V prvních dvou reportážích z Los Angeles jsem se zmínil o tom, že zdejší umění, kulturu, blahobyt ovlivňovala ropa. Ale nesmím zapomenout ani na další energetické zdroje. Stačí vyjet pár mil za toto megaměsto.
VĚTRNÍ GYMNASTÉ
Každý průvodce potvrdí, že pouště
jižní Kalifornie zaujímají čtvrtinu
státu. Kromě území o rozloze více
než milion hektarů, kde jsou umístěny
vojenské základny, je to většinou
nedotčená horská divočina s přitažlivým
kouzlem. Skládá se ze dvou
částí – horní a dolní. Začali jsme v té
spodní, Coloradské poušti.
Nejprve jsme se jeli podívat do
známého mondénního střediska Palm
Springs. Svému jménu vděčí za fakt,
že některé zdejší vějířovité palmy
jsou staré 2000 let! Nebudu nikoho
napínat a hned řeknu, že si návštěvu
této ospalé oázy s horkým a suchým
pouštním vzduchem, asi 120 mil na
severovýchod od L.A., můžete klidně
odpustit. Dvě hlavní ulice s jednoposchoďovými
hotely, pár restaurací,
snad kino, vždyť se tady koná taky
filmový festival. Prý je to středisko
milionářů a gayů. Ani těch, ani oněch
jsem si nevšiml. Asi dokonale splynuli
s okolím. Nevšiml jsem si ani
narkomanů, které zdejší Betty Ford
Center zbavuje jejich závislosti na
drogách. Ovšem golfových hřišť je
dost (70), motely a hotely s bazény
jsou sice hezké, ale nijak pozoruhodné.
Za největší památku lze považovat
pokoj, kde trávil líbánky Elvis
Presley.
Turisty láká jen otáčející se panoramatická
lanovka na Mount San Jacinto
s krásnou vyhlídkou ve výši 2500
metrů. V době naší návštěvy měla
bohužel pravidelnou roční 14denní
údržbu.
Takže pro nás byly největší atrakcí
vysoké, štíhlé, bílé větrné mlýny tyčící
se proti bezoblačné, modré obloze.
Silný vítr roztáčel listy rotorů, takže
zdálky připomínaly cvičící gymnasty.
Tisíce větrníků oživují krajinu
a vyrábějí elektrický proud.
EKOLOGICKÝ ARNOLD
Nejnovější zpráva Kalifornské
energetické komise (California Energy
Commission) uvádí, že potřeba
elektrické energie v tomto slunečním
státě v roce 2008 dosáhne vysokých
hodnot a bude se pohybovat kolem
61 000 megawattů, zatímco v roce
2004 to bylo jen 56 000 MW. Když
se nic nezmění, poroste spotřeba tak,
že v roce 2016 bude činit až 69 000
MW.
Proto nový energetický plán klade
velký důraz na větší výtěžnost
všech energetických zdrojů, především
obnovitelných. V roce 2004
z nich pocházelo jen 10 % elektřiny
vyrobené v Kalifornii, z toho necelá
polovina se získávala z geotermálních
zdrojů. Po roce 2005 se jejich
využívání začalo zvyšovat a předpokládá
se, že v roce 2010 bude nejméně
20 procent elektřiny získáváno
z obnovitelných zdrojů a v roce 2020
tento podíl vzroste dokonce na 33 %.
Aby se toho dosáhlo, musí Kalifornie
vyrábět o 30 000 a v další dekádě
o 50 000 GWh víc než dosud.
Za těmito smělými plány stojí republikánský
guvernér Arnold Schwarzenegger.
Vystřídal v úřadu demokratického
guvernéra ve velmi nepříznivé
době energetické krize. Vnesl však do
státní sféry řád a pořádek, klade také
důraz na ekologii a jeho obliba stále
roste, což je ve státě tradičně orientovaném
na Demokratickou stranu
překvapivé. Už se mu nikdo neposmívá,
že se jako rakouský kulturista
stal hollywoodským hercem, naopak
je velmi respektován. Podepsal například
zákon „California’s Million Solar
Roof“, který podporuje umísťování
slunečních článků na střechách rodinných
domů. Stát dotuje tento program
3,2 miliardami dolarů! Schwarzenegger
také prosadil zákon, který nařizuje
snižovat produkci skleníkových plynů
do roku 2020 o 25 %, tedy na úroveň
roku 1990.
PARABOLY JAKO SLUNEČNÍCE
Naše putování z Palm Springs do
Horní pouště zvané též Mohavské
mělo zastávku v městečku Barstow,
které je zajímavé pouze tím, že se
v něm dá dobře a levně vyspat díky
několika desítkám motelů. Trošku
přeháním, protože několik zajímavostí
v okolí přece je. Jednak stříbrokopecký
skanzen Město duchů Calico
Ghost Town s 3500 dobrodruhy v 80.
letech 19. století a jednak několik slunečních
elektráren.
Asi 10 mil východně od něj začala
koncem 70. let výstavba Solar One,
první slunečně-termální elektrárny
v Kalifornii. A protože testy pilotního
zařízení byly slibné, přibyla k ní
v roce 1995 Solar Two. Obsahovala
celkem 1926 heliostatů na rozloze
82 750 m2 kolem již existující sluneční
věže Solar One. Dosáhla výkonu
10 MW.
V roce 1999 byl provoz zastaven
a zařízení převzala Kalifornská universita
se sídlem v Davisu, která je
v roce 2004 přeměnila na Cherenkův
teleskop měřící záření gama. Objekt
nyní zahrnuje 144 heliostatů, každý
velký 42 m2, takže celková rozloha
činí 6000 m2.
