V pavilonu G, který byl tematicky zaměřen zejména na plasty, pryže a kompozity, vystavovala společnost Mepac mnoho zajímavých exponátů. Mezi nimi i přístroj Melai, unikátní gravírovací laser s neuronovými sítěmi, jenž umožňuje obrábění rozmítaným laserovým paprskem do nastavené hloubky bez ohledu na typ materiálu. Na vývoji gravírovacího zařízení Melai spolupracovala firma Mepac s Ostravskou univerzitou, která měla za úkol dodat gravírovacímu laseru inteligenci. Všem úkonům proto slouží hluboké neuronové sítě konvolučního typu. Jejich klíčovou vlastností je, že dokážou detekovat prvky snímku, jako jsou světlé, tmavé či konkrétně zbarvené body, dále okraje v různých orientacích, vzory a podobně. A tyto prvky pak tvoří základ pro určení abstraktnějších prvků. Jenomže ani takto pokročilá technologie nemůže fungovat osamoceně. „Takže jsme k laseru přidali kameru, z níž bereme data, a také dvě laserová ukazovátka, která svítí na materiál a vytvářejí body na ploše, do níž se bude gravírovat. A právě tato kombinace dělá Melai tak unikátním,“ vysvětlil mi přímo na stánku Vojtěch Molek, který se v Centru excelence IT4Innovations Ostravské univerzity zabývá zpracováváním obrazu a hlubokým strojovým učením. Díky neuronovým sítím, kameře a zaměřovacím laserům zvládá gravírovací laser perfektně ostřit, tedy nastavit si ideální vzdálenost hlavy od materiálu. Umělá inteligence dokáže také vyhodnotit, zda je gravírovaná plocha vhodná k úpravě. Pozná, jestli se nenachází v „zakázané zóně“. Tu může představovat dříve vygravírovaný text, textura, obrazec nebo plocha nějak poškozená. Hlavním úkolem neuronových sítí jsou ale procesy spojené se samotnou úpravou povrchu. „Melai díky nim umí monitorovat hloubku gravírování. Tu si může uživatel před procesem nastavit a v průběhu gravírování sledovat její změny na monitoru v reálném čase,“ pokračoval dále Vojtěch Molek s tím, že když laser dosáhne ve všech bodech požadované hloubky, proces gravírování se automaticky ukončí. „Toto je hlavní inovace, která momentálně na trhu k dispozici není. Doteď se gravírování vlastně řešilo metodou pokus omyl, kdy si obsluha nejprve vyzkouší několik průjezdů laserem nanečisto na materiálu stejného typu a podle toho určí ideální počet průjezdů tak, aby se dostal do dané hloubky,“ komentuje Vojtěch Molek hlavní problém současného gravírování. I po skončení nastaveného počtu cyklů se musí ještě ručně měřit, zda laser opravdu dosáhl požadované hloubky. A to není vždy snadné, závisí na typu materiálu, jeho tvrdosti a dalších vlastnostech. „Někdy ale gravírování není možné na stávajícím dílu opakovat, takže se musí vzít nový kus a opět metodou pokus omyl proces opakovat. To s sebou přináší velký počet zmetků, a zvýšené náklady,“ doplnil Vojtěcha Molka z Ostravské univerzity ještě Petr Petřík, jednatel společnosti Mepac. /mm/
