Boeingu a ULA (United Launch Alliance) se konečně povedlo 5. června odstartovat pilotovanou misi lodi Starliner, která se i přes opětovné problémy s únikem helia a výpadkem RCS trysek nakonec druhý den spojila s ISS. Starship společnosti SpaceX tak po sedmi letech odkladů dostává konkurenci.
„Blahopřejeme k úspěšnému startu!“ napsal na síti X zakladatel a šéf SpaceX Elon Musk, když se konkurenční kosmická loď Boeingu Starliner 5. června konečně odlepila od Země a zamířila k ISS. A Gwynne Shotwellová, provozní ředitelka jeho společnosti, to vzala obšírněji: „Gratuluji @NASA, @BoeingSpace a @ULAlaunch k dnešnímu startu na Space station. Godspeed Butchovi, Suni a Starlineru při vašem letu!“ Vzápětí tito dva druhý den s napětím sledovali, jak si povede jejich „Hvězdná loď“ — tedy Starship — při 4. letovém testu. Ano, 5. a 6. červen byly dny nabité přelomovými událostmi ve vesmíru a nutno dodat, že období vesmírných úspěchů ještě zdaleka nekončí. Po úspěšném přistání na odvrácené straně Měsíce se čínská sonda Čchang-e 6 vrací na Zemi se vzorky, které v dané oblasti nabrala jako první v historii. Snad tedy i úspěšně dosedne 25. června [tedy v den vydání tohoto čísla Technického týdeníku — pozn. red.] v předem vybrané přistávací zóně v severočínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Vraťme se ale ještě k Boeingu: zhruba sedm let po původně předpokládaném datu startu k pilotovanému letu se druhému kandidátovi na dopravu posádek na Mezinárodní kosmickou stanici konečně podařilo dopravit na stanici dva astronauty: Butche Wilmora a Sunitu Williamsovou. A to už Wilmor s Williamsovou dvakrát (6. května a 1. července) seděli ve vrcholku nosné rakety Atlas V v očekávání ostrého startu. Mezitím si však už několik let aktivní „dopravce“ SpaceX vizionáře Elona Muska troufá na víc, než na dnes už rutinní lety nejen k ISS s loděmi Crew Dragon (celkově 13 pilotovaných letů). Chystá se dopravit astronauty i na Měsíc a později kolonisty na Mars. A tak jen o pouhý den později (6. června), co vzlétl Starliner, odstartovala společnost SpaceX ze svého privátního kosmodromu Starbase v jižním Texasu 122 m vysokou superraketu Starship na už 4. testovací let během roku — a s velkolepými výsledky! Takzvaný „Let 4“ fakticky posunul celý projekt směrem k cíli, kterým je převážně opakovaně použitelná raketa.
Vrtošivý Starliner
Když Sunita Williamsová proplula přechodovou komorou ze Starlineru pojmenovaného Calypso do modulu Harmony Mezinárodní kosmické stanice, předvedla samou radostí ještě za letu twistový tanec a padla do náruče současnému veliteli expedice 71 ruskému kosmonautovi Olegu Kononěnkovi (více než 1 000 dní strávených v kosmu), aby se pak bouřlivě přivítala i s ostatními šesti členy osazenstva. Za ní už poněkud klidněji proplul do Harmony i velitel mise Boeing CFT (Crew Flight Test) Barry „Butch“ Wilmor. „Wow, je skvělé být zpátky,“ řekl Wilmore během uvítacího ceremoniálu. „Samozřejmě, byli jsme už nějakou dobu pryč, ale je mi to tu velmi povědomé,“ prohlásil do všeobecného nadšení. „Je hezké být zase spojen s velkým městem v oblacích!“ Wilmore i Williamsová totiž už na kosmické stanici pobývali při předchozích expedicích. Dva dlouhé roky však čekali na první pilotovaný let Starlineru z pozice nominantů. Suni dodala: „Jsme prostě šťastní, jak jen můžeme být, že jsme nahoře ve vesmíru.“ Definovala tím celou situaci velmi přesně. Starliner, který odstartoval s několikaletým zpožděním po řadě problémů, jejichž náprava stála Boeing asi 1,4 miliardy dolarů, byl ve středu 5. června vypuštěn nehledě na známý únik helia v systému používaném k natlakování pohonného systému kosmické lodi. Start byl odložen o měsíc, částečně kvůli prověření, že loď může bezpečně odstartovat i se zjištěným problémem, který byl posléze programovým manažerem Boeingu Starliner Markem Nappim i ze strany NASA nakonec bagatelizován. Ovšem, kdyby šlo jen o start... Co čert nechtěl, po dosažení oběžné dráhy se v servisním modulu Starlineru objevily další dva úniky helia, které přiměly letové dispečery uzavřít ventily vedoucí k postiženému potrubí nebo rozdělovačům, zatímco analyzovali míru úniku a hledali potenciální řešení. Uzavření rozdělovačů vyřadilo 5 z 28 trysek systému řízení reakce (RCS) v servisním modulu lodi a 3 z 20 výkonnějších trysek OMAC pro orbitální manévry. „Páni! Včerejšek [den startu — pozn. red.] byl vzrušující a nemyslel jsem si, že bychom to mohli udělat ještě napínavější. Ovšem to se nám dnes podařilo,“ prohlásil Mark Nappi poté, co se s hodinovým odkladem Starliner připojil k čelnímu doku modulu Harmony ISS. „Bylo to úžasné! Stihli jsme toho hodně a opravdu víc, než jsme čekali. Procvičili jsme tým, procvičili jsme posádku a měli jsme prostě vynikající den,“ snažil se Nappi vypadat optimisticky. Mluvil o posádce, o letových dispečerech a o technicích, kteří se ve čtvrtek potýkali s novými problémy, když pracovali ve dne i v noci, aby vyvinuli procedury nezbytné k zajištění bezpečného a úspěšného spojení. Na začátku závěrečných fází setkání byla dvě netěsná sběrná potrubí, uzavřená ve středu, znovu otevřena, aby poskytla potřebný tlak helia k provozu všech dostupných trysek lodi. Technici se pak museli vypořádat s pěti tryskami RCS, které byly vypnuty letovým softwarem lodi, když telemetrie ukázala, že nefungují přesně tak, jak se očekávalo. Nappi uvedl, že se zdálo, že všechny trysky pracují normálně, ale pravděpodobně byly považovány za nepoužitelné, protože výkon neodpovídal specifikacím zapsaným v softwaru. Zatím není známo proč, ale letovým kontrolorům se čtyři z pěti RCS podařilo znovu aktivovat poté, co je jednu po druhé „odpálili“. V té době však byla posádka nucena přejít na záložní dokovací režim a velitel Wilmore převzal ruční řízení. Během celého procesu držel se Starlinerem pozici asi 200 m od kosmické stanice. Když pozemní týmy dospěly k závěru, že má kosmická loď dostatečnou redundanci trysek, předal řízení automatice, jež navedla loď k bezproblémovému napojení. K němu došlo 6. června ve 13:34 EDT, tedy o více než hodinu později, než bylo plánováno. A jako by tým neměl už tak dost problémů, se kterými se musel vypořádat, byl po připojení k stanici detekován čtvrtý únik helia. Tentokráte však letoví dispečeři už zcela podle standardního postupu po připojení k ISS uzavřeli heliové potrubí Starlineru kompletně, aby zabránili dalším zbytkovým únikům. Steve Stich, manažer programu komerčních posádek NASA, na brífinku po spojení řekl, že problém s tryskami nesouvisel s únikem helia. „Trysky byly na kosmické lodi vypnuty senzory. Nebylo však jasné, co způsobilo, že je software donutil zážeh zastavit.“ Mimochodem, podobné problémy byly pozorovány u stejných záďových trysek během předchozího nepilotovaného zkušebního letu Starlineru OFT-2 v květnu 2022. NASA a Boeing proto údajně před současnou CFT misí pracovaly na vyřešení problému. Nakolik úspěšně, se ještě uvidí. Jenomže podobné varování přišlo už v případě prvního bezpilotního testu boeingovské lodi v prosinci 2019. Ten byl poznamenán velkými softwarovými problémy, které zabránily setkání a spojení s ISS. Loď tehdy musela nečekaně přistát. „Nerozumíme tomu, proč k tomu dochází,“ řekl Stich. Týmům bude „trvat trochu déle, než zjistí, co se s tryskami děje. Myslím, že nám uniká něco zásadního, co probíhá uvnitř trysky. Přesto, když jsou aktivní, produkují správné množství tahu“, dodal. Navzdory těmto faktům činitelé NASA uvedli, že na palubě zůstává více než dost helia na zajištění bezpečného návratu na Zemi na konci normálně trvající, nebo dokonce prodloužené mise. Všechny úniky helia se ale vyskytují v oválném servisním modulu Starlineru, který bude odpojen, aby shořel v atmosféře před tím, než kabina s posádkou zahájí přistávací manévr. Vzhledem k tomu nejsou poletové inspekce modulu možné. Technici Boeingu proto už nyní řeší inspekce hardwaru vyráběného pro navazující lety. Hledají známky problémů a snaží se vyvinout screeningové postupy k identifikaci problémů v dostatečném předstihu před letem. „Na lodi máme v tuto chvíli dva problémy: únik helia a domyslet, jak vyladit trysky, aby nebyly vypnuty,“ řekl. „To jsou opravdu docela malé problémy, ale je třeba je řešit. A my na ně do příští mise přijdeme. Byť to vůbec nevidím jako významné,“ tvrdil Nappi ještě v sobotu. Nu, pokud by měl pravdu, nebyl by už potřetí návrat Starlineru s Wilmorem a Wiliamsovou odložen, a to (nejdříve!) na 26. června. Teprve v úterý 18. června pak NASA a Boeing na telefonické tiskové besedě poněkud přesněji definovaly problémy, které loď nadále provázejí. Prokázalo se, že únik helia na startovací rampě nebyl bezprostředním bezpečnostním problémem, ale jeho opakování za letu odhalilo konstrukční chybu v systému trysek RCS, která by mohla ovlivnit návrat Starlineru do atmosféry. Vedení agentury následně potvrdilo nový návratový režim (včetně nouzového přistání) poté, co jej na zemi v simulacích otestovali ve spolupráci s posádkou CFT. Wilmore a Williamsová v souladu s tím různé systémy Starlineru testovali na oběžné dráze, zatímco pozemní týmy pokračovaly v analýze dat, aby problémy s tryskami a únikem helia lépe zvládly. Mimochodem, k vnější kontrole trysek RCS i OMAC byla použita kamera na robotické paži Canadarm2. Manažer programu komerčních posádek NASA Steve Stich je ve snaze příliš nepoškodit prestiž Boeingu, který už má v tomto případě másla na hlavě až až, v dost složité situaci. Proto v úterý 18. června zdůraznil, že sobotní testování na oběžné dráze (15. června) dalo týmu jistotu, že se Starliner zotavuje, a dodal šalamounsky: „Chceme dát našim týmům trochu více času na to, aby se podívaly na data, provedly potřebnou analýzu a ujistily se, že jsme opravdu připraveni vrátit se domů.“ Nicméně jeho další slova novináře příliš neuklidnila, když dodal: „Nyní už řešíme, jaké mohou nastat nepředvídané události, které by mohly narušit časový rámec pro odpojení Starlineru od doku stanice. Pokud na ně narazíme, zanalyzujeme, jak každou z těchto eventualit zvládnout, pokud by nastala. A podíváme se pak na postupy, které máme zavedené. Jsme na jejich použití připraveni.“ Bác! Připraveni? Vždy se může vyskytnout něco, na co astronauti a řídicí středisko nejsou připraveni. V kosmonautice už nalezneme řadu příkladů, viz např. misi Apolla 13 v dubnu 1970. A co na odklad přistání Boeing? „Vždycky jsme říkali, že je to testovací let a že se něco naučíme. Tak to máme tady,“ řekl Nappi na citované tiskové konferenci. „Je to příležitost plně porozumět výkonu systému, a to bez časového tlaku.“ Tedy, kdyby šlo jen o čas… Starliner může kotvit u ISS třeba půl roku. Ale nyní se řeší něco jiného, že?
