Počet bioplynových jednotek,
které dokážou energeticky
a teplárensky zfruktifikovat
konkrétní zemědělské plodiny
a zbytky z živočišné výroby, už
přesáhl první stovku. Do poloviny
právě začínající dekády by
se mohl zpateronásobit a plocha
zemědělské půdy, jež by nové
bioplynové zdroje ošetřovaly,
pak přesáhnout magickou hranici
100 000 ha.
První povzbudivá čísla však
energetické, teplárenské a zemědělské
experty neuspokojují.
Mimo jiné upozorňují, že areál
půdy, na níž čeští farmáři pěstují
produkci, která není využitelná
ani pro výživu lidí, ani pro chov
zvířat, činí cca 700 000 ha.
Faktorem, jenž může budoucí
bilance výrazně modifikovat,
se stávají poklesy chovných stád
hospodářských zvířat a omezování
domácí výroby mléka a obilovin.
Jejich dopad na rozvoj bioplynu
v ČR může být trojí:
l zmenší se objemy přirozených
chlévských odpadů a hnojiv,
zejména kejdy
l omezený výsev a zpracování
rostlinných krmiv přispějí ke
zvětšení kvóty ladem ležící a přitom
využitelné orné půdy
l zemědělci budou muset ve
spolupráci s výkonnou exekutivou
urychleně rozhodnout o substituci
této produkce v objemu jejich
tržeb.
Energetická exploatace
půdy
Pro řadu farem je to optimální
a dlouhodobé řešení. Zastánci bioplynu
operují s vysokou stabilitou
provozu svých zdrojů. Na rozdíl
od fotovoltaiky a eoliky fungují
celoročně, bez významnějších
výpadků, lokálně a nezávisle na
vývoji klimatu. Ztenčující se masu
plodinových zbytků a chlévského
odpadu doporučují nahradit
řízenou produkcí biomasy a racionálním
sběrem i využíváním tzv.
biologického odpadu. Ten zahrnuje
jak sezonní zbytky ovocnářské
a zelinářské výroby, tak materiál
vznikající kosením trav a keřů
v městech a podél komunikací.
Bylo by žádoucí se také zamyslet
nad dalším smysluplným osudem
zbytků nespotřebované stravy
z restaurací, školních a závodních
jídelen atd.
Co se týká vstupních materiálů,
moderní bioplynové zdroje si
efektivně poradí se širokou škálou
biomasy. Pokud zemědělci získají
širší nabídku nových cenově
dostupných, rychle rostoucích
a hmotnostně vydatnějších plodin,
budou moci lépe nahradit výpadky
tradičních vstupů, zvláště rostlinných
zbytků a kejdy.
Om ezené síly venkova
Mnoho problémů při rozvoji
bioplynu v ČR zvládnou zemědělci
a potravináři vlastními silami.
Určitě to ale neplatí o komplexním
financování nových projektů.
Pokud budeme orientačně kalkulovat
s náklady na vybudování
jediné bioplynové stanice ve
výši 50 mil. Kč (bez připojení na
lokální plynovody a rezervoáry),
bude to investice nad síly nejedné
tuzemské farmy. Lze namítnout,
že zemědělcům se nabízí řada
možností k profinancování těchto
děl. Ať už po linii MZV (Program
rozvoje venkova), MŽP ČR
(Zelená energie), MMR ČR, či
MPO ČR. Jenže to je avers mince.
Revers je už méně příznivý:
dotace zpravidla nepřesáhnou
40 % nákladů, jež musí na novou
bioplynovou stanici vydat samotný
zemědělský nebo potravinářský
podnik. Mimoto třeba počítat
s cca 10- a víceletou dobou návratnosti
investice, s nutnými náklady
na servis a údržbu díla, na mzdové
zabezpečení obsluhy atd.
Příklad problematického boomu
české eoliky a fotovoltaiky
v minulých létech také naznačuje,
že kompetentní orgány budou
muset v předstihu přijmout přehledná
a dlouhodobě platná opatření
garantující investorům i provozovatelům
bioplynových stanic
jak bezproblémovou výstavbu, tak
připojení do stávajících a postupně
modernizovaných sítí a rezervoárů.
Nahradí bioplyn skládky
uhlí a koksu?
Odborníci v této souvislosti
akcentují možnost lokálního
zabezpečení i využití bioplynu pro
produkci tepla a pro jeho efektivní
spotřebu na místě samotném, na
českém venkově. Takový postup
by účinně přispěl k budoucí
exploataci OZE, k omezení emisí
a k substituci uhlíkové energetiky
a teplárenství v ČR. Zároveň
by citelně eliminoval nutnost
transportu a druhotné deponace
fosilních paliv (nezřídka na mnohasetkilometrové
vzdálenosti).
Na místě výroby a spotřeby by
pak umožnil vytvářet řadu nových
pracovních příležitostí.
Z pohledu chystaného vývoje
a aplikace progresivních Smart
systémů by se bioplyn mohl stát
už v této dekádě důležitým regionálním
zdrojem energie a tepla
a zároveň naším konkrétním příspěvkem
k realizaci lisabonské
direktivy 20-20-20. Jak známo,
ČR se v jejím rámci zavázala
k minimálně 13% podílu ve výrobě
energie a tepla z OZE na konci
roku 2020. Zatím se nám tento
náročný úkol daří plnit sotva
z poloviny. /uai/
