Ještě nedávno byli biologové přesvědčeni, že vývoj buněk v těle a jejich specializace probíhá jednosměrně. Představa, že by buňka v těle dokázala „vycouvat“ ze specializovaného stavu do stavu, kdy stojí na pomyslném začátku vývoje a otevírají se jí cesty ke všem typům buněk těla, se zdála velmi nepravděpodobná. Jako první naznačili „obousměrnost“ vývoje buněk vědci, kteří se zabývali klonováním. Teprve před pár lety ale ukázal japonský biolog Shinya Yamanaka, že donutit buňky k „couvání“ je celkem jednoduché a stačí k tomu uvést do pohybu pouhopouhé čtyři geny. Plným právem za to dostal vloni Yamanaka spolu s Johnem Gurdonem Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. V druhém zářijovém čísle časopisu pak tuto hranici dále posunul tým španělského biologa Manuela Serrana, Jejich práce ukázala, že tento proces lze navodit v těle živého zvířete, konkrétně v myši. Už dříve ukazovali vědci, že v organismu myši lze navodit „přeskok“ buněk z jedné buněčné „role“ do druhé. Povedlo se například u myší s cukrovkou proměnit buňky slinivky na buňky produkující inzulín, a otevřít tak cestu k léčbě této choroby. Podobně nadějně vypadají pokusy, při kterých byly buňky vaziva v srdci proměněny na buňky srdeční svaloviny. Pokud bychom podobný proces navodili v jizvě vzniklé v srdci pacienta po infarktu myokardu, znamenalo by to pro něj podstatně lepší vyhlídky na úplné uzdravení. Proměna nejrůznějších typů buněk na neurony zase slibuje nové metody léčby pro oběti Alzheimerovy choroby nebo mozkové cévní příhody. Serrano a jeho spolupracovníci dali těmto snahám další fantastickou dimenzi. Dokázali, že v těle myší lze poměrně jednoduše navodit stav, kdy se specializovaným buňkám otevře možnost proměny nikoli na jeden specializovaný typ buněk ale na kterýkoli ze zhruba 230 typů buněk tvořících tělo. Podle autorů se nám tím otevírá cesta k regeneraci lidského těla, jakou obdivujeme například u čolka nebo mloka. Těm doroste zničené oko nebo ztracená končetina. Serranovou technikou bude možné vytvořit v těle zásobu buněk, jež poslouží jako univerzální surovina pro vznik jakýchkoli buněk, tkání či orgánů. Pokud se vědci naučí řídit následné potřebné specializační procesy těchto buněk, budou moci pacientovi nechat narůst nové orgány místo těch, které těžce poškodila choroby, zranění nebo stáří. Ne všichni vědci ovšem sdílí toto přesvědčení. I někteří výzkumníci z oboru si nedokážou představit, že by se další vývoj ubíral směrem k vytváření tvárných kmenových buněk přímo v těle pacienta. Není to totiž bez rizik. Některá zvířata v pokusu trpěla rakovinou či se v jejich těle objevily jiné potenciálně nebezpečné novotvary. Shluky kmenových buněk se tedy mohou sice stát místem, kde dochází k obnově těla, ale stejně dobře také místem, kde vzniká choroba, která pacientovi naopak život zkrátí. I Serranova práce je dokladem, že v tuto chvíli to závisí spíše na náhodě než na vůli odborníků. Nastartování správného vývoje indukovaných kmenových buněk jednoduše není na takové úrovni, aby lékaři dokázali spolehlivě říci, co vlastně pacientům kůra přinese. Ale publikací v oboru indukovaných buněk přibývá rychle a pokrok je jistý, takže budoucnost je mnohoslibná. Rozhodně na sebe dá ovšem ještě nějakou dobu čekat.
