Vídeň roste do krásy

Charakteristickým znakem rakouské metropole býval Štěpánský chrám nebo vyhlídkové Obří kolo v Prátru. Nyní se jako poznávací znamení Vídně stále častěji objevují mrakodrapy, coby symboly odvahy a sebevědomí. Nezanedbatelnou roli ovšem hrají také peníze, touha po mezinárodním uznání a prestiž architektů předhánějících se ve smělých řešeních. Kouzlo minulosti Již za dob císařské monarchie byl střed Vídně pokládán za nejdůležitější prostor města. Leč mnohem dřív, v roce 1258, zde začal český král Přemysl Otakar II. stavět Štěpánský chrám (Stephansdom). Gotickou přestavbu zahájil v polovině 14. století vévoda Rudolf IV. Habsburský, následovaly další přestavby a chrám dokončil v roce 1446 český stavitel Jan z Prachatic postavením věže zvané Steffl. Dosáhla výšky 137 metrů a žádná budova ji po několik století nesměla přesáhnout. Sloužila totiž jako orientační, ale také výchozí bod při výstavbě hvězdicově orientovaných nejdůležitějších cest z města. Výstavbě Vídně jako císařského města byla vždy věnována velká pozornost a je třeba říci, že urbanistická řešení už z konce 19. století byla poměrně šťastná. Kolem středu města se paprskovitě rozbíhají ulice přerušené v historickém jádru širokým okružním bulvárem Ring a vnějším městským okruhem Gürtel, což výrazně podpořilo rozvoj městské dopravy. Staré a nové S koncem 1. světové války nabyla hierarchická a centralistická struktura hlavního města nového významu. Ovšem první mrakodrap postavili až v roce 1931 architekti Theiss a Jaksch na rohu Herrengasse. Šestnáctiposchoďová budova s 236 byty se nezdá být příliš vysoká, protože splývá s okolní řadovou zástavbou. Teprve z odstupu je vidět, že od 12. poschodí stavba stupňovitě ustupuje od frontální linie a vytváří ozdobné terasy. Betonový skelet postavili na železobetonové desce o tloušťce 2,5 m. Na střeše je prosklená dvoupatrová vyhlídková kavárna. Dalšího výškového domu se Vídeň dočkala až po 2. světové válce. V roce 1953 byla na Schottenringu postavena věž architekta Ericha Boltensterna, která dosahuje výšky 60 m a stala se symbolem obnovy Vídně. V roce 1996 byla renovována. Dnes je Vídeň plná mrakodrapů, solitérů nebo skupin. Díky Compressu, což je kontaktní kancelář města Vídeň v Praze, jsem měl možnost se s tímto tématem seznámit podrobněji přímo na místě. Na vídeňské radnici mne přijal Ing. Klaus Vatter, vedoucí oddělení územního plánování, jeden z nejdůležitějších mužů v otázkách dalšího rozvoje města a výstavby mrakodrapů. „Podle našeho průzkumu je 70 % obyvatel Vídně pro výstavbu mrakodrapů, tak proč jim nevyhovět? Ale za dodržení určitých podmínek,“ řekl mi v úvodu našeho setkání. To znamená, že Vídeňáci nejsou konzervativní? „Ale samozřejmě, že jsou,“ říká s úsměvem Vatter. „Lidé nemají rádi velké změny, ale potřebují dostatek informací. Proto se o každé stavbě hodně diskutuje na veřejných setkáních odborníků i laiků, na stránkách novin i na internetu. Architekti a stavitelé musí poskytnout dostatek informací. Radnice velice dbá na veřejné mínění. A když se budova postaví, většinou se líbí a lidé si na ni zvyknou.“ Jedním z příkladů je tzv. Haas- Haus stavěný v letech 1985-1990 na místě starého domu a nese jméno po původním majiteli. Ve skleněné fasádě se odráží Štěpánský chrám a zaoblená, členitá stavba vytváří kontrapunkt k okolním historickým budovám Starého města. Část domu slouží jako hotel, v dalších je restaurace, kavárna a obchody a kanceláře. Návrh významného vídeňského architekta Hanse Holleina se zprvu setkal s vášnivým odporem veřejnosti, který ale časem vyšuměl. Situace se později opakovala při rekonstrukci proslulé galerie Albertina s terasou, na níž je umístěna socha polního maršálka velkovévody Albrechta. Před 5 lety získal vchod do budovy jakési křídlo, ochranné zastřešení před deštěm, které navrhl stejný architekt. Tradicionalisté s protesty však nakonec neuspěli a lidé si prý zvykli. Mrakodrap? Proč ne? V 70. letech minulého století se díky iniciativě tehdejšího spolkového kancléře Bruna Kreiského stala Vídeň sídlem některých organizací OSN a na severním břehu Dunaje vyrostlo v roce 1973 UNO-City podle návrhu architekta Johanna Stabera. To znamenalo velký zlom v historii vídeňských mrakodrapů. Ale ropný šok nutící šetřit, obava z negativního demografického vývoje a další aspekty nevyvolávaly stavební rozvoj. Právě naopak. Teprve pád železné opony koncem roku 1989 znamenal silný impulz pro rakouské hospodářství i pro samotnou metropoli. V souvislosti s předpovědí ekonomické konjunktury se objevily první velké veřejné debaty o další výstavbě města, a s tím samozřejmě i o výškových domech ve Vídni. Poškodí mrakodrapy obraz historické metropole, znemožní panoramatické pohledy na město, znehodnotí kulturní dědictví? O takové a podobné otázky nebyla nouze. „Nejprve jsme sbírali zkušenosti ze světových velkoměst, kde měli s výškovými budovami dlouholeté zkušenosti,“ vzpomíná Ing. Klaus Vatter. „Shromažďovali jsme jak technické, stavitelské a architektonické poznatky, tak názory sociologů, psychologů, dopravních inženýrů. Po důkladné analýze jsme přijali zásadní kritéria pro povolení stavby mrakodrapů ve Vídni.“ Jaké jsou hlavní body ? „Podle mezinárodních zkušeností nese autor projektu za něj plnou odpovědnost, a to i za prostorové uspořádání a vliv na životní prostředí. Mezi základní kritéria patří požadavek, aby projekt zpracoval interdisciplinární tým, který bere v potaz všechny aspekty stavby. To znamená nejen požadavky zadavatele stavby na počet místností, garáží, ale také dopad na občanskou vybavenost, obchodní obslužnost, zastínění okolí atd. Velkou roli hraje bezpečnost stavby vzhledem k proudění vzduchu, ale i z hlediska protipožární prevence či ochrany před nebezpečným útokem. Důležitá je samozřejmě nezávislá kontrola kvality stavebních prací. Velice nás rovněž zajímá vliv na strukturu města, napojení na veřejnou dopravní síť, na volné plochy, zeleň. Projektovaná stavba musí odpovídat struktuře jiných staveb v okolí a architektonické řešení musí být výsledkem veřejné soutěže. Projekt musí též zahrnovat 3D model, musí být představen na internetu, na výstavě, musí postoupit veřejné slyšení. Navíc všechny dotazy a otázky z řad veřejnosti se musí zaprotokolovat a musí být uspokojivě zodpovězeny. Pak třeba markodrap povolíme. Proč ne?” Dodejme, že novela z roku 2000 stanoví, že každá budova vyšší než 26 m je pokládána za výškovou a její schválení musí projít zmíněným řízením. Který je nejkrásnější? Pod pojmem Donau-City se rozumí protiváha historickému středu Vídně, jež je umístěna za Dunajem. Projekt, který využil pozemků původně určených pro Světovou výstavu Expo je pokládán za nejvýraznější skupinu výškových budov ve Vídni. Mezi nejzajímavější členy skupiny patří od roku 1993 Androm e d a To w e r (arch. Wilhelm Holzbauer). Právě ona dala první podnět k veřejným diskusím o povol e n í v ý s t a v b y výškových domů, protože projekt počítal s výškou 90 metrů, což bylo pro mnoho lidí nepředstavitelné. Po jejím dokončení většina diskutujících uznala, že takový mrakodrap nemusí působit negativně, takže další stavby mohly dosáhnout výšky až 120 m. A na přelomu tisíciletí jich na různých místech ve Vídni vyrostlo několik dalších. Například věž Millenium, kterou na oslavu nového tisíciletí navrhli architekti Podrecca, Peichl a Weber, byla postavena na Obchodním nábřeží. Je vysoká 202 m – samotná budova dosáhla výšky 170 m a zbytek připadá na anténu Architekti popouštěli uzdu fantazii a tak nelze najít odpověď na otázku, který mrakodrap je nekrásnější. Nejvyšší budova v R akousku V roce 2000 zaujal odborníky i laiky ve čtvrti Wienerberg na jižním okraji města komplex vídeňských dvojčat Twin Tower, jehož autorem je italský architekt Massimiliano Fuksas. Jeho koncept dvou věží vysokých 126 a 128 m propojených balkony je zajímavý i tím, že oba mrakodrapy spolu svírají úhel 59 stupňů, což nabízí kolemjedoucím řidičům různě se měnící pohledy. Letos v létě se ve Vídni ve čtvrti Donau-City poblíž sídla OSN začne stavět podle projektu francouzského architekta Dominiqua Perraulta první ze dvou nových vídeňských dvojčat DC-Towers. Mrakodrap se stane nejvyšší budovou v Rakousku, protože dosáhne výšky 220 metrů. Bude mít 60 poschodí pro komerční i rezidenční využití. Druhá věž se 46 poschodími bude vysoká 160 m. Teprve čas ukáže, zda výstavba mrakodrapů je výsledek přechodné módy, pokus o upevnění mezinárodního postavení města nebo logický výraz životního stylu počátku 21. století. Karel Sedláček Foto Compress a archiv