Jaké médium byste použili na záznamy, které mají vydržet stovky či tisíce let? CD, DVD, pevný disk? Většina z nich vydrží roky, možná desítky let, některé typy DVD by měly vydržet i o dost déle, ale nemáme to ještě prakticky potvrzené. Upřímně řečeno, nejlépe se zatím osvědčily hliněné desky a tesané nápisy. Biotechnologové Nick Goldman a Ewan Birney si ale myslí, že našli dobré médium. V časopisu Nature britští vědci z ústavu EBI popsali, jak uměle vytvořené DNA vepsaly Shakespearovy sonety a další údaje, celkem necelý megabajt dat. DNA, čili deoxyribonukleová kyselina, nese genetickou informaci většiny organismů a je tedy nositelem informací i v přírodě. Jak se zlepšují naše porozumění a schopnosti její výroby v laboratoři, napadlo celkem přirozeně biology, že bychom ji mohli použít coby paměťové médium. Poprvé se to povedlo v loňském roce jinému týmu z USA. Goldman a Birney metodu ještě zlepšili a trochu přiblížili praxi, i když k té má stále velmi daleko. Což je vlastně škoda, protože DNA nabízí řadu výhod: při vhodném uchovávání je velmi stabilní (na stovky či tisíce let), a lze do ní zapsat spoustu informací (autoři nové práce svou metodou do jednoho gramu mohli zakódovat cca 2,2 petabajtů, tedy 2,2 milionů gigabajtu). Hustota záznamu současných pevných disků je zhruba stotisíckrát menší. Nevýhody zatím ale jasně převažují. Za prvé, co je v DNA psáno, je i dáno. Záznam nejde nijak jednoduše přepsat, takže technologie může sloužit nejspíše jen k dlouhodobé archivaci dat. Ale především jde o peníze: vytvoření kousku DNA s jedním megabajtem (MB) informací by dnes v komerčních cenách vyšlo na něco přes 12 000 dolarů, tj. necelých čtvrt milionu korun, odhadují autoři nové studie. Drahé je i čtení ze záznamu, i když jeho ceny jsou mnohonásobně nižší, cca 200 dolarů (tj. 4000 korun) za MB. Dnešním postupům tedy technologie nemá naději konkurovat. To by se mohlo změnit, protože ceny syntézy i čtení DNA velmi rychle klesají a zřejmě ještě budou. Alespoň mají autoři nápadu čas odstranit další problémy, z nich hlavním je zatím ještě poměrně velká chybovost celého procesu. Nyní dochází k chybám v poměru 1 : 500, což je na komerční paměť moc. Potíž je i s technologií syntézy DNA (některé „díly“ jsou horší než jiné). Uvidíme, jak si s tím biotechnologové poradí. Jejich obor se dnes vyvíjí tak rychle, že i takhle fantastický příslib není třeba předem zatracovat. Jen nečekejte „DNA flešku“ pod stromečkem příští rok. Možná spíše tak v příští dekádě.
