V lidské civilizaci je zlato od nepaměti symbolem bohatství, prestiže a moci. V pozdním středověku, kdy hutnictví a zlacení dosáhly vysoké úrovně, často díky takzvanému Zwischgoldu. Jde o extrémně tenký plátek, podepřený vrstvou stříbra, používaný ve středověku na zlacení náboženských relikvií, soch nebo oltářních obrazů. Zatímco plátky zlata používané v tehdejší době disponovaly tloušťkou cca 140 nm, vrstva zlata u Zwischgoldu dosahovala jen 30 nm a představovala tak značnou úsporu cenného kovu. O tom, jak byly tyto vrstvy vytvářeny, neexistují žádné záznamy, tehdejší řemeslníci drželi své recepty v přísné tajnosti. Ani dosavadní mikroskopická zkoumání vrstev neukázala nikdy více než jen dvourozměrný vzorek, takže nebylo možné u tak tenkých vrstev materiálu nahlédnout „dovnitř“ a odhalit prastará tajemství. Tedy až doposud. Teprve až s pomocí ptychografické rentgenové počítačové tomografie (PXCT) se ve švýcarském Institutu Paula Scherrera (PSI) poprvé podařilo získat detailní 3D nanoobrazy vzorků vrstev. Jedná se o nedávno vyvinutou techniku, která vytváří úplné 3D obrazy vzorků pomocí rozptylu rentgenového záření. Zpracováním difrakčních obrazců může PXCT detekovat odchylky v nanoměřítku vnitřního indexu lomu vzorku, díky čemuž dosahuje jednoho z nejvyšších rozlišení v rámci rentgenových zobrazovacích technik. Tato metoda nepracuje s čočkou objektivu, která by promítala obraz přímo na snímač. Vytváří postupně difrakční obrazce osvětlené oblasti, tedy obraz složený z bodů různé intenzity. Pokud se pak v rámci pohybuje vzorkem přesně definovaným způsobem, je možné vytvořit stovky překrývajících se difrakčních obrazců a kombinací sady ptychografických obrázků pořízených z různých směrů pak vznikne trojrozměrný tomogram. Teprve takto získané nanosnímky naznačují, jak byli v 15. století schopni tenké dvouvrstvé plátky vyrobit: nejprve bylo zlato a stříbro tepáno odděleně. Vznikaly tak fólie, přičemž vrstva zlata byla mnohem tenčí než stříbro. Poté byly obě kovové fólie dále zapracovávány za pomoci speciálních úderových nástrojů do jednoho celku. Ne všechno ale bylo z hlediska pozlacení ideální a 3D snímky ukázaly i jednu nevýhodu. Stříbro může pronikat zlatou vrstvou a dostat se na její povrch. Na povrchu přichází stříbro do styku s vodou a sírou ze vzduchu, koroduje a postupem času zlatý povrch zčerná. Tomu se už tenkrát bránilo ochrannými povlaky, ať už na bázi pryskyřic, nebo jiných organických látek. Měření také prokázala klesající hustotu, zvyšující se pórovitost vrstev i klesající přilnavost vrstev směrem k substrátu. Nanosnímky však odkrývají nejen sofistikované středověké výrobní techniky, ale významnou měrou pomůžou i zdokonalit restaurátorské techniky. /jš/
