Záměr pořídit si pro sebe něco z alternativních zdrojů energie, když už ne jako hlavní, tak alespoň jako záložní, zajímá veřejnost jak ve světě, tak i u nás. Vedle solárních technologií přibývá i projektů na větrné elektrárny, pro domácnosti pak zvláště s miniaturními větrnými turbínami.
Komerční trh pro zájemce o malé větrné turbíny má poměrně širokou škálu nabídek. Tyto turbíny jsou často schopné se otáčet už při vánku (3—3,5 m/s), ale svůj plný výkon rozvíjejí až při rychlostech od 10 m/s výše. Ne každé místo je však pro větrnou elektrárnu vhodné. Ne všude je dostatečná síla větru, vítr blokují stromy i sousední budovy. Diskutabilní může být i výška stožáru pro vrtuli a respektovat se musí i stavební předpisy v té které zemi. Pokud někdo chce začít s úvahou o větrné energii u nás, měl by nejprve nahlédnout do větrné mapy, kterou sestavil Ústav fyziky atmosféry AV ČR. Zajímavý projekt pro výrobu elektřiny s využitím miniaturní větrné turbíny do 2,5 kW a s průměrem rotoru do 3 m v souvislosti s následnou výrobou a uložením vodíku do zásobníku pro potřebu domácnosti řeší německý Fraunhoferův institut pro aplikovaný výzkum polymerů IAP s univerzitou BTU Cottbus. Na počátku této vize se hledá optimální provedení pro větrnou turbínu, velikost a materiál listů vrtule. Konvenční lopatky rotoru se skládají z relativně nepohyblivého materiálu ze skelných vláken. Pro zvýšení účinnosti lopatek i při slabém větru nový projekt počítá s lopatkami z uhlíkových kompozitů, které jsou lehčí proti komerčním o 30 % a pružnější. Jejich design má zajistit, že list lopatky ve větru se optimálně natáčí a větrník tak generuje energii i při slabém větru. A opačně při bouři by měl chránit systém před přetížením. Druhá část projektu se zabývá výrobou vodíku elektrolýzou a jeho skladováním. Klasické vodíkové nádrže pro průmysl jsou ocelové, dostatečně odolné proti tlaku. Pro použití v tisícovkách soukromých domácností by však bylo vhodnější dělat nádrže z kompozitů využívajících uhlíková vlákna. Byly by úspornější a lépe ovladatelné pro mobilní domácí aplikace. Tlak v nich budou hlídat bezpečnostní senzory. Vodík nesmí z nádrží unikat, protože s atmosférickým kyslíkem může vytvářet výbušnou směs. Lidskými smysly není únik vodíku možné rozpoznat. /jš/