Veřejné nákupy podporují inovace

Názor, že nákupy veřejných orgánů by měly být více využívány pro podporu inovací, sílí. Ale v praxi se to málo projevuje. Inovace zdaleka nejsou pouze výsledkem iniciativy výrobců. Mnohdy jsou vyvolány nápady odběratelů. Vyžaduje to však poněkud větší interakci mezi dodavatelem a odběratelem, než bývá obvyklá při veřejných zakázkách. Veřejný orgán může požadovat zboží, které dosud není na trhu, tedy vyvolat zásadní inovaci nebo aspoň zdokonalení produktu k určitým účelům. A u relativně vyspělých produktů, které si pozici na trhu teprve vytvářejí, může svými nákupy konsolidovat situaci dodavatele. Veřejné zakázky na nové produkty se obvykle člení do pěti fází: identifikace požadavků, získání přehledu o trhu, vypsání soutěže, vyhodnocení nabídek a uzavření smluv. Ovšem tento proces nemusí vždy probíhat v popsaném pořadí. Lze se vracet z pozdějších fází k předchozím. Pečlivé stanovení požadavků na inovaci zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti uzavření smluv. Vyžaduje to však někdy poskytnutí delší lhůty pro vypracování nabídky složitějších produktů. Úspěšnost se také zvyšuje, pokud jsou k dispozici poznatky z pilotních akcí nebo podobných projektů. Pokud má uživatel hlavní slovo při založení inovace, bývá obvykle nutno v případě, že je více zájemců různého charakteru, protichůdná očekávaní uvést do souladu. Znalost trhu a zbožíznalství obecně jsou velmi důležité. Nákupčí by měl vědět, co může trh nabídnou hned, a co v budoucnosti. V této záležitosti je velmi užitečná spolupráce s potenciálními dodavateli. Nesmí se tím však vytvářet privilegia pro určité dodavatele. Nákupčí musí při získávání informací o trhu jednoznačně oddělit tuto činnost od jednání o soutěžních kritériích a smluvních podmínkách. Soutěže musí brát v úvahu možnosti potenciálních dodavatelů. Pokud by rozdíl mezi očekáváním kupujícího a možnostmi nabízejících byl příliš velký, inovace nevznikne. Riziko lze zmenšit rozdělením složitého finálního produktu do samostatně nakupovaných podskupin. Pokud je mnoho soutěžících a existují pochybnosti o jejich kvalifikaci, je užitečné otevřít sérii soutěží s narůstajícími požadavky. Ošetření rizika u neověřených výrobků je důležité, ale bývá kontraproduktivní přenesení veškerých rizik na dodavatele. Vyhodnocení soutěže a smluv na inovované produkty vyžaduje v nákupní organizaci mnohostrannou kvalifikaci. Řeší se to obvykle zřízením komise expertů, techniků a ekonomů. Organizace práce v komisi by neměla zakrývat podíl odpovědnosti jednotlivců za rozhodnutí orgánu. Čím přesnější bylo technické zadání soutěže, tím větší váhu má při hodnocení nabídnutá cena. Výhodné je když soutěžící nabídne několik variant řešení. Pak ale stoupá náročnost hodnocení rizika. Plnění smlouvy bývá zdrojem poučení pro příští akce. Je třeba hodnotit nejen zda byly splněny smluvní závazky, ale také vliv inovace na vývoj trhu, pokrok technologie a politické mínění. Kromě obvyklých technickoekonomických charakteristik je nutno u inovací vyššího stupně při hodnocení brát do úvahy i náklady během životního cyklu produktu a přínos inovace celkovému ekonomickému růstu. Inovace jsou veřejnými zakázkami systematicky podporovány pouze v několika zemích Unie. Příkladně si v tomto směru počíná Británie. Uvedené poznatky a doporučení jsou čerpány zejména z tamního prostředí. Nicméně, v obecné rovině platí, že nákupčí veřejných orgánů a politici by v procesu veřejných zakázek měli vždy myslet na důsledky toho, co dělají.