Po mnohaletém úsilí a překonávání obtíží s designem i výrobou vytvořili odborníci amerického institutu MIT první moderní mikroprocesor, jehož základním materiálem jsou uhlíkové nanotrubičky. Takový materiál je přitom v současné době považován za jak rychlejší, tak i „zelenější“ alternativu k tradičnímu křemíku. Výroba tohoto čipu přitom nevyžaduje žádné revoluční výrobní postupy. Je možné ho vyrobit klasickými postupy výroby křemíkových čipů. Díky tomu by byla případná produkce čipů s uhlíkovými nanotrubičkami ve velkém levná a praktická. Křemíkové tranzistory, které představují základní stavební jednotku dnešních procesorů, se používají již dlouhá desetiletí. Do nedávné doby se díky rozvoji technologií tranzistory neustále zmenšovaly a společně s nimi se zmenšovaly i procesory a celá elektronická zařízení. Takové zmenšování ale nemůže pokračovat do nekonečna. Velikost tranzistorů nedávno narazila na fyzikální limity, které již tranzistory při stávající konstrukci nemohou překonat. Řešením v takové situaci je změnit technologii nebo přesněji řečeno materiál pro výrobu tranzistorů. Max Shulaker a jeho kolegové vyrobili tranzistory z uhlíkových nanotrubiček (CNFET, carbon nanotube field-effect transistors). Využili přitom nové postupy a vylepšení, díky kterým se jim povedlo výrazně omezit množství defektů v tranzistorech z uhlíkových nanotrubiček. Výsledkem jejich úsilí je 16bitový mikroprocesor, který se skládá z více než 14 000 tranzistorů z uhlíkových nanotrubiček a zvládá zcela srovnatelné věci jako komerční mikroprocesory.
