Tu situaci zažil každý z nás: při přípravě večeře nebo při sledování televize zčistajasna vypadne elektřina. Proud sice po čase naskočí, ale skóre zápasu se mezitím změnilo a lasagne už také nebudou al dente… Pro domácnost je to drobná komplikace. V některých odvětvích však výpadky elektrického proudu mohou mít doslova fatální následky. Typickým příkladem jsou datová centra či serverovny. Pracují s mimořádně citlivou elektronikou, jež může nečekané zamezení přívodu elektrické energie poškodit, a s choulostivými daty, jejichž případné poškození představuje podstatně větší komplikaci, než hmotné ztráty. Proto je dnes standardním vybavením podniků nebo nemocnic záložní zdroj energie pro nečekaný případ. Tyto zdroje mají řadu podob: od akumulátorů s rychlým nástupem (avšak omezenou kapacitou) přes pomalé (ale dlouhodobě spolehlivé) dieselové agregáty až po setrvačníky. Ty v sobě částečně kombinují to nejlepší z obou předchozích metod: mohou ukládat poměrně velká množství energie (v řádu desítek až stovek kWh) a v případě potřeby mají téměř okamžitý nástup. Podobně jako akumulátory energii nevyrábí, pouze ji ukládají. Způsob, jakým tak činí, je ovšem od elektrických akumulátorů diametrálně odlišný. V rychlosti je síla Zatímco akumulátory přeměňují při nabíjení elektrickou energii na chemickou a naopak, setrvačníky pracují obdobným způsobem s mechanickou energií. Srdcem setrvačníku je rotor, který je po přivedení napětí roztočen elektromagnetem, jenž jej obklopuje. Zařízení při nabíjení funguje jako elektrický motor, který pohání stále rychleji rotující rotor, jenž tím získává pořád větší energii. Při odpojení vnějšího napájení pak zařízení slouží jako elektrický generátor poháněný pohybem rotoru. Aby bylo množství energie, kterou tímto způsobem zařízení schraňuje, co nejvyšší, je třeba, aby byl rotor co nejtěžší a dosahoval co největších otáček. U moderních setrvačníků se tak i mnohasetkilogramové těžké rotory otáčejí těžko uvěřitelnou rychlostí několika desítek tisíc otáček za minutu. S tím také (bohužel) souvisí pravděpodobně největší nevýhoda setrvačníků: kvůli technologické náročnosti představují poměrně velkou investici a vyžadují častou a pravidelnou údržbu. Tyto nedostatky by mohl v budoucnu zmírnit nový typ setrvačníku, který vyvíjí konstruktéři společnosti Siemens. Přes vakuu m pomocí spojky Inovovaný setrvačník tvoří 260kilogramový ocelový rotor. Pohybuje se ve vakuové komoře a je nadnášen magnety. To výrazně snižuje servisní náročnost. Nad rotorem je pak umístěn elektromotor pocházející z klasické sériové výroby. Nejedná se tedy o žádnou speciální a nákladnou součástku. Protože motor pracuje v běžném atmosférickém tlaku, vývojáři museli vymyslet způsob spárování činnosti motoru s rotorem pohybujícím se ve vakuu. Na rotoru i na hřídeli elektromotoru je proto přidělán spojkový disk. Pro zpětné zužitkování energie rotoru pak stačí roztočit motor na otáčky rotoru (konkrétně 9000.min–1) a aktivováním elektromagnetu vytvořit potřebnou trakci mezi oběma disky. Motor se tím přemění na generátor poskytující potřebné množství energie. Samotná vakuová komora rotoru je od okolí oddělena deskou z magneticky neutrální keramiky, která tak proces výměny energie nijak nenarušuje. Díky nižším pořizovacím nákladům a snazší údržbě by měl nový setrvačník najít uplatnění nejen jako záložní zdroj, ale i jako pomocný zdroj energie v průmyslu či výzkumu. Nahromaděnou energii totiž dokáže uvolnit během krátkého a energeticky velmi intenzivního pulzu, což je ideální vlastnost kupř. pro pohon jeřábů, které potřebují velké množství energie po relativně krátkou dobu. Inovovaný setrvačník by mohl konkurovat i výkonným superkondenzátorům, které rovněž zvládají uvolňovat uloženou energii ve velmi krátkém okamžiku. Oproti setrvačníku však mají podstatně kratší životnost. /vb/