Jak dál, Starlinere?
V mezidobí, než se rozhodne o konečném termínu návratu (u data 26. června je opakovaně uváděno „nejdříve“), provedou členové posádky CFT Wilmore a Williamsová další prověrky, včetně nácviku tzv. „bezpečného návratu“, což jim pomůže připravit kabinu na případ nouzového (havarijního) přistání. Chce to tedy pevné nervy, byť oba jsou bývalými zkušebními piloty a také v kosmu si odkroutili nějaký ten týden. Například Barry „Butch“ Wilmore, původně námořní a zkušební pilot (mj. nasazen bojově v Iráku do operace Pouštní bouře a posléze i v Bosně), strávil ve vesmíru celkem 178 dní během dvou misí. V roce 2009 sloužil jako pilot raketoplánu Atlantis při misi STS-129, kde pomohl dopravit 14 t dílů k zárodku budované ISS. V r. 2014 se vrátil na stanici ruskou kosmickou lodí Sojuz TMA-14M (velitel Alexandr Samokuťajev + Jelena Serovová) na 167denní misi, během které absolvoval čtyři výstupy do vesmíru. Velitelem současného zkušebního pilotovaného letu CFT byl jmenován v říjnu 2020. V té době NASA doufala v pilotovaný let Starlineru koncem roku 2022. Ani jeho kopilota Sunitu Lyn Williamsovou, rovněž původně vojenskou pilotku, zřejmě nic nerozhodí. Má za sebou bojové mise Desert Shield a Provide Comfort v Perském zálivu, půlroční kosmický let (od prosince 2006 do června 2007) na ISS jako členka Expedice 14 a navazující Expedice 15. V červenci 2012 odletěla na stanici znovu, tentokrát v Sojuzu TMA-05M (s Rusem Jurijem Malenčenkem a Japoncem Akihikou Hošidem) jako členka Expedice 32 a 33. Mimochodem, s ruskými kolegy se dobře zná, v počátcích budování stanice — během Expedice 1 — totiž působila v Moskvě u Roskosmosu jako představitelka NASA. Poněkud pikantní je, že při současném pobytu na stanici se tam Sunita setkala s Jeanette Jo Eppsovou, která byla původně jmenována do posádky první řádné mise Starliner 1. Ta byla z jara 2023 kvůli neustálým odkladům startu přeřazena na misi SpaceX Crew-8, podobně jako už Nicole Aunapu Mannová, kterou nahradila na pozici pilota při současném zkušebnímu letu Starlineru s posádkou právě Wiliamsová. Mannová však byla v říjnu 2021 převedena jako velitel do posádky letu SpaceX Crew-5, jež startovala na ISS o rok později. Rošády posádek ze Starlineru na lodě SpaceX Crew Dragon tímto vyvrcholily. Starliner je na rozdíl od Dragonu lodí klasické kabinové koncepce à la Apollo. Má průměr 4,56 m, délku 5,03 m a startovací hmotnost až 13 t. Původně se počítalo s posádkou až sedmi lidí, ale zatím má být používána podobně jako Crew Dragony k dopravě na ISS pouze čtyř astronautů. Do kosmu ji sice bude vynášet raketa Atlas V z rampy SLC-41 na mysu Canaveral, ale vzhledem k tomu, že Atlasy V za pár let skončí (docházejí před lety zakoupené ruské motory RD-180), bude perspektivně létat na nové raketě ULA Vulcan. Při sestupu atmosférou loď chrání ablativní tepelný štít, k závěrečnému zpomalení slouží padáky. Protože Starliner na rozdíl od Crew Dragonu přistává na pevnině, konečné měkké dosednutí na Zemi zabezpečují airbagy. Samotná návratová