Na jihu Francie začala montáž obrovských dílů Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER). Spuštění zařízení, při jehož návrhu se vědci inspirovali procesy uvnitř Slunce, je plánováno na rok 2025 a mělo by být otevřít cestu k novému zdroji energie. Do města Cadarache severně od Marseille, kde pokračuje výstavba termonukleárního experimentálního reaktoru ITER, v uplynulých měsících dorazila řada dílů, z nichž některé váží až několik stovek tun a měří jako čtyřpatrová budova. Montáž dílů by měla trvat do roku 2024, podílet se na ní ve Francii bude 2 300 lidí. Vstup do další fáze při virtuální ceremonii na dálku oslavila řada světových lídrů. Na projektu, jenž začal v roce 2006, se kromě států Evropské unie podílí také Švýcarsko, Británie, Rusko, Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea a Spojené státy. V únoru se jedním z místopředsedů správní rady podniku, který zajišťuje evropskou část projektu, stal ředitel Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR Radomír Pánek (viz rozhovor v TT 11). Práce na další fázi započala i přes problémy, které s sebou přinesla pandemie covidu- 19, jež tvrdě zasáhla většinu z 35 partnerských zemí. „Pandemie měla jasné dopady na původní rozvrh,“ uvedl ředitel projektu Bernard Bigot. Nikdo z pracovníků v Cadarache se ovšem alespoň zatím v průběhu pandemie novým koronavirem nenakazil. Podle původních plánů měl reaktor v letošním roce otestovat vysokoteplotní plazmu a plné fúze dosáhnout v roce 2023. Po několika odkladech současný rozvrh počítá s testováním plazmy v roce 2025 a provozem v roce 2035. Kromě odkladů se projekt potýká i s navýšením rozpočtu: původní částku překročil již třikrát, nyní se náklady pohybují ve výši 200 miliard eur (525 miliard korun). ITER je určen výhradně k demonstraci praktické uskutečnitelnosti fúze, elektřinu nikdy vyrábět nebude. Skutečným „prototypem“ fúzní elektrárny má být zařízení DEMO, které bude již čistě evropským projektem. Hypotetické zahájení provozu první generace skutečné fúzních elektráren je tak stále vzdáleno nejméně několik desítek let. ITER bude fungovat na základě pro nás nejjednodušší varianty jaderné fúze: tedy slučování dvou jader izotopů vodíku: deuteria a tritia. Právě ty by měly být palivem pro první generaci budoucích fúzních elektráren. Deuterium se vyskytuje ve vodě a je poměrně lehce získatelné. Tritium se volně v přírodě nevyskytuje, nicméně lze jej vyrábět z lithia, ideálně přímo uvnitř reaktoru. Vzhledem k extrémní účinnosti této reakce máme zásoby tohoto paliva na tisíce roků. Produktem této reakce je atom helia a neutron nesoucí větší část energie, tudíž neprodukuje radioaktivní odpad. Fúzní reakce v budoucím reaktoru na principu tokamaku bude probíhat podobně jako hoření paliva v kamnech. Tudíž by mělo jít o zdroj bezpečný, protože reakci půjde kdykoliv přerušit, a nemůže dojít k nekontrolované řetězové reakci. /jj/
