Seriozně o tom uvažuje japonská vláda. Poslední reaktor v zemi vycházejícího slunce by měl ukončit svůj provoz nejpozději v roce 2040. Důvod je pro veřejnost i kabinet bolestivý a pádný zároveň: loňská březnová katastrofa JE Fukušima po silném zemětřesení a následných úderech tsunami. Jaderný sektor zabezpečoval až do loňského neštěstí cca 1/3 veškeré energetické spotřeby Japonska. Nyní se vláda, ale i vědecká sféra usilovně snaží najít za něj optimální substituci. „Na základě vážné nehody ve Fukušimě a ve snaze poučit se z ní, vláda rozhodla změnit národní energetickou strategii,“ uvádí se k tomu ve vládním prohlášení. „Jedním z klíčových pilířů nové strategie je, co nejrychleji dosáhnout stavu nezávislosti na jaderné energii.“ I přes předchozí vysoký podíl jádra v národním energetickém mixu, ostrovní velmoc byla a je velkým exportérem uhlí, ropy a zemního plynu z různých regionů planety. Plynule zvládnout a cenově akceptovat importy energetických vstupů a přitom udržet energetickou bezpečnost země však bude složité. Experti očekávají, že Japonci postupně sníží stávající dovozní kvóty a intenzivně rozvinou výzkum v oboru, zejména ve sféře alternativních zdrojů energie, vodíkového hospodářství, palivových článků aj. Masa investic, kterou si to vyžádá, zatím nebyla specifikována. I nejstřídmější prognózy se však pohybují v řadu stovek miliard jenů. Vláda bude muset nejenom najít adekvátní zdroje pro profinancování substitučního procesu, ale i kapacity pro jeho hladké zvládnutí. O složitosti a náročnosti úkolu mj. svědčí fakt, že se už v této souvislosti začalo operovat s pojmem „nová japonská energetická revoluce“. Oč rozhodněji a nekompromisněji zní záměry kabinetu, o to složitější má pozici při jejich projednávání uvnitř země. Obyvatelstvo jeho postup chápe a tváří v tvář situaci v zasažených regionech ho podporuje. Podnikatelská sféra na záběr i rozsah substitučního procesu zatím hledí spíše kriticky. Nikdo jí v současnosti není schopen garantovat hladký přechod od jádra k novému a spolehlivě fungujícímu bazálnímu zdroji. Všem je přitom jasné, že nemalé výdaje bude muset uhradit jak výrobní, tak terciární sféra a jednotlivé domácnosti. Zvýšený tok investic do energetiky může dočasně zbrzdit rozvoj jiných odvětví a oborů. Jednota nepanuje ani co do termínů transformace. Odpůrci jádra kabinet kritizují za rozvláčnost postupu. Jeho obhájci naopak radí substituční proces neuspěchat a rozdělit jej na několik etap, až do vzpomenutého roku 2040. Jen takto jej prý lze zvládnout stejně velkolepě jako ambiciózní plány hospodářské obnovy válkou zdevastovaných ostrovů po roce 1945. Všechny japonské jaderné bloky byly po 11. březnu 2011 postupně odstaveny. Momentálně běží pouze dva reaktory. Když tokijský kabinet přišel letos v létě s myšlenkou znovu uvést do chodu alespoň zemětřesením a tsunami nezasažené reaktory v západojaponském Ohi, odpovědí mu byly masové demonstrace obyvatelstva. /ex/
