V čem je hodnota vzdělání?

Hodnota vzdělání je politické klišé. Vzdělání nemá pro společnost smysl, pokud je neumí stát či společnost využít pro tvorbu hodnot. Liberálové sice tvrdí, že stát má být co nejslabší, ale Američané patří k nejlepším, neb právě oni umějí přetavit kapitál s využitím vzdělání a znalostí v tvorbu nových technologií. Ale i k umění přetavovat peníze v hodnoty je třeba se vzdělat. Příklady? Zde si dovolím dva, jež by byly hodny následování, pokud to myslíme s hodnotou vzdělání vážně. Poválečná Itálie byla v troskách a kdekdo přemýšlel čím začít obnovu země. V Reggio Emilia si řekli: Dobře vzdělané děti jsou naše budoucnost, vytvořme tedy vzorový vzdělávací systém. Jak řekli, tak učinili. Vytvořili systém, založený na sloganu „děti umí sto jazyků“, což znamená, že tvůrčí fantazii dětí je třeba rozvíjet i v pozdějším věku. Školský systém Reggio Emilia je tedy založen na neustálé činnosti problémy spíše řešící, než biflování. Takže v mateřské školce nemají děti hračky, ale kousky dřev a hlínu. Dovedou si zahrát na divadlo, včetně uvaděček a režie (místní divadlo má oponu navrženou v uvážlivém a dokonalém procesu dětmi), nebo mají týden Indiánů a jejich života, včetně stavby típí a hledání možné potravy dle vlastního návrhu. Jistě budete tvrdit, že děláte s dětmi to samé, ale není tomu tak. Hrát si na divadlo a dělat divadlo je strašný rozdíl. Ale je zajímavé, že jeden z nejúspěšnějších podnikatelů, zakladatel společnosti Iscar Steff Wertheimer, po zralé úvaze založil podobnou školu pro děti svých zaměstnanců. Chtěl mladé lidi schopné řešit spíše problém než deklarující poučky a obvyklé postupy. Posluchači semináře Kvalita ve výrobě pořádaného na konci dubna v Čejkovicích nebyli zřejmě prvními, které doc. Ing. Milan Hutyra, CSc., seznámil se systémem koncentrace výzkumu a výroby v Číně, konkrétně v Shanghai Lingang Indutrial Area. Dalo by se říci, že se tak trochu podobá našim průmyslovým zónám, či průmyslovým parkům. Na rozdíl od našeho pojetí má však šanghajský park větší vnitřní logiku a přímý průmyslový výstup. Průmyslový areál o rozloze 220 km2 je obklopen obytnou částí včetně občanského vybavení a navazuje na něj kontejnerové překladiště a přístav, jenž je sám o sobě mimořádné technické dílo. Samozřejmě, to je Čína, statisíce studentů a tisíce zahraničních investorů, jenže zajímavá a od nás odlišná je kalkulace a plánovitost. Bez ní se dnes průmyslový rozvoj dělat nedá. Koncentrace znalostí. Investice byla naplánována na 40 mld. RMB, ale očekávaný výstup už v roce 2010 byl 100 mld. RMB. Celý průmyslový komplex s jezerem, obytnou zónou pro 450 000 obyvatel zahrnující 68 základních škol a 8 universit byl postaven za pouhých 5 let. Dnes už musí přinášet peníze, mimo jiné i v oboru dopravních zařízení a výroby energie. Mimochodem, ze šanghajského letiště se dostanete do středu města Alvegem koupeným od Němců rychlostí mezi 300 až 400 km.h-1, ale síť čínských rychlovlaků je dnes už jen jedním ze známých technických úspěchů země. Samozřejmě si řeknete, tato srovnání nelze použít pro naše podmínky. Ano, musíme si najít asi vlastní cestu, ale naučit se hodnotit vzdělání v měřítku hodnot musíme. Vzdělání pro efekt a vyšší plat, nebo pro tvorbu hodnot. Je třeba si vybrat. V poválečných letech japonské deníky tiskly denně srovnání vybraného zahraničního a japonského výrobku, aby průmyslníci a politici nezpychli a veřejnost byla burcována k práci. Bylo to prostě zrcadlo stavu společnosti s cílem neustále se zlepšovat. V našem prostředí boží ruky trhu, kde budoucnost nemá jasný cíl, nám připadá i 10 000 Kč za denní školení pracovníka v podniku jako strašná suma. To dokládají statistiky OECD, kde jsme v tomto ohledu poslední. Vzdělání je u nás relativizováno už založením společnosti, zaručuje jen titul a postavení pro peníze, ale ne hodnoty. Takže i výjimeční jedinci zde těžko nacházejí uplatnění, což vyjadřují i přísloví české pranostiky. Doma nejsme proroky. Stranu připravil: Jan Baltus