Změny v energetice přicházejí pomalu, ale přicházejí. V roce 2019 došlo k největšímu zaznamenanému poklesu ve využití uhlí v elektrárenství: k meziročnímu poklesu výroby o zhruba 2,5 %, tedy více než 250 TWh. Údaje pocházejí z analýzy Mezinárodní agentury pro energii (IEA).
Pokud se v příštích měsících skutečně potvrdí, půjde s velkou pravděpodobností o nejhorší výsledek tohoto typu zdroje od 19. století. Od té doby až na malé výkyvy výroba energie z uhlí neustále stoupala (vzhledem ke zvyšování efektivity samozřejmě rychleji než spotřeba). Ovšem na odpisování uhlí ve světovém měřítku je ještě brzy. Vždyť v roce 2018 se výroba elektřiny z uhlí zvýšila meziročně o 3 %, a poprvé v celosvětovém měřítku přitom přesáhla hodnotu 10 000 TWh, což pokles z roku loňského samozřejmě do značné míry relativizuje. I IEA předpokládá, že výroba z uhlí bude v příštích letech nejspíše zůstávat na přibližně stejné úrovni, a uhlí bude stále nejvýznamnějším energetickým zdrojem lidstva. V roce 2019 zajistilo zhruba 38 % celosvětové výroby elektřiny a v roce 2024 by to podle odhadu IEA mohlo být nejméně 35 % a možná ještě o něco více (velká část relativního poklesu jde na vrub rostoucí spotřebě elektřiny). Světové uhelné elektrárny ovšem budou v příštích letech a zřejmě i desetiletích pouze stárnout, pokud bude pokračovat stávající trend. Za poslední dekádu se totiž zhruba o 80 % snížil výkon bloků, u kterých v daném roce padlo konečné rozhodnutí o investici. Jinak řečeno, nových bloků se staví výrazně méně. Stejně jako v rostoucí řadě jiných otázek, vývoj trendu ve výrobě z uhlí bude do značné míry záviset na vývoji v Asii, a to především v Číně. Právě v Asii poptávka po uhlí stoupá a podle všech odhadů nadále poroste. V roce 1990 se v regionu vyrobilo pouze 20 % veškeré elektřiny z uhlí, v roce 2019 se poměr téměř úplně obrátil: na Asii připadalo téměř 80 % celosvětové výroby. K uhlí jako levnému a dostupnému zdroji se obrací řada asijských zemí. Například Pákistán spustil své první uhelné elektrárny v roce 2017, v příštích letech pak spustí dalších 5 GW. Výrazně se navýší podíl uhlí například i v Bangladéši, který primárně spoléhá na přece jen poměrně drahý zemní plyn. Čína, která v posledních letech masivně podporovala obnovitelné zdroje, ve své podpoře zpomalila a její energetický sektor směřuje v tuto chvíli tradičnějším směrem. V zemi se dnes stavějí uhelné projekty s celkovým výkonem zhruba 148 GW nádavkem k dnešnímu výkonu cca 972 GW. Pro srovnání, instalovaný výkon všech uhelných elektráren v Evropské unii v roce 2018 činil asi 155 GW. Důvodem přitom je nejen snaha šetřit státní rozpočet a zajistit průmyslu levnou elektřinu. Svou roli sehrál i jistý úspěch ve snaze vlády o řešení často doslova katastrofální ekologické situace: v posledních několika letech se do Pekingu a dalších velkých čínských měst pomalu vracejí dny s modrou oblohou. Významnou roli hraje politická struktura země. Uhelné projekty jsou podporovány místními úřady, které v nich vidí především ekonomický přínos pro region. Vliv ústřední vlády je spíše v tom, že proti trendu aktivně nebojuje. Podíl uhlí neroste ve všech asijských zemích, například Indie podle všeho v roce 2019 zažila první pokles výroby elektřiny z uhlí za posledních 45 let, ale to je zřejmě výsledek specifických okolností (poměrně nízké poptávky a nadprůměrné výroby vodních zdrojů). Obecně řečeno je trend nezpochybnitelný: výkon instalovaných uhelných elektráren v regionu se za posledních deset let zvýšil o více než 60 %. Osud uhlí jako zdroje elektřiny bude v příštích letech tedy výrazně svázán s přístupem asijských států. Konec v „prvním světě“ Ve Spojených státech a Evropě je situace zcela opačná. Proti uhlí se v podstatě „spiklo“ hned několik faktorů. Spotřeba elektřiny výrazně nestoupá, odpor veřejnosti k uhlí roste a v řadě případů se objevují levnější alternativy. A i v situaci, kdy jsou politické elity zvýšenému využití uhlí v principu nakloněny, jako v USA, výsledek tomu neodpovídá: v americkém případě hraje zásadní roli nízká cena zemního plynu. I díky tomu došlo v případě výroby z uhlí k poklesu výroby o více než 10 %. Za poslední dekádu se výroba elektřiny z uhlí snížila o 40 %. Situace v Evropě je poněkud odlišná: výrazně větší roli hraje politika, protože v regionu chybí silná konkurence zemního plynu. Česka se velmi výrazně v blízké době nejspíše dotkne vývoj v Německu, které definitivně nastínilo svůj plán odchodu od uhlí. Německo je největším světovým producentem hnědého uhlí, které se na výrobě elektřiny v zemi podílí zhruba 19 %. Berlín se ovšem na přelomu roku dohodl se spolkovými zeměmi na ukončení výroby elektrické energie z hnědého uhlí, konec je stanoven na rok 2038. Osm „velmi starých a špinavých“ elektrárenských bloků má být nyní rychle odpojeno od sítě, první už na konci tohoto roku. Berlín souhlasil, že v rámci plánu poskytne firmám a spolkovým zemím, kterých se změna dotkne, kompenzace v celkovém objemu asi 40 miliard eur (zhruba bilion Kč). Spolková vláda v rámci dohody poskytne až 14 miliard eur spolkovým zemím Braniborsko, Severní Porýní-Vestfálsko, Sasko a Sasko- -Anhaltsko. Dalších až 26 miliard eur dá vláda na podporu hnědouhelných regionů. Významnou kompenzaci má dostat i společnost Mibrag, kterou vlastní Energetický a průmyslový holding (EPH) českého podnikatele Daniela Křetínského. Dva vládní zdroje agentuře Reuters řekly, že Mibrag by měl jako kompenzaci obdržet 1,75 miliardy eur. Vláda bude podle mluvčího do roku 2043 platit kompenzace také zaměstnancům zasaženým ukončením výroby elektřiny z uhlí. Ztrátu produkce elektřiny způsobenou odchodem od hnědého uhlí by podle mluvčího vlády měly kompenzovat nové kapacity k výrobě elektřiny ze zemního plynu ve stávajících elektrárnách, například v braniborské Jänschwalde. Na obzoru se tak možná rýsuje minimálně slovní spor s USA, protože Německo bude k naplnění cílů potřebovat plyn z plynovodu Nord Stream 2 – už kvůli tomu, aby ceny plynu byly dostatečně příznivé. Říkáme slovní přestřelka, protože stavbu v tuto chvíli tlak Washingtonu téměř určitě nezastaví. USA se nezdají mít na spolkovou vládu dostatečně silné páky. Plány německé vlády jsou součástí opatření, jejichž cílem je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990. Dosažení tohoto cíle se ale díky vývoji posledních let zdá velmi problematické. Významně ho komplikuje zatím stále platné rozhodnutí o rychlém vyřazení všech jaderných bloků v Německu. Češi zaseda jí V České republice uhlí také není nijak politicky populární (na rozdíl od Německa tu má ovšem mnohem větší podporu veřejnosti atomová energie). O osudu uhelných zdrojů u nás by měla rozhodnout tzv. Uhelná komise při ministerstvu průmyslu a obchodu, složená ze zástupců státu, soukromého sektoru i zájmových organizací. Zatím se rozhodla, že by v září měla předložit „kompletní návrh ústupu od využívání uhlí“. Podle svého rozhodnutí má komise připravit tři scénáře dekarbonizace. Rychlá cesta by znamenala útlum využití uhlí už v letech 2030 až 2035, střední od roku 2035 do roku 2045 a pomalejší pak v letech 2045 až 2050.