Od roku 2025 budou muset letadla v EU přidávat do nádrží ekologické palivo. Příští rok začnou aerolinky přidávat 2 %, od roku 2030 6 % a do roku 2035 by to mělo být 20 %. Bude ho však dostatek? Požadavky EU na zvyšování podílu „zeleného paliva“ v letecké dopravě bude patrně obtížné splnit: „Neexistuje dostatek ‚udržitelných‘ paliv, aby byly splněny kvóty,“ varoval nedávno Stefan Schulte, šéf provozovatele letiště Fraport, agenturu Reuters. Manažerská poradenská společnost Roland Berger rovněž očekává nedostatek zeleného paliva, známého v leteckém průmyslu pod zkratkou SAF (sustainable aviation fuel): „Podle jejich propočtů bude poptávka po SAF v roce 2030 činit 19 milionů tun. K dispozici však bude pouze 15 milionů tun.“ Otevírá se tak prostor pro další investice. Např. startup Synhelion v Německu nedávno spustil projekt DAWN — světově první průmyslový závod vyrábějící syntetická paliva s pomocí solárního tepla. DAWN na okraji Spiegelfeldu u města Jülich, ležícího mezi Kolínem nad Rýnem a Cáchami, zahrnuje 20 m vysokou solární věž a zrcadlové pole. Solární věž obsahuje solární přijímač, termochemický reaktor a zásobník tepelné energie, který umožňuje ekonomicky efektivní výrobu solárního paliva 24 hodin denně. DAWN poprvé demonstruje celý technologický řetězec od koncentrovaného slunečního záření až po syntetická kapalná paliva v průmyslovém měřítku. Systém je podobný solární tepelné elektrárně, která je v provozu v Mohavské poušti poblíž Las Vegas. Základem jsou pozemní zrcadla, nazývaná heliostaty, s patentovanou konstrukcí, jež se otáčejí za sluncem, zachycují sluneční paprsky a odrážejí je na věž. V Jülichu je 218 zrcadel — u větších systémů to budou statisíce. Společně vytvářejí ohnisko na přijímači ve věži, které je široké pouze 40 cm. Podle společnosti Synhelion žádný jiný solární věžový systém na světě nedokáže tak přesně zaměřit sluneční světlo. To vytváří v přijímači obzvláště vysoké teploty až 1 500 °C, které generují horkou vodní páru. Část je uložena v tepelném akumulačním zařízení, aby systém mohl pokračovat v provozu i v noci. Druhá část ohřívá reaktor, vysoký 5 m, který se rozprostírá přes několik pater. Bioplyn, směs metanu a oxidu uhličitého, proudí do reaktoru potrubím v horní části. Vysoké teplo v reaktoru vytváří takzvaný syngas — směs vodíku a oxidu uhelnatého. Poté stéká dolů do nádoby na úpatí solární věže. Existuje systém, který k výrobě kapalné syntetické ropy využívá tzv. Fischer-Tropschův proces. V budoucnu chce Synhelion dodávat tuto ropu do konvenčních rafinérií, které ji využívají k výrobě petroleje, nafty nebo benzínu. Závod začal vyrábět syntetickou ropu, známou jako syncrude. Tento meziprodukt je zvláště vhodný pro přepravu, poté se zpracovává na certifikovaná paliva v konvenční ropné rafinérii. Synhelion tak bude vyrábět nejen solární palivo pro letectví, ale také solární benzín a solární naftu pro silniční a lodní dopravu. Solární paliva mohou přímo nahradit fosilní paliva a jsou plně kompatibilní se stávající globální infrastrukturou paliv — od skladování a přepravy až po spalovací motory. Závod DAWN vyrobí několik tisíc litrů paliva ročně. Další se v příštím roce začne stavět ve Španělsku. Letecká doprava totiž spotřebuje 300 milionů t paliva ročně, kamiony natankují 760 milionů t a lodě dalších 270 milionů t. /ks/