Při cestě z Barstowa na západ, do
Bakersfieldu, nás upoutala na křižovatce
zvané Kramer Junction nedaleko
v poušti třepetající se namodralá
plocha. Ze silnice jsme nemohli rozeznat
o co jde. Že by veliký skleník
nebo vodní plocha? Odbočili jsme,
kdo by odolal.
Prohlédli jsme si část sluneční
elektrárny SEGS (Solar Energy
Generating Systems), její druhá
část leží kousek dál v Harper Lake.
Celkem je zde 400 000 parabol
otáčejících se tak jako slunečnice
každým dnem za sluncem. Zabírají
plochu 1000 akrů, což jsou asi
4 čtvereční kilometry. Elektrárna
má výkon 354 MW a představuje
největší sluneční elektrárnu tohoto
typu na světě.
DŮL JAKO MĚSÍČNÍ KRAJINA
Ve Spojených státech dbá každá
firma na korektní vztahy s veřejností,
a proto má i své návštěvnické centrum,
kde nabízí nejrůznější informace.
Na to jsem se spoléhal, když
jsem po další hodině jízdy u vesničky
Boron odbočil podle šipky „K dolování
boraxu“. Důl, největší na světě,
patří firmě Boron a manažéři měli
dobrý nápad, když návštěvnickou
terasu s minimuseem umístili na asi
stometrovou navážku. Odtud se nám
nabídl působivý pohled do obrovského
kráteru.
Jako dětské hračičky vypadala
v dálce rypadla a nákladní vozy
převážející horninu k dopravníkům,
které ji transportují do rafinerie.
Zdejší závod vznikl ve dvacátých
letech a zaměstnává 800
lidí. Ovšem jeho historie začala
mnohem dřív v Údolí smrti, kde
se borax těžil ručně a převážel na
dřevěných vozech, jež táhlo 20
mul. Když tedy v druhé dekádě 20.
století byly objeveny v těchto místech
největší zásoby boraxu na světě,
začala se technologie postupně
modernizovat.
Připomeňme si, že borax neboli
tetraoritan sodný je anorganická
sloučenina používající se ve sklářském
průmyslu. Bezvodý borax se
velmi často uplatňuje v metalurgii,
kde tavenina boraxu překrývá roztavený
kov a funguje jako ochranný
prvek proti oxidaci zpracovávané
slitiny. V analytické chemii je
směs boraxu s uhličitanem sodným
univerzálním tavidlem, používaným
pro rozklady geologických
a dalších obtížně rozpustných
vzorků.
Borax je bílý prášek připomínající
sůl, získávaný rozdrcením bezbarvého
nerostu pocházejícího z usazenin.
Do naší reportáži o energii patří, protože
se uplatňuje v kosmických technologiích,
převážně v pohonných
hmotách pro rakety a letadla. Ostatně
Edwardsova vojenská letecká
základna a její výzkumné středisko
se nacházejí v těsném sousedství.
MICHAL TUČNÝ BY SE DIVIL…
Když jsme přijížděli k třistatisícovému
městu Bakersfield, vítaly nás
tradiční rodinné domky se zahrádkami.
Mezi zeleninou však netrčel
strašák, nýbrž se komíhalo čerpadlo,
vytahující z hlubin tekuté černé
zlato. To byl šok! Někdo má na
zahrádce pumpu na vodu, někdo na
ropu. Ostatně velká ropná pole patřící
těžařským společnostem se v některých
místech zařezávají až těsně do
rezidenčních čtvrtí.
Michal Tučný opěvoval v jedné
písničce z repertoáru Bucka Owense
uličky města Bakersfield jako
střediska hudby country, svým způsobem
konkurenta Nashvillu. To je
sice pravda, ale větší věhlas asi přineslo
celému zdejšímu okresu Kern
zlato, které zde prospektoři objevili
v roce 1851. Však se tady taky říká
California‘s Golden Empire. O 14
let později vytrysklo ze země tekuté
černé zlato. A tak není divu, že zde
v roce 1869 založil plukovník Tom
Baker město a dal mu své jméno.
Brzy z ropných polí kolem řeky
Kern pocházelo 7 z 10 barelů ropy
produkovaných v Kalifornii. I později
se zde těžilo asi 10 % celkové
ropné těžby ve Spojených státech a 1
% světové produkce ropy.
V okrese je 18 obrovských ropných
polí, z nichž každé dodává více
než 100 milionů barelů, a také čtyři
„supergiganti“, z nichž každý dodává
více než 1 miliardu barelů. Z okresu
Kern putuje asi 600 000 barelů ropy
denně!
Z této statistiky je zřejmé, že naši
cestu Kalifornií jsme nemohli zakončit
jinde než v místním museu ropy.
Postihuje nejen veškerou historii těžby
a zpracování ropy, ale nabízí také
unikátní exponáty nejstarší, staré
i moderní techniky. Když jsem uviděl
na stěně starou plechovou tabulku
se jménem těžařské společnosti Getty
Oil Company, nemohl jsem si nevzpomenout
na umělecká muzea stejného
jména v Los Angeles.
KAREL SEDLÁČEK