V prosinci přišel už dlouho očekávaný závěr příběhu velkého biologického „objevu“, který mohl velmi výrazně změnit celý tento obor. Tým japonských vědců v lednu 2014 publikoval práci s popisem postupu, jak tělesné buňky vrátit do jejich zárodečného stavu. Přínos mohl být ohromný. Potenciálně se nabízela například možnost výroby poškozených orgánů či jiných částí těla přímo z pacientových buněk. Zpráva vzbudila velké naděje i pozornost a hlavní autorka objevu, dnes 31letá Haruko Obokatová, se v Japonsku přes noc stala populární osobností. Brzy se však objevily potíže: byť měl být postup jednoduchý, v jiných laboratořích se pokus nedařilo opakovat a navíc se v samotném článku o objevu objevily nesrovnalosti (například špatné fotografie). Jak se kritika množila, ústav RIKEN, ve kterém Obokatová pracovala, postavil mladou vědkyni „mimo službu“ a ustavil vyšetřovací skupinu. Její závěry kladly nedostatky za vinu především Obokatové, v menší míře i jejím kolegům. Autoři nakonec svou práci zcela stáhli, ale konec to nebyl. Ústav RIKEN zažíval krušné časy, došlo ke zrušení několika oddělení, až v srpnu jeden z předních vědců podepsaných pod článkem, Jošiki Sasaj, spáchal sebevraždu. Ve svém vzkazu na rozloučenou údajně mimo jiné žádal Obokatovou, aby potvrdila existenci STAP buněk. Mladá vědkyně totiž stále trvala na tom, že metoda může fungovat. Nechtěla se také vzdát místa v ústavu, dokud nebude pokus o zopakování výsledků hotový. Na tiskové konferenci 19. prosince už bylo vše jinak. Pod dohledem kolegů se Obokatové STAP buňky vytvořit nepodařilo. Vědkyně podala výpověď z ústavu RIKEN a omluvila se za chybu, kterou v prohlášení přičítá své „nevyzrálosti“. Bylo to v 21. století podruhé, kdy se na slibném poli kmenových buněk objevil velký skandál. Hlavní postavou toho prvního byl Jihokorejec Hwang U-Sok, který si vymyslel své fenomenální úspěchy na poli přípravy lidských kmenových buněk (Obokatová pracovala s myšími tkáněmi). Mezinárodně byl sice zdiskreditován, ale přesto tento nepochybně schopný vědec našel uplatnění: má vlastní kliniku zaměřenou na veterinární klonování a spolupracoval i na neuskutečněném grandiózním projektu se svrženým libyjským režimem. Přesto minulý rok pro obor nebyl jen katastrofický. Pokrok na tomto poli je i tak zajímavý, byť není natolik přitažlivý a mnohoslibný jako obě odmítnuté práce. Přispěla k tomu výrazně i další japonská vědkyně Masajo Takahašiová (Masayo Takahashi), která stojí v čele první klinické zkoušky podobného typu kmenových buněk na lidských pacientech. Připravila z nich tenkou vrstvu buněk sítnice, které umístila na sítnici pacientky postižené tzv. věkem podmíněnou makulární degenerací, což je ztráta zraku způsobená chorobnými změnami na sítnici ve stáří. Zatím se tak stalo jen u jedné jediné pacientky a implantát podle vědců pacientce nejspíše nepomůže, ale alespoň se zjistí, jak se „uchytil“, zda je bezpečný atd. Více se dozvíme nejdříve v září 2015, protože Takahašiová nechce o výsledcích mluvit, dokud od operace neuběhne alespoň rok.