kabina Starlineru SC3 Calypso se právě vydala na svůj druhý let do vesmíru. Je to ona, co v prosinci 2019 absolvovala nezdařený dvoudenní let na misi OFT-1 (Uncrew Orbital Flight Test). Šlo také o 100. start rakety Atlas V a první misi, kdy „pětka“ vynáší kosmickou loď s posádkou. A první misi s posádkou v rámci programu NASA Commercial Crew Program, která nebude provedena s lodí SpaceX. Pokud se podaří výše citované problémy vyřešit uspokojivě, měla by být loď certifikovaná pro pravidelné rotační lety posádek na ISS v rámci programu Commercial Crew Program. Po certifikaci NASA sníží počet startů Crew Dragonu na jeden ročně a posádky budou startovat střídavě s oběma loděmi, i když SpaceX bude létat s Dragonem i na další soukromé mise, jako jsou Axiom 4 a Polaris Dawn. SpaceX dosud vyslalo na ISS 13 misí s posádkou, včetně 63denního testovacího letu Demo 2 s astronauty NASA Bobem Behnkenem a Dougem Hurleym v roce 2020. Boeing Space už pracuje na přípravě velitelské kabiny pro posádku SC2, která letěla na zkušební misi OFT-2. A to pro nadcházející první komerční misi Starliner- 1 plánovanou na příští rok. Pokud to tentokrát půjde podle plánů, vynese Starliner 1 na ISS další základní posádku, které má velet Wilmorův náhradník Mike Fincke. Zůstane na oběžné dráze přibližně šest měsíců. Očekává se, že Sunity Calypso bude od roku 2026 zabezpečovat druhou a čtvrtou pilotovanou misi Starlineru. Doufejme, že snad uspokojivý let Starlineru přivede NASA na dosah cíle, který si agentura stanovila před více než deseti lety: zprovoznit a uvést do provozu dvě americká komerční plavidla pro mise astronautů na ISS. Pro jistotu. Aby při nehodě či problémech jednoho z nich měla okamžitou náhradu a nebyla zase nucena vysílat astronauty na ISS v ruských Sojuzech, jak to činila po odstavení raketoplánů do roku 2020. Lidem společnosti Boeing by pak spadl kámen ze srdce tak velký, že jeho žbluňknutí do vod omývajících mys Canaveral by bylo slyšet až na ISS. Protože tato slavná a protežovaná aerokosmická firma by už potřebovala úspěch jako sůl, neboť i její dopravní letouny začínají mít jisté problémy s kvalitou, jako např. Boeing 737 MAX. Držme Wilmorovi a Wiliamsové palce, ať jejich Calypso v pořádku dosedne na pevnou zem. Pak mohou příští rok přijít řádné mise. Pokud jde o případné soukromé lety Starlineru, představitelé Boeingu opakovaně uvedli, že se chtějí nejprve soustředit na plnění svého kontraktu s NASA. Se Starlinerem se ale počítá i pro dopravou astronautů na komerční stanice, např. Orbital Reef či Starlab, po zániku ISS.
Příště je na řadě Starship
Krok za krokem se celému týmu pod velením Elona Muska daří plnit cíle, které si předsevzal. Ten po dosaženém úspěchu Letu 4 mimo jiné uvedl, že cílem společnosti je uskutečnit letos celkem šest zkušebních letů megarakety, což by znamenalo „odpálit“ v příštích šesti měsících další čtyři. SpaceX už připravuje nadcházející starty Starship. A na začátku minulého měsíce provedla zkušební zážeh rakety pro Flight 5. /Stanislav Kužel/