Zatímco NASA a společnost Boeing stále řeší, co s problematickou kosmickou lodí Starliner, připojenou k ISS, a raději už nestanovují ani datum návratu posádky na Zemi, na texaské Starbase vrcholí přípravy na další zkušební let největší rakety světa, která má lidstvu otevřít cestu k planetám.
Ze zjednodušeného pohledu by se mohlo zdát, že je Staliner od Boeingu, určený pro dopravu astronautů ze Země na kosmickou stanici, mnohem jednodušší záležitostí než opakovaně použitelná super-mega raketa, jakou má být Starship. Paradoxně však na rozdíl od zkušebních letů Starlineru přináší každý start Starshipů na cestě k vytyčenému cíli výrazný pokrok. I Boeingu ovšem musíme přiznat posouvání jeho lodi kupředu s každým startem, jde však spíše o „krůčky“ k poznání, co ještě výrobce o chodu systémů svého servisního modulu neví. Přesto do něj klidně posadil posádku. Jistě, ostřílení astronauti Butch Wilmor a Suni Williamsová, mj. bývalí zkušební piloti amerického námořnictva, sice o předstartovních problémech s unikajícím heliem věděli, ale s tím, že se jejich pobyt v kosmu až tolik protáhne, patrně nepočítali. Odklady z počátku června vyvolaly vlnu kritiky a dohadů nejen fandů kosmonautiky, zejména na amerických sociálních sítích, kde se málem sázeli, zda nebude muset pro uvízlé kosmonauty doletět kabina Crew Dragon Endurance namísto plánované expedice SpaceX Crew 9 [měla by v srpnu na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS dopravit nové čtyři členy posádky na 180denní misi — pozn. red.] . Manažer programu komerčních posá- dek NASA Steve Stich i viceprezident Boeingu Mark Nappi, jinak programový manažer projektu Starliner, však pro-hlašují, že „posádka Wilmore—William-sová na oběžné dráze neuvízla“.
„Nerozumíme tomu, proč se to děje“
Původně byl let Boeing CFT-1 plánován na 10 dní, ale vzápětí po odloženém spojení lodě se stanicí začaly odklady termínů návratu. Bohužel, komunikace s médii, kterou Boeing předvádí, spíše svádí k domnění, že problémy ne-li utajuje, tak prostě bagatelizuje. Tento dojem pochopitelně vznikl na základě absence aktualizovaných informací ze strany NASA poté, co bylo cílové datum přistání opakovaně posouváno. Ve vzduchu tak visí stále stejná otázka, kterou definoval Stich už po připojení Starlineru k ISS: „Týmům bude trvat trochu déle, než zjistí, co se děje s tryskami,“ řekl a dodal: „Myslím, že nám uniká něco zásadního, co se děje uvnitř trysky.“ Dosti drsné zjištění, ve chvíli, kdy je kosmická loď na oběžné dráze bez možnosti prověření všech závad odbornými techniky in natura, neboť tzv. servisní modul zabezpečující pro pilotní kabinu všechny potřebné funkce, energetikou počínaje a motory pro orbitální i přistávací manévry konče, je při návratu lodi vždy odhozen, načež shoří v atmosféře. To Crew Dragon od SpaceX si své motory Draco vozí do vesmíru a zpět, a jsou tak mnohonásobně použitelné. Prvního července během telekonference šel Stich konečně s pravdou alespoň částečně na světlo, když před novináři prohlásil: „Dnes nemáme (pro Starliner) cílové datum přistání. Nebudeme cílit na konkrétní datum, dokud nedokončíme testování. V podstatě jde o to, dokončit testování, dokončit soupis chyb, přenést tuto analýzu do týmu řízení mise a pak provést revizi na úrovni agentury. Potom teprve nastíníme zbytek plánu od odpojení po přistání.“ Maličkosti, že? Na vlnu kritiky musel reagovat také viceprezident Boeingu Nappi. Pořád musí opakovat, že „jde o opravdu dobrý zkušební let“, a prohlašovat: „Posádka není v žádném nebezpečí, a pokud se rozhodneme přivézt Suni a Butche zpět na Zemi, nehrozí žádné zvýšené riziko.