Už 17 let se debatuje, zda vakcína MMR způsobuje autismus či nikoliv. Obavy neutichly, když byl původní článek britského lékaře Andrewa Wakefielda označen za podvod a stažen. Změní to nyní další pohled do statistik? Tým amerických lékařů publikoval v prestižním časopise The Journal of the American Medical Association (JAMA) zatím největší kohortovou studii. Data jsou od 95 000 amerických dětí, které mají staršího sourozence. Proč tato podmínka? „Průzkumy mezi rodiči, kteří mají autistické dítě, ukazují, že řada z nich věří, že vakcína MMR rozvinutí této poruchy pomohla,“ uvádí studie. „Vědomí, že v rodině, kde už jedno dítě autismem trpí, je větší možnost, že jím bude trpět i druhé, může vést rodiče k tomu, aby od očkování mladšího dítěte upustili.“ Vědci tedy vzorek záměrně připravili tak, aby byla co největší šance, že pokud nějaké spojení mezi vakcínou a autismem existuje, bude možné je zachytit. Výsledky potvrdily, že mezi vakcínou MMR a autismem neexistuje statistická souvislost. A to ani u dětí, které mají staršího sourozence s autismem a je u nich tedy statisticky větší nebezpečí. Ať už byly děti očkované nebo ne, rozvinutí symptomů autismu u nich bylo stejně pravděpodobné. Potvrdilo se ovšem, že pokud je starší sourozenec na autistickém spektru, jeho mladší sourozenec má vyšší pravděpodobnost, že se autismus projeví i u něj (6,9 %, oproti běžným 0,9 %). Ve vzorku bylo přes 95 000 dětí narozených mezi lety 2001 a 2007, starší sourozenci byli identifikováni podle zdravotního pojištění. Z hlášených pojistných událostí také vycházely další měřené informace: očkování a zaznamenání poruchy na spektru autistických poruch. Jak to začalo V únoru 1998 zveřejnil londýnský lékař Adrew Wakefield (ve spolupráci s dalšími 12 autory) studii v prestižním britském lékařském časopise The Lancet. Článek popisoval případy 12 dětí, které trpěly zažívacími problémy a zároveň také poruchami chování (nejčastěji autismem). V článku bylo zmíněno, že lékaři některých dětí označili za původce autismu vakcínu MMR. „Je urgentně potřeba se tímto problémem zabývat, aby se zjistilo, jestli za tyto problémy u tohoto malého vzorku může vakcína MMR,“ řekl tehdy Wakefield. Přestože nešlo o srovnávací studii a metodika „nálezu“ byla přinejmenším sporná, vyvolal článek jistou odezvu. A ta svým způsobem trvá dodnes – řada rodičů stále věří, že vakcíny mohou způsobovat autismus. Přitom už v roce 2004 vyšlo najevo, že Wakefield, hlavní autor studie, byl ve vážném střetu zájmů. Podílel se na přihlášce k patentu na konkurenční vakcínu a také bral (už před publikací) statisíce liber (miliony korun) za pomoc při právním poradenství v případě proti vakcíně MMR. Tento střet zájmů neoznámil editorům The Lancet a zřejmě ani svým kolegům (řada z nich později dala od studie ruce pryč). Samotná studie byla napřed částečně a později zcela „retraktována“, tedy stažena, označena za nedůvěryhodnou: „Několik důležitých tvrzení v původním článku se ukázalo jako nepravdivých.“ Konkrétně šlo o formulaci týkající se výběru dětí a o schválení studie etickou komisí. Od roku 1998 proběhla řada studií, které prokázaly, že vakcíny autismus nezpůsobují. Ale ve veřejném povědomí Wakefieldova chybná studie přežívá a navzdory ohromnému množství statisticky významných studií stále vzbuzuje nepodložený strach z očkování, který „otravuje“ jinak oprávněnou debatu kolem tématu.