Pánové Richard Branson a Jeff Bezos se tváří spokojeně. Jejich proklamační starty vlastními prostředky, malým raketoplánem SpaceShipTwo Unity či vícenásobně použitelnou raketou New Shepard, se vydařily. Na „skok“ se tak na okraj kosmického prostoru spolu s nimi podívali i první tzv. vesmírní turisté.
Rozruch kolem červencových soukromých kosmických letů po balistické dráze už vyprchal, podívejme se tedy na vesmírnou turistiku střízlivýma očima. Účastníci prvních dvou čistě turistických startů nebyli prvními kosmickými turisty. Za poněkud větší obolus, od 20 do 35 milionů dolarů, se na mezinárodní stanici ISS podívalo celkem devět lidí. První turista se do kosmu podíval v dubnu 2001. Byl jím Američan Dennis Tito. A Charles Simonyi, americký softwarový magnát maďarského původu, si na ISS „odskočil“ dokonce dvakrát: v dubnu 2007 a v březnu 2009 na palubě Sojuzů TMA 10 a 13, ještě za „pouhých“ 25 milionů USD. Zatím posledním kosmickým turistou, který se dostal na oběžnou dráhu Země, byl v září 2009 Kanaďan Guy Laliberté. Ten si už připlatil. Výlet do kosmu ho přišel na 35 milionů dolarů.
Branson vsadil na křídla Miliardář britského původu sir Richard financoval od přelomu let 2004/2005 vývoj dvoustupňového kosmického letounu SpaceShipTwo. Jeho společnosti sdružené ve Virgin Group [společnost byla založena roku 1970, holdingem je od roku 1989 — pozn. red.] mu vynášely nějaké ty miliardy a jeho Virgin Atlantic v roce 2005 majetkově vstoupila jako Virgin Galactic do už vesmírem pokřtěné firmy Scaled Composites. Tu založila v letectví známá dvojice: letecký konstruktér Burt Rutan a spoluzakladatel Microsoftu a mecenáš Paul Allen († 2018). Jmenovaní pánové totiž získali v soutěži Ansari X-Prize prémii deset milionů dolarů za to, že se svým kosmickým letounem SpaceShipOne jako první bez státní podpory dopravili člověka do vesmíru, a to dvakrát během dvou týdnů. Jejich pilot Mike Melvill v červnu 2004 jako první překonal všeobecně přijímanou hranici mezi zemskou atmosférou a kosmickým prostorem [Kármánova hranice — jejíž přesná hodnota však závisí na mnoha faktorech, jako je roční období, aktivita slunce, parametry letadla atd… — pozn. red.], výšky 100 km [tedy pouhých 124 m nad mezinárodně uznávanou hranicí vesmíru — pozn. red.]. Na financování vývoje skutečného turistického raketoplánu ale neměli, vývoj „jedničky“ přišel na téměř 35 milionů. A tak v březnu 2005 Branson oznámil vznik The Spaceship Company, která je join venture mezi Scaled Composites (výrobce) a Virgin Galactic (provozovatel). Ovšem jeho ohlášený záměr do osmnácti měsíců zahájit pravidelný komerční provoz stroje SpaceShipTwo s vesmírnými turisty byl — mírně řečeno — bláhový. Cesta k prvnímu pasažérskému letu šestičlenné posádky totiž trvala 16 let.
Nic nového pod sluncem Myšlenka vyslat kosmickou loď (raketoplán) na oběžnou dráhu z mateřského (atmosférického) letounu se ovšem nezrodila v hlavách zmíněných pánů. Projektů na tzv. principu mid-air launch najdeme v historii kosmonautiky celou řadu. Když pomineme čistě vojenské projekty, jakým byl např. v poslední fázi zrušený sovětský kosmický stíhač Spiral, vynášený mateřským hypersonickým letounem MiG 105, můžeme si připomenout úspěšný americký projekt raketového letounu X-15, startujícího cca v 10 km z bombardéru B-52. Někteří piloti s nimi překračovali i hranice kosmického prostoru (jako první Joseph Albert Walker v roce 1963: 105 a 107 km). Nejblíže realizaci byl (pokud jde o pilotované lety) ruský „postburanovský“ projekt MAKS (Многоцелевая авиационно-космическая система) firmy Molnija — kosmoplánu startujícího ze hřbetu obřího letounu An-225 Mrija, který byl původně určen pro přelety s raketoplánem Buran. V letech 1993—94 byl systém prezentován na mezinárodním veletrhu Eureka 94 v Bruselu, kde dostal zlatou medaili. Tehdy o systém MAKS projevila zájem i ESA. Dokonce se chytala podepsat dohodu o spolupráci na tomto systému jako evropském nosiči. Bohužel, podobně jako další projekty tohoto druhu tato jedinečná koncepce především z finančních důvodů nebyla realizována. Ještě v roce 2010 se sdružení Molnija s MAKS účastnilo tendru na novou ruskou kosmickou loď. Neúspěšně.
Přes překážky ke Space ShipTwo Cesta do vesmíru nebyla tak snadná, jak si Branson představoval. Vývoj a zkoušky nového pasažérského soulodí se protahovaly nejen vzhledem ke složitější konstrukci, ale především kvůli tzv. hybridnímu motoru samotné lodi. Poháněla jej směs pevného hydroxyl-terminated polybutadienu (HTPB) a okysličovadla v podobě oxidu dusného (N2O). Ten způsobil pár nešťastných nehod, při kterých (na zemi) zahynulo i několik lidí. Např. v červenci 2007 při explozi nádrží právě s oxidem dusným. 31. října 2014 pak přišla další pohroma: raketoplán SpaceShipTwo VSS Enterprise se nad Mohavskou pouští v Kalifornii rozpadl ve vzduchu. Pilot Peter Siebold přežil, byť těžce zraněný. Během rozpadu kokpitu se i se sedačkou ocitl mimo trosky a podařilo se mu otevřít padák. Druhý pilot, Michael Alsbury, měl však smůlu a jeho tělo nalezli v troskách letadla. Ještě vloni, 12. prosince 2020 přišlo poslední varování. Když byl druhý letoun VSS Unity zhruba po 50 minutách letu v 15 km odhozen zpod letounu WhiteKnightTwo, zase zlobil motor. Zapracoval, ale jen na sekundu! Bývalý astronaut NASA a velitel amerických raketoplánů Frederick C. J. Sturckow a pilot firmy Virgin Galactic David Mackay ovšem tentokrát dokázali nouzově přistát. Frajeři. Mimochodem, VSS Unity letěl poprvé samostatně až dva roky po nehodě Enterprise, a to 3. prosince 2016. Po řadě atmosférických letů absolvoval do letošního července čtyři pokusy o kosmický let, z toho tři úspěšné. Nedosáhl však oficiální, Karmánovy hranice vesmíru a dostal se nejvýše 89,9 km nad Zemi.
Vzhůru do kosmu Dne 11. července 2021 vynesl raketoplán VSS Unity šest lidí do výšky přes 86 km. Přičemž pod křídly mateřského letounu VMS Eve se „nechal“ vynést do výšky 13,5 km, kde se oddělil a zažehl svůj raketový motor. Ten pomohl k dosažení finální výšky. Složení posádky historicky prvního turistického letu Unity bylo čistě firemní. Pilotovali Dave Mackay a Michael Masucci a kromě sira Bransona usedli do pohodlných křesel ještě vedoucí inženýr Coplin Bennet, viceprezidentka pro vládní záležitosti Sirisha Brandlaová a šéfka výcviku astronautů Beth Mosesová, která se účastnila už předchozího zkušebního letu Unity. Trochu riskantní složení — při nehodě by Bransonova společnost přišla o svou elitu. Nicméně Virgin Galactic odkryla tímto letem jednu z cest masovější vesmírné turistiky, i když se lze dohadovat o tom, zda překročení výšky 80 km je výletem do kosmického prostoru, či ne. Výška 50 mil (80 km) je totiž za hranici vesmíru považována jen v USA a v dalších třech státech. Zbytek světa uznává pouze stokilometrovou Karmánovu hranici.
Kdo s koho Skutečnost i, že st roje Vi rgin Galactic nedosahují sta kilometrů, využívá jako trumf i jeho konkurent Jeff Bezos, který sází na rakety. Několik dní po Bransonovi, 20. července, vzlétl i se svým bratrem a dvěma turisty do výšky 110 km v raketě vlastní konstrukce New Shepard. Pánové tak před obecenstvem předvádějí, kdo má „větší svaly“, nicméně je faktem, že oba v zásadě nabízejí podobný několikaminutový zážitek beztížného stavu a pohledu na zeměkouli z výšky, do které se opravdu, ale opravdu žádný normální letoun nedostane. Bezosova společnost Blue Origin (založená v roce 2000) si totiž také dala do vínku zajistit dostupné výlety zvídavých (a bohatých) lidí do kosmického prostoru. Týmu Blue Origin se podařilo vyvinout 18m, vícenásobně použitelnou raketu, poháněnou směsí vodíku s kyslíkem, a plně automatizovanou kosmickou kabinu pro šest pasažérů, která, na rozdíl od SpaceShipOne, létá bez profesionálního pilota-astronauta. 20. července 2021 poprvé startovala Bezosova raketa New Shepard se čtyřmi pasažéry. Symbolicky k 52. výročí přistání Apolla 11 na Měsíci, kdy Bezos, jako malý kluk, v roce 1969 s úžasem sledoval, jak Armstrong s Aldrinem poskakují po našem souputníku. A od té doby snil o vesmíru. A ještě jeden symbol si Bezos vybral: raketu pojmenoval po Alanu Shepardovi, prvním Američanovi, který před 60 lety, 5. května 1961, při suborbitálním letu v kabině Mercury na chvíli nakoukl do vesmíru. Po 11 minutách letu (z toho cca 4 minuty v beztíži) se kabina s Bezosem a jeho pasažéry vrátila na půdu Texasu. Celý zážitek z letu trval podstatně kratší dobu než let s Virgin Galactic, kde nejprve musí mateřský letoun vystoupat do 15 km, ale zato jde o let raketou a v kabině, o které si mohl Al Shepard a jeho následovníci v projektu Mercury nechat jen zdát. Jisté je, že Jeff Bezos chová ke stroji své vlastní firmy velkou důvěru. Vzít na první let za hranici kosmu svého bratra Marka a pilotku-veteránku z kandidátek na kosmický let zvaných Mercury 13 — dvaaosmdesátiletou Wally Funkovou, to vyžadovalo dost odvahy a furiantství. Navíc, jako protiklad nejstaršího člověka v kosmu, letěl teprve osmnáctiletý nizozemský student Oliver Daemen, první skutečně platící pasažér. Bezos si tak vyrobil mnohem lepší reklamu tím, že vzal do kosmu v historii nejmladšího a nejstaršího člověka. Ovšem pro dvaaosmdesátiletou Wally Funkovou to musel být nejsilnější životní zážitek, na který čekala přes 60 let. A obrovské zadostiučinění. Tato pilotka, od 18 let letecká instruktorka v Oklahomě, naučila létat na 3 tisíce lidí a byla mj. první ženou-vyšetřovatelkou tzv. National Transportation Safety Board (Národní úřad pro bezpečnost dopravy) či první inspektorkou amerického Federálního úřadu pro letectví (FAA). Co je však nejzajímavější, v 60. roce byla nejmladší ze třinácti pilotek, které tehdy usilovaly o kosmický let v programu Mercury. Spolu s další slavnou pilotkou Jerry Cobbovou prošla těmi nejtvrdšími testy, kterým byli podrobováni kandidáti na let v rámci programu Mercury 7, a dokonce s mnohem lepšími výsledky než třeba John Glenn a jiní jeho kolegové. I když NASA tehdy ženy tvrdě odmítala, Wally se nevzdávala. Když koncem sedmdesátých let začal nábor žen pro raketoplány, Wally se znovu a znovu hlásila. Třikrát byla odmítnuta, údajně pro nedostatek inženýrského vzdělání, ale v jejím případě lze konstatovat, že naděje skutečně umírá poslední. Ještě dnes aktivní pilotce (minimálně dvakrát týdně létá!) nabídl Bezos zdarma letenku č. 1 na New Shepardu. A Wally konečně ochutnala stav beztíže na takovou dobu jako Alan Shepard před 60 lety.
Když se dva perou... Není ani bez zajímavosti, že čest letět jako první placený pasažér v Shepardu s Blue Origin přenechal Oliveru Daemenovi neznámý výherce dražby. Údajně pro nevhodný termín startu. Proslýchá se však, že se dotyčný, který byl ochoten zaplatit 28 milionů dolarů, nezamlouval spíše Bezosovi. Spekuluje se, že to mohl být někdo od konkurence, dokonce snad od SpaceX. Ačkoliv se Bezos s Bransonem trumfují, kdo (a zda!) byl z nich první ve vesmíru a ukazují své svaly, majiteli Amazonu Virgin Galactic s jeho kosmickými letouny až tak moc nevadí. S Elonem Muskem to však má Bezos jinak. Jak jsme již psali, Blue Origin byl pro SpaceX nejtvrdším konkurentem v tendru o nový lunární modul programu Artemis, a Musk vyhrál. Blue Origin i další účastník tendru, firma Dynetics, podaly protest proti rozhodnutí NASA použít modifikaci Starship jako HLS (Human Landing System) a ostře jej kritizovaly. Nicméně definitivní rozhodnutí vedení NASA ze začátku srpna kontrakt pro SpaceX potvrdilo. Bezos si ale postavil hlavu a chce svůj lunární modul HLS odzkoušet (a patrně i provozovat) za vlastní peníze. Navíc jde do střetu s Muskem také v nosičích. Po New Shepardu vyvíjí superraketu New Glenn (nazvanou podle prvního Američana, který obletěl Zemi, Johna Glenna) s vícenásobně (až 25krát) použitelným 1. stupněm. A to o nosnosti 45 t pro nízkou (LEO) a 13 t pro přechodovou geostacionární dráhu (GTO). To je více, než umí Falcon Heavy. Snad i proto si Musk objednal letenku do vesmíru u Virgin Galactic, aby Bezose ještě více popíchl. Nicméně v těchto dnech už SpaceX chystá první start svého supernosiče Falcon Super Heavy, který by měl Starship vynášet nejen na oběžnou dráhu kolem Země, ale i k Měsíci. A ještě jednu „lumpárnu“ hodlá Musk Bezosovi provést: začne vozit turisty svými Crew Dragony na ISS, a to už letos 15. září v rámci mise Inspiration 4. Pravda, jeho commercial astronauts musejí prodělat asi čtyřměsíční výcvik řádného astronauta a jejich výlet bude podstatně dražší (kolem 50 milionů USD). Jenomže zájem o skutečný kosmický let na orbitální dráhu je. Od příštího roku mají následovat lety Dragonů k ISS pro společnost Axiom Space a už známou kosmickou agenturu Space Adventures, která už dopravila ruskými Sojuzy do kosmu devět turistů. Mimochodem, 5. října má odstartovat na lodi Sojuz MS-19 ruský producent a režisér Klim Šipenko s herečkou Julijí Pěresildovou. Na ISS sice stráví jen 14 dní, během kterých budou natáčet záběry pro sci-fi film s pracovním názvem „Výzva“, nicméně museli projít několikaměsíčním výcvikem zahrnujícím i centrifugy, přistání na vodě či seskok padákem. Zda si také doletí jako ostatní turisté pro americká „křidélka astronauta“, ovšem známo není. Má to ale znamenat, že vesmír se komercializuje a otevírá turistice, jak o tom snili „otcové“ zakladatelé kosmonautiky? Možná. Má to jen jednu vadu na kráse: je k tomu zapotřebí pořádně nadité prkenice. /Stanislav Kužel/