“ Zrnko pochybností však už bylo zaseto navzdory Stichovu prohlášení: „Chci, aby bylo jasné, že Butch a Suni neuvízli ve vesmíru. Naším plánem je pokračovat v jejich návratu ve Starlineru a vrátit je domů ve správný čas. Budeme mít ještě trochu práce, abychom se k tomu dostali, ale na kosmické stanici jsou v bezpečí. Jejich kosmická loď funguje dobře a oni si užívají čas strávený na kosmické stanici.“ NASA však tvrdí, že kosmická loď je stabilní a v případě nouze připravena opustit ISS, za čímž si i stojí. Při nedávném průletu trosek ruského satelitu dálkového průzkumu Resurs 1 o hmotnosti cca 6 t se totiž posádka ISS dočasně uchýlila do svých kosmických lodí připojených ke stanici, včetně Starlineru — pro případ dehermetizace ISS. Dodejme, že šlo o standardní preventivní opatření poté, co byla NASA informována o rozpadu satelitu poblíž stanice, byť na vyšší orbitě. Pokud by byl Starliner považován za nebezpečný, Wilmore a Williamsová by byli pravděpodobně přesunuti do Crew Dragonu. To se ale nestalo. Opatrnost matkou moudrosti Nedivme se Nappimu, že ho diskuse kolem „testování“ Starlineru pálí. Boeing má už i tak delší dobu problémy s firemní kulturou, zejména po fúzi s McDonnell Douglas (1997). Důvěra v tuto firmu má v poslední době prudce klesající tendenci. Problémy se Starlinerem a nepříliš korektní komunikace s médii ke zlepšení jeho pověsti moc nepomohou. Boeing má beztak „z ostudy kabát ušitý“ z problémů nakupených kolem dopravního letounu Boeing 737 Max 8. Tomu FAA (Federální úřad pro letectví) nejen zatrhl zvýšení výroby, ale Stálý podvýbor amerického senátu zabývající se vyšetřováním nehod tohoto typu si nedávno předvolal dosluhujícího ředitele Boeingu Dava Calhouna. Veřejně pak, před pozůstalými po nehodách letounů 737 MAX 8 z let 2018 a 2019, společnosti „vypral prádlo“ za nedbalou nápravu chyb. Společnosti hrozilo trestní stíhání kvůli porušení dohody související s těmito smrtelnými nehodami. Rodiny 346 pozůstalých dokonce tvrdí, že Boeing spáchal „nejsmrtelnější firemní zločin v dějinách USA“. Za příčiny nehod mimo jiné stojí selhání techniků společnosti Boeing, nedbalost výstupní kontroly, klamání ze strany společnosti a chyby v dohledu státního leteckého úřadu FAA. Podle aktuálních informací Boeing pod tíhou žaloby z podvodu a zatajování informací vinu přiznal. Unikl však trestu v rámci tzv. mimosoudního vyrovnání s tím, že zaplatí pokutu 243,6 milionu USD (5,6 miliardy Kč) za nedodržení předešlé dohody. Dalších 455 milionů USD pak musí do tří let investovat do zvýšení bezpečnosti a kontroly kvality. Pokuta je to však i vzhledem k tomu, že Boeing má nadále významné příjmy ze smluv s americkou vládou, včetně ministerstva obrany, směšná. Odsouzení za trestný čin by přitom mohlo firmu výrazně ohrozit. A v tom je asi čertovo kopýtko — takovou firmu si ani vláda USA nemůže dovolit potopit. Pravda, vše ještě není uzavřeno. Rodiny obětí v souvislosti s jednáním Stálého podvýboru senátu naléhaly na státní zástupce, aby požadovali po výrobci letadel pokutu ve výši téměř 25 miliard USD a trvali na trestním stíhání. FAA navíc hodlá přikročit i k permanentnímu umístění úředních kontrolorů přímo v továrnách. Měli by snad dohlížet i na utažení šroubů u záchranných východů (viz vypadnutí tzv. zátky dveří, instalované místo volitelných dveří nouzového východu 5. ledna na palubě Boeingu 737 MAX společností Alaska Airlines během letu)? Dodejme, že výše citované dvě nehody zavinily chyby v řídicím softwaru (SW) systému stabilizace letu (MCAS) a problémy se SW měl Starliner už při bezpilotních testech tohoto typu stroje. A právě SW negativně vyhodnotil i činnost RCS trysek při spojování s ISS. Nabízí se tedy otázka: Neměla by být podobným zahanbujícím způsobem kontrolována i výroba servisních modulů kosmické lodi?
Testování pořád dokola
Jistě, už před startem NASA avizovala, že i když vše půjde dobře, posádka může na ISS zůstat déle. Není tedy třeba hledat hned něco mimořádného za tím, že čas navíc tým využívá k testům problematických částí. Snaží se je lépe pochopit a napravit. Problémy Starlineru ale byly více než zjevné ještě na zemi, nikoliv až při spojovacím manévru. „Až bude vše dokončeno, sejdeme se a ujistíme se, že jsme udělali vše, co bylo potřeba, abychom systému porozuměli, a pak se bezpečně vrátíme domů,“ chlácholil média Mark Nappi. „Testy jsou nepředvídatelné, pokud jde o jejich délku trvání a úspěšnost,“ dodal. Testovací kampaň začala už 2. července v zařízení White Sands v Novém Mexiku, kde se opakováním procesu prověřilo, jak byly trysky používány během letu, oznámil Steve Stich. Testování má trvat přibližně dva týdny, ale časové rozpětí záleží dovat důkladná analýza. Pokud jde o helium, které je jako inertní plyn používáno v roli média užívaného k natlakování palivového potrubí, z informací posledních telekonferencí vyplývá, že k jeho největším únikům dochází přes těsnění u motorů, zejména když jsou zahřáté. Dokonale však netěsní, ani když jsou vypnuté. Jde snad o deformace materiálu? Lze to zjistit diagnostikou systémů kombinací testů na orbitě a na standu ve White Sands? Prozatímně, po spojení s ISS, úniky helia vyřešili u Boeingu tím, že zavřeli ventily přímo u nádrží a rozvody ponechali natlakované jen tím, co v nich zbylo. Ventily pak otevírají jen při „horkých“ testech, které posádka provádí na pokyn řídicího střediska. Bohužel, ani testování na oběžné dráze 15. června hlavní příčinu problémů neodhalilo. Proto NASA a Boeing, po prověrce trysek ve vesmíru, uvedly, že chtějí získat více času na pochopení hlavní příčiny problému. Analýza tedy pokračuje a v závislosti na zjištěních ve White Sands může být zapotřebí provést ještě celou řadu dalších testů přímo v kosmu.
Starliner a certifikace
Výsledky budou klíčové pro jakékoli změny v konstrukci servisních modulů, které budou potřeba pro budoucí šestiměsíční rotační mise na ISS. Ty Starliner, pokud získá certifikaci pro pilotované lety, zahájí (snad) koncem příštího roku. NASA uvádí, že aby pozemní týmy získaly dostatek času na testování, musí Starliner zůstat v doku u modulu Harmony déle než 45 dní navzdory tomu, že byla původně tato doba stanovena pro tuto misi jako maximální limit. Starliner je sice konstruován tak, aby mohl zůstat na oběžné dráze až 210 dní, ale jedná se teprve o jeho třetí misi ve vesmíru a první s astronauty, a NASA si dosud nebyla jistá výkonem baterií na oběžné dráze. „Mluvili jsme o 45denním limitu, který je vymezen bateriemi posádkových (návratových) modulů na Starlineru, jsme však v procesu aktualizace tohoto limitu,“ řekl novinářům Steve Stich. „Na tyto baterie a jejich výkon jsme na oběžné dráze dohlíželi. Dobíjejí se ze stanice a riziko pro příštích 45 dní je tak v podstatě stejné jako pro prvních 45 dní,“ dodal. Jistě, první let SpaceX Crew Dragon Demo 2 s posádkou Bob Behnken a Doug Hurley na ISS se také protáhl, dokonce na cca dva měsíce (30. 5. až 1. 8. 2020), ale po návratu za sebou netáhl šňůru problémů a nejistot. Dnes je už 100% jisté, že servisní moduly Starlineru, které jsou již ve výrobě, budou muset projít důkladnou revizí a potřebnými úpravami především motorického segmentu. Není tak vyloučeno, že se termín první operační mise lodi posune z podzimu příštího roku do léta roku 2026. A Boeingu se to opět prodraží. Společnost už přišla o více než 1,5 miliardy USD při překročení rozpočtu na projekt, což už NASA podle smlouvy v rámci Commercial Crew Program nehradí. Navíc, problémy mohou ohrozit harmonogram příletů a odletů jiných lodí, byť se jeden připojovací uzel modulu Harmony uvolní odletem nákladní lodi Cygnus. Jestliže se pobyt Wilmora a Wiliamsové na ISS protáhne „do konce léta“, je start mise SpaceX Crew-9, tedy 9. operačního letu kosmické lodi Crew Dragon s posádkou NASA plánovaného na letošní srpen, ohrožen. Stephanie Wilson, Alexandr Gorbunov, Nick Hague a jejich velitelka Zena Cardmanová si zřejmě budou muset ještě pár týdnů opakovat výcvik, než jejich Dragon Endurace přijde ke slovu.
