Turbulence ve světě letadel

Oživení letecké dopravy se odrazilo na trhu s letadly. Nejde jen o tradiční souboj rivalů, o němž jsme referovali v předchozím vydání našeho časopisu. O slovo se hlásí i další výrobci a chtějí získat alespoň kousek ze světového trhu. OBR KONEČNĚ V KOMERČNÍM PROVOZU Airbus se sice po celý loňský rok potýkal s obrovskými technickými, ekonomickými a personálními potížemi, ale nakonec si přece jen získal veřejné uznání. Na podzim totiž uvedla letecká společnost Singapore Airlines největší dopravní letadlo světa A380 do komerčního provozu. Let ukončil téměř 37letou nadvládu typu Boeing 747, jako největšího dopravního letadla světa. Singapurské aerolinie pojaly první let nového stroje coby charitativní a prodávaly letenky pro všechny tři třídy v internetové aukci. Cestující tak zaplatili za letenku od 560 do 100 380 dolarů. Airbus A380 stojí podle katalogu 319,2 milionů dolarů a ve standardním provedení má 525 sedadel pro cestující. Ale když se zúží uličky, pojme tento jednopatrový kolos až 853 lidí. V lednu však zažilo největší letadlo světa svou první nehodu. Na letišti v Singapuru sjelo těsně před odletem ze startovací dráhy a skončilo v trávě. Na palubě bylo 446 cestujících. Nikomu se naštěstí nic nestalo a nedošlo ani k žádnému většímu poškození stroje. Všichni jsou zatím s gigantem spokojeni a tak Singapore Airlines objednaly druhý stroj se stejným komfortem pro 471 cestujících ve třech třídách. Proto v polovině ledna poněkud překvapila zpráva, že Singapore Airlines chtějí svůj první Airbus A380 prodat, a sice německému investičnímu fondu Dr. Peters Gruppe z Dortmundu. A hned si od něho chtějí letadlo zase pronajmout. BOEING NEZAHÁLÍ Atraktivní technické i designérské řešení slibuje Boeing pro novou verzi letadla 747-8 Intercontinental, s níž chce přijít v roce 2010. Má to být ideální letadlo pro 400 až 500 cestujících, které by zaplnilo na trhu mezeru mezi Boeingem 777 a A380. Charakteristické budou nízké provozní náklady a šetrnost k životnímu prostředí. Cestující jistě ocení pocit většího prostoru a pohodlí. Kabina bude totiž širší a bude rozdělena na tři třídy. Výrobce slibuje dolