V listopadu 2022 spustila firma OpenAI svůj chatbot Chat- GPT (Generative Pre-trained Transformer) a následně už počátkem roku letošního upoutala světovou pozornost veřejným zpřístupněním prototypu chatbotu založeného na základním modelu GPT-3.5 (následovaném uzavřenou verzí GPT-4.0). Na základě takzvané umělé inteligence, označované mezinárodně zkratkou AI (artificial intelligence) dokáže podle slovního zadání odpovídat na nejrůznější otázky, psát počítačové programy, obchodní korespondenci nebo i poezii, čímž spustil (nejen) tento nástroj takřka AI mánii. Najednou na nás zkratka AI vyskakuje téměř ze všech koutů a oblastí lidské činnosti, nástroje pro řízení výroby a firem nevyjímaje. Jde tedy o revoluci napříč obory? Kde se tak rychle všechny ty superchytré nástroje berou? To, čemu dnes říkáme umělá inteligence, nevzniklo přes noc, a vlastně ani v loňském roce. To jen ChatGPT dokázal přitáhnout výrazně větší pozornost širokých mas a spustil tak trochu módní vlnu nového marketingového výrazu. A ani to není nic nového. Vzpomeňme si třeba na vlnu cloudů, která se vzedmula přesto, že v té době tu už vzdálená úložiště i softwary a další nástroje poskytované formou služby byly dlouho před tím. Anebo třeba na vlnu chytrých zařízeních, kdy firmy pod označením smart nabízely i docela hloupé lavičky vybavené jen solárním panelem a zásuvkou pro dobíjení mobilního telefonu. Přitom mnohem chytřejší zařízení vznikala i o hodně dříve. Tím ovšem nechci tvrdit, že jde o prázdnou terminologii! Jde prostě o přirozený vývoj oblastí, jež jednou za čas potřebují nakopnout pozornost potenciálních zákazníků a třeba i nových investorů, kteří mohou přispět k urychlení nástupu dalších inovací. Nejde tedy o marketingovou bublinu, ale ani o revoluci. Ve skutečnosti vlastně ještě nejde ani o opravdovou inteligenci, ale o pokročilé využívání nástrojů a technologií, které už nějaký čas používáme: strojové učení, automatizaci procesů, neuronové sítě, počítačové vidění, dolování znalostí, fuzzy logiku, prediktivní analýzu, evoluční algoritmy… O tom, co tyto nástroje umějí, jak spolehlivé informace (nebo i dezinformace!) poskytují a jaké objevy učiní, však rozhoduje stále člověk. A je to dobře. Pokud tomu totiž tak v budoucnu nebude, může lehce přijít doba, kdybychom se umělé inteligence mohli i obávat. Jde zkrátka o další „živel“, který může být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Z pohledu AI jako nástroje pomáhajícího s celou řadou úkolů, včetně řízení výroby a firem, bychom tedy měli více dbát na to, co případný nový systém přináší, jakými daty jej budeme „krmit“ a kdo se nám o něj postará, aby efektivně a spolehlivě sloužil, než na to, zda nese označení AI. To ovšem neznamená, že byste umělé inteligenci neměli věnovat pozornost. Přestože nevznikla loni, je zatím na svém začátku. A ačkoliv jde zatím jen o evoluci, její potenciál je značný a časem se i z evoluce může v řadě oblastí zrodit revoluce. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
