Univerzální služby telekomunikací

Koncepce univerzálních služeb vychází z principu, že každý občan má právo přístupu do telekomunikačních sítí za přijatelnou cenu i když to nemusí být obchodně výhodné pro zprostředkovatele. V současnosti legislativa specifikuje univerzální služby jako právo připojení na veřejnou telekomunikační síť pevnou přípojkou, právo na přístup k veřejně poskytovaným telefonním službám, dostupnost služeb telefonních seznamů, dostupnost z veřejných prostředků placených telefonů a zařízení pro tělesně postižené a lidi se specifickými sociálními potřebami. Určení operátoři poskytující univerzální služby mohou být honorování i z veřejných prostředků. S narůstající konkurencí a deregulací se někteří poskytovatelé ptají, zda jsou vůbec univerzální služby zapotřebí, zatímco jiní požadují jejich rozšíření na přístup ke službám mobilní telefonie a širokopásmovému přenosu. A třetí názor je, že by měly být omezeny jen na přístup k infrastruktuře. K tomu Komise již v dubnu oznámila, že nenavrhuje oproti současnosti žádné změny, ale diskuse k této problematice bude pokračovat po vydání zelené knihy o telekomunikacích v roce 2007. V kontextu s těmito názory se nabízí otázka, zda bylo správné svěřit poskytování služeb telekomunikací, které se obecně staly životně nezbytnými pro existenci moderní společnosti a pro bezpečnost států, do rukou soukromých subjektů. Ty sledují především svůj zájem na dosahování maximálního zisku. Veřejný zájem v prostředí, kde selhává neviditelná ruka trhu, musí pak být nedokonale zajišťován legislativou. Obdobně důležitou veřejnou službou je zdravotnictví. Plošná privatizace zdravotnictví, navrhovaná některými politickými silami v rámci reforem veřejných služeb EU, byla odbornými poradními orgány Evropské komise odmítnuta jako nepřijatelná, mají-li vlády zajistit občanům naplnění práva na ochranu zdraví. Toto stanovisko bylo zatím Komisí akceptováno. Ovšem ve zdravotnictví se nedosahuje tak obrovské ziskovosti, jakou vykazují telekomunikace.