Bulharské „dveře“ pro čínské jádro? Čínská státní společnost CNNC projevila zájem o dostavbu jaderné elektrárny Belene v Bulharsku, jejíž výstavba stojí od roku 2012. Projekt by mohl rozšířit řady čínských investic do evropské energetiky, z nichž nejvýznamnější je podíl na stavbě jaderné elektrárny Hinkley Point C. O bulharském projektu by se mělo rozhodnout do konce letošního června. Rozhodnutí o ukončení stavby nakonec Bulharsko vyšlo poměrně draho, protože arbitráž původnímu dodavateli, ruské společnosti Rosatom, přisoudila nakonec odškodné přes 600 mil. euro. Pokud by měl projekt pokračovat, jeho hlavním problémem bude samozřejmě financování; za současné situace a při dnešních cenách atomových zdrojů generace III + je ekonomické zdůvodnění takové stavby velmi ošidné. Zřejmě proto Bojko Borisov, bulharský předseda vlády, navrhl, aby se projekt stal panbalkánským projektem, na jehož financování by se podílely kromě Bulharska i další státy, ale jeho plán upřímně nemá příliš velkou šanci na realizaci. Bulharsko již nyní má dva reaktory typu VVER , které jsou součástí jaderné elektrárny Kozloduj. Ta měla šest bloků s celkovým výkonem více než 4 GW. Nicméně čtyři reaktory typu VVER 440 již byly odstaveny v letech 2004 a 2007. Rosatom v Turecku nemůže najít partnery? Ruská státní jaderná společnost Rosatom se pokouší veřejně bránit proti spekulacím, že provoz první turecké jaderné elektrárny Akkuyu nebude zahájen podle původního plánu, tedy v roce 2023. Na počátku března totiž informované turecké zdroje pro agenturu Reuters uvedly, že elektrárna zřejmě nebude dokončena podle plánu, protože Rosatom má problém najít místní partnery. Ruská společnost musí totiž 49 % z celkového objemu dodávek zadat tureckým partnerům, vyjednávání s nimi ovšem údajně příliš nepokročilo. Rusk ý plyn se zřejmě zatím neobejde bez Ukrajiny K napětí v rusko-ukrajinských vztazích přispívá i skutečnost, že Ukrajina pro Rusko dnes představuje „překážku“ na cestě k jeho evropským zákazníkům odebírajícím zemní plyn a ropu. Ruská státní plynárenská společnost Gazprom přitom bude potřebovat ukrajinskou plynovodní síť i v roce 2020, po skončení platnosti tranzitní dohody (ta vyprší k 31. prosinci 2019). Infrastruktura v Evropské unii totiž nebude připravena pro odběr plynu z projektu Nord Stream 2, uvedl s odvoláním na zdroje ve společnosti ruský list Kommersant. Ve chvíli, kdy vyprší platnost dohody o tranzitu ruského plynu, bude kapacita plynovodu Nord Stream 2 maximálně 34 mld. m3 plynu ročně (z projektované kapacity 55 mld.). Gazprom dnes přitom přes Ukrajinu dopravuje ročně zhruba 80 mld. m3 plynu, velkou část z nich tedy ještě v roce 2020 zřejmě bude muset dopravit přes Ukrajinu. Jedinou další možností je omezení dodávek, které by nejspíše ruskou stranu nepříjemně finančně zabolelo – a jistě by přineslo problémy i Evropě. Příliš mnoho dobré vůle k uzavření dohody přitom mezi Ukrajinou a Ruskem rozhodně není, a tak můžeme čekat, že vypjaté spory o plyn budou minimálně ještě nějaký ten rok pokračovat.
