Na poli užitkových vozů si Japonci v podstatě vystačí s domácím nářadím: všechny kategorie zde pokrývají čtyři značky: Isuzu, Mitsubishi Fuso (patří Daimleru), Hino (ovládá ji Toyota) a UD Trucks (patří pod skupinu Volvo Group). Loňský podzimní autosalon v Tokiu ukázal nejen vzdálenou a blízkou budoucnost automobilu, ale také jeho žhavou současnost. Nabídka domácích výrobců užitkových vozidel zahrnuje vše od kompaktních dvounápravových dodávek a valníků až po masivní soupravy s tahači a návěsy, jak je známe z Evropy. Ty však v japonském provozu z větší části nahrazují specifické čtyřnápravové nákladní vozy s párem řiditelných náprav vpředu o typickém větším rozvoru. Společnost UD Trucks z koncernu Volvo Group se pokusila rozdělit své exponáty do tří skupin: Dnes, Zítra a V budoucnosti. Nejzajímavější novinkou byla studie Quon Concept 202X, sledující novou éru „chytré logistiky“. Komfortní, ale velmi jednoduché pracoviště řidiče má bohatě prosklenou kabinu a pro UD Trucks má být pojízdnou laboratoří výzkumu umělé inteligence a pokročilých kamerových systémů. Druhou světovou premiérou se stal prototyp Raijin Hybrid. Třínápravový valník vychází ze sériového typu Quon a zahájení sériové výroby by mělo být otázkou měsíců. Mitsubishi Fuso překvapilo světovou premiérou středního prototypu Vision F-Cell s pohonem vodíkovými články, na jejichž rozšiřování do sériové produkce se japonské automobilky zaměřují. Mitsubishi Fuso slibuje, že právě tento koncept by měl vyřešit většinu stávajících nedostatků daného poháněcího systému včetně omezeného dojezdu. Celkově omlazená typová řada sází na elegantní vzhled a prakticky kompletní osazení osvětlovacích prvků zdroji LED. Připomeňme, že právě Fuso se s typem eCanter stalo vůbec prvním sériovým výrobcem elektrických užitkových vozidel. Isuzu Motors Limited představilo modernizovanou řadu svých malých dodávek Elf. Osadilo je novými vznětovými motory 4JZ1-TCH/TCS s kompletní artilerií systémů pro čištění výfukových plynů včetně SCR a DPF, ale ve světové premiéře alternativně též plně elektrickou poháněcí soustavou (Elf EV). Mezi světové premiéry uvedené v Tokiu patří zejména nová generace vlajkové lodi Isuzu Giga s vedením v jízdním pruhu či detekcí překážek a autonomním brzděním a studie FL-IR, naznačující robotizovaný tahač vzdálenější budoucnosti. Svou studií Flatformer však zřejmě nejdále do budoucnosti nahlédla společnost Hino Motors. Jde o nízkou a kompaktní třínápravovou platformu (d/š/v 4,7/1,7/0,3 m) s šesticí kolových elektromotorů o celkovém výkonu 170 kW (231 k) a sadou 50kWh lithium-iontových akumulátorů. Určena je jako základ pro instalaci karoserií nejrůznějších druhů a určení. Druhou světovou premiérou značky Hino se stala těžká řada 700 Series Profia, jejíž pohon zajišťuje sestava vznětového motoru A09C, elektromotoru a dvanáctistupňové převodovky s automatizovaným řazením. Ozdobou celého areálu Aomi, kde japonští výrobci užitkových vozidel vystavovali, však byl úspěšný dakarský speciál Hino 500. Přezdívku „malé monstrum“ osvětlují parametry jeho vznětového řadového šestiválce: objem 8,8 l, výkon 492 kW (669 k) a točivý moment až 2 314 N.m. Jiří Duchoň, Tokio
