloužila jako
Dům pionýrů a mládeže. Úpravy
v socrealistickém stylu nebraly zřetel
na historickou hodnotu architektury,
naštěstí se v archivech částečně
dochovaly Schulzovy a Barvitiovy
původní plány.