Možná někdy trochu opomíjená jsou světová muzea, a přitom patří se svými sbírkami v civilizovaném světě k vzácným pokladnicím lidstva s uchováváním hodnot i pro příští generace. Česká republika patří v tomto směru k zemím s nejdelší tradicí a zprávy hovoří dokonce o více než 65 mil. exponátech „věcí movitých, přírodnin i lidských výtvorů“, uchovávaných jako dokumenty více či méně dávných jevů a událostí. Letošní rok světla a technologií na světle založených připomíná, jak je lze využít třeba k zabezpečení sbírek a důkladnější archivaci. A zdá se, že přichází právě včas v době, kdy narůstá různých forem agresivity a vandalismu. Fotonika a její optoelektronické systémy i tady mohou vykonat řadu užitečných služeb, aniž by při prohlídkách sbírek narušovaly umělecký zážitek či v „zákulisí“ dokázaly pořídit už dokumentaci s takovým rozlišením, které uspokojí vedle archivních dokumentačních potřeb požadavky i nejnáročnějších restaurátorů. Dnes jsme vybrali dva příklady, ten první, pro ostrahu exponátů a výstavních prostor, který svůj praktický význam již dokázal, druhý, pro 3D skenování vybraných exponátů, jemuž končí etapa vývoje a stává se tím zajímavý i pro širší aplikace. Pro ochranu exponátů a bezpečnost výstavních hal se jistě najde řada systémů. Na bázi laserových detektorů, které podle praktických výsledků pravděpodobně nejlépe vyhovují protikladu mezi potřebou vystavovat a potřebou ochrany, propracoval takový bezpečnostní systém i u nás známý výrobce senzorových řešení pro procesní automatizaci, společnost SICK. Řešení závisí na požadavku investora, může se týkat ochrany jednotlivých exponátů, jak prostorových, tak i plošných na závěsech nebo detekce celých stěn, stropu nebo podlahy. Výhodou detektorů je jejich snadná přestavitelnost při změnách umístění exponátů nebo změnách celé výstavy a přitom tyto detektory prakticky většinou nikdo nepostřehne. Pracují na principu vysílání neviditelného světelného impulzu a měří čas od vyslání do přijetí odraženého signálu. Ten se mění pokud prostor někdo nebo něco poruší. Laserové detektory jsou natolik citlivé, že umožňují rozeznat i mlhový závoj rozprašovaných látek. Bezpečnostní systémy pro vnitřní ochranu lze doplnit i detektory vnějšího prostředí a vytvářejí tak komplexní bezpečnostní ochranný systém. Jak už jsme se zmínili, systém úspěšně využívají už některá špičková muzea, nám nejblíže je asi Kunsthistorische Museum ve Vídni. Stejně důležitá jako ochrana je i péče o tyto exponáty a pořizování kvalitní evidence s vypovídající dokumentací. Novinkou, podle původců myšlenky při efektivním pořizování 3D obrazové dokumentace vybraných předmětů, ale i rozsáhlých muzejních sbírek, je pak způsob Cultlab 3D, automatizovaný postup 3D skenování exponátu na lince se sedmimetrovým pásovým dopravníkem, vyvinutý ve Fraunhoferově institutu IGD. Muzejní předměty, určené pro skenování, procházejí na dopravníku dvoudílným sklopným obloukovým skenovacím rámem, kde jsou během několika minut pořízeny ze všech směrů až tisícovky obrazových záznamů exponátu. Ty pak doplňuje ještě záznam další kamery, umístěné za zobrazovacím rámem na ramenu robota, který zajišťuje komplexnost záznamu i u takových detailů, které z hlediska členitosti povrchu exponátu mohly předchozímu snímání v obloukovém rámu uniknout. Konečný digitální model s přesností v μm se sestavuje z celkem až 6000 obrazů, přičemž vyvinutá metoda skenování respektuje i strukturu a barevnost povrchu exponátu. Úvodní provedení skenovací linky je určené pro snímání exponátů do výšky 60 cm a šířky 50 cm při maximální hmotnosti 50 kg, předpokládá se, že další vývoj metody se zaměří i na 3D skenování pro modely výšky i v řádech metrů. Vedle archivace dat nabízí digitalizovaný systém Cultlab 3D samozřejmě i řadu možností dalšího praktického využití, včetně restaurátorských prací nebo zhotovení kopií. Těm mohou nahrávat i nové aditivní 3D technologie. Na celém projektu, podporovaném německým spolkovým ministerstvem BMBF, se podílely Polymetric GmbH, Bionic Robotics GmbH a metodickou podporou berlínské Státní muzeum. Dnes se projekt dostává už do závěrečné fáze s nabídkou i komerčního využití, což může být zajímavé i pro naše památkáře. Linku není obtížné ani přepravit, skládá se z jednotlivých modulů a při testování byla dokonce letecky přepravena až na Autodesk University v Las Vegas v USA. Naše záběry jsou z využití při snímání historických artefaktů ve Frankfurter Liebieghaus Skulptursammlung. /jš/