SpaceX a pátý start Starship
„Zkusíme to na konci července,“ napsal na sociálních síti X Elon Musk, vizionář šéfující vlastní společnosti SpaceX. Měl tím na mysli, že by měla po páté startovat kombinace megarakety Starship, přičemž by mělo dojít k vůbec prvnímu pokusu o zachycení přistávajícího boosteru Super Heavy přímo na startovací rampě na Starbase. Krok za krokem se týmu pod velením Muska daří cíle, které si předsevzal, plnit. Ten 6. června letošního roku, po dosaženém úspěchu letu 4 (flight 4), mimo jiné uvedl, že cílem společnosti je uskutečnit letos celkem šest zkušebních letů megarakety, což by znamenalo odpálit v příštích měsících další čtyři. Stroje jsou už vyrobeny a postupně se testují. I nezaujatý pozorovatel musí ocenit tempo, jakým se testy Starshipu urychlují, zvláště když doposud nikdo v historii raketo-kosmického průmyslu vlastně nespustil tzv. opakovanou výrobu raket předcházející sériové výrobě, jak tomu je v případě SpaceX. Let 5 by měl být přelomovým. Při letu předchozím se inženýrům podařil řízený sestup boosteru Super Heavy i samotné lodi, nazývané jednoduše Ship, na mořskou hladinu. A pokud se nyní podaří zachytit Super Heavy náručí „Mechazilly“, překročí SpaceX další milník na cestě k funkční kosmické lodi — tedy i k tomu, aby mohla být raketa efektivně renovována a opakovaně, v kratších časových rozmezích znovu vypouštěna, podobně jako se to děje např. u Falconu 9. Není to však snadné. Booster 12 (Super Heavy) , jako 1. stupeň sestavy Starship, je sám o sobě kolosem 71 m vysokým, 9 m širokým a jeho hmotnost bez paliva dosahuje 160—200 t. Usadit takovýto kolos nejen na ploše malého hřiště či pontonu, na jakých např. přistávají 1. stupně Falconu 9, ale přímo na odpalovací rampě, to už chce mimořádnou přesnost nejen navigace, ale i práce brzdicích motorů. Inspekce a práce proto probíhají nejen na stávající orbitální startovací rampě, ale také při montáži, aby se vše na let 5 (Booster 12 a Ship 30) dokonale připravilo. Elon Musk sice pro tuto misi naznačil jako cílové datum konec července, ale je možné, že sklouzne na srpen. Začátek září by už znamenal, že se šest startů letos nepodaří. Což by zřejmě nepotěšilo ani vedení NASA, které se přes všechny úspěchy SpaceX nervuje ohledně dodržení termínu prvního přistání na Měsíci v rámci Artemis 3, kde má Starship sloužit v roli výsadkového modulu. Pravda, ne vše závisí na SpaceX, ale Musk bude chtít být v roce 2026 na přistání připraven.
Jedna Starship denně!
SpaceX zároveň pokračuje v pracích na Starfactory, novém výrobním závodu, který staví v areálu společnosti Starbase v jižním Texasu. Vzhledem k tomu, že se zdá, že Starship bude nakonec využita k tomu, aby se lidstvo stalo meziplanetárním, si SpaceX stanovila ambiciózní cíl vyrobit v novém zařízení každý den (!) jednu novou raketu Starship. „Máme postavené lodě i supertěžké boostery, buď připravené ke startu, nebo v procesu testování, pro několik dalších letů. A další budou sjíždět z výrobní linky, protože Starfactory SpaceX se stále rozrůstá,“ řekla Jessie Andersonová, manažerka Falcon Structures Manufacturing Engineering ze SpaceX, během živého přenosu ze 4. letového testu Starship. „Nejnovější fáze továrny, která je ve výstavbě, bude uvedena do provozu letos v létě, což nám poskytne dalších 100 000 čtverečních stop prostoru.“ Zařízení je součástí základny Starbase společnosti v Boca Chica v Texasu, jednoho z vůbec prvních komerčních kosmodromů na světě věnovaného jedinému nosiči — v tomto případě Starship. „Umožní nám výrazně zvýšit rychlost výroby, protože hodláme vyrábět jednu loď denně, a brzy budou z výrobní linky sjíždět Starship verze dvě,“ dodala Andersonová. Zmíněná nová verze je navržena tak, aby se dala snadněji masově vyrábět, uvedl Elon Musk na sociálních sítích. Se zvýšeným tempem výroby přijde i zvýšená nosnost. Musk také nastínil vylepšení motoru Raptor, které zvýší tah z 230 na 280 t a časem až na více než 330 t tahu. Starship 2 by kromě vylepšeného motoru měla mít také o něco delší booster a loď. Sestava tak bude schopna vynést na oběžnou dráhu více než 100 t v plně znovupoužitelné konfiguraci. A raketa Starship 3, ještě asi o 25 m delší, by pak měla být schopná v plně znovupoužitelném režimu dostat na oběžnou dráhu více než 200 t. Takto vylepšená verze Starship umožní demonstraci přečerpání pohonných látek z lodi na loď, což je naplánováno na příští rok. To bude dalším významným mezníkem, důležitým už pro let v modifikaci HLS na Měsíc. Zatím by SpaceX rádo dosáhlo měsíční kadence startů na Starbase. Současně ministerstvo letectva provádí hodnocení pro starty Starship buď z Kennedyho kosmodromu Space Launch Complex 37, což je bývalé místo startu rakety Delta 4 Heavy společnosti United Launch Alliance (ULA), nebo z nové rampy s názvem SLC-50, která je ve výstavbě. Ty budou potřeba už pro starty k lunární expedici Artemis 3. SpaceX vzniklá díky snění jednoho vizionáře o vypuštění vlastní družice dokáže jít neprošlapanými cestami. Nespoutaná tradicemi a byrokracií dosahuje mnohem výraznějších úspěchů než ostřílená konkurence. Musk kolem sebe dokázal soustředit nejkvalitnější mladé a nadšené inženýry a konstruktéry a přitáhnout známá jména třeba i z NASA. Zdá se, že vytvořil ve své firmě tým stejných nadšenců, jakým je sám. SpaceX tak pokračuje v lámání rekordů: doposud uskutečnila 13 úspěšných pilotovaných misí včetně komerčních a jen letos realizovala 67 startů raket Falcon, přičemž účet není zdaleka uzavřen. Do konce roku má společnost nakročeno k dokončení rekordních 135 startů. SpaceX také představila nový skafandr pro aktivity ve volném prostoru, uskutečnila několik misí pro americkou vládu a také zahájila operační nasazení satelitů Starlink Direct to Cell a Starshield pro USAF a Space Comand. To vše ovšem konkurenci, jakou je ambiciózní Blue Origin, začíná vadit. Proto Jeff Bezos začal tlačit na americký letecký úřad FAA, aby SpaceX „přistřihl křídla“. Jde především o plán vypouštět ze startovací rampy 39-A na KSC na Floridě, sloužící zatím pro lety nosičů Falcon 9 a Falcon Heavy, na 44 startů Starship ročně tak, aby KSC byl „bezpečnější a dostupnější i pro jiné firmy“. Musk na síti X odpověděl, že jde o „nesmyslnou reakci“ a že není od Blue Origin hezké se potřetí snažit o ovlivnění pokroku SpaceX skrze právníky. /Stanislav Kužel/
