Vezmeme si příklad z finského modelu?

Země na severu Evropy – Finsko - má zhruba polovinu obyvatel než naše republika, ale patří ve světovém měřítku k nejefektivnějším ekonomikám. Dosahuje toho v podstatě tím, že si nenechalo vnutit neoliberální pověru o všemocné ruce trhu a škodlivosti státní regulace. V 6. rámcovém programu výzkumu a vývoje Evropské unie se podílí na 600 projektech. Ročně investují soukromé organizace do vývoje a inovací přes 300 mil. eur. Ve státním rozpočtu je na vědecký výzkum přidělováno 3,45 % HDP, což je zhruba 6 mld. eur. To umožňuje provoz velkého počtu veřejných laboratoří. Finská inovační politika se však neomezuje jen na přísun peněz do systému. Granty jsou přidělovány a řízeny efektivní sítí státní administrativy. V roce 1996 se Finsko rozhodlo sjednotit vědecké a průmyslové politiky, které se do té doby vyvíjely odděleně. Byly vytvořeny orgány, ve kterých mají vzdělání, výzkum, vývoj a průmyslová realizace společnou roli. Na tomto politickém základě vznikla Finská akademie a TEKES. Akademie patří do rezortu Ministerstva vzdělávání a je státním orgánem pro financovaní finského výzkumu ve všech disciplínách. Pracuje zejména s univerzitami. Vybírá projekty odpovídající jejich odbornému zaměření a vynikajícím výsledkům. Zvláště dbá na povzbuzování mobility výzkumných pracovníků v rámci národní výzkumné sítě a také mezi soukromými firmami a veřejnou administrativou. Finská fondová agentura pro technologie a inovace TEKES spadá do kompetence Ministerstva obchodu a průmyslu. Je to vůdčí orgán pro výzkum, vývoj a inovace. Financuje projekty vznikající v průmyslu a výzkumných střediscích a také projekty spolupráce nebo projekty, jež se jeví jako vysoce finančně rizikové. Tato spolupráce různých organizací s jasně stanovenými rolemi je nepochybně základem vynikajících výkonů finského výzkumu i průmyslu. Dalším základním kamenem finského modelu je vzdělávací systém. Finské univerzity mají značnou autonomii. Jsou reálným politickým partnerem státního centra a tvoří si samostatně své učební programy. Základem jsou univerzitní výzkumné laboratoře, seskupené do 39 středisek výjimečnosti, která soutěží o příděl financí na klouzavé pětileté období. Aplikovaný výzkum je veden jak soukromými firmami, tak technickými vysokými školami a specializovanými státními výzkumnými středisky VTT. Ta zpracovávají na objednávku vědecké studie pro veřejný sektor i pro soukromé firmy. Samozřejmě, že zákazník požaduje určitou přidanou hodnotu, takže si nemohou dovolit produkovat jalové studie a výzkumné zprávy. Střediska jsou dík vlastním příjmům politicky nezávislá a zaměstnávají 2800 osob nejrůznějších odborností. Po deseti rocích od vytvoření finského inovačního systému lze dokumentovat výsledky. V roce 2006 bylo Finsko zařazeno v globální lize konkurenceschopnosti ekonomik na 10. místo. Na výzkum a vývoj (VaV) vynakládá ročně celkem 5,736 mld. eur a v sektoru VaV pracuje 77 000 osob. S podílem 16 výzkumných pracovníků na 1000 obyvatel je na prvním místě na světě. Představuje světovou špičku v biotechnologiích, energetické a telekomunikační technice. Finský model je postaven na propojení veřejného a soukromého výzkumu s převahou veřejných institucí. Finská vláda tak může lidem dlouhodobě garantovat růst blahobytu a efektivně působit na zvyšování kvality a konkurenceschopnosti finského výzkumu a průmyslu. Odvážní podnikatelé se v těchto poměrech nemusí bát riskovat. Když dobře míněný záměr nevyjde, firma nemusí zkrachovat. A to je podstatný rozdíl od ekonomiky volné soutěže, prosazované neoliberálními ekonomy, která staví zájem jednotlivce nad zájem společnosti. /šu/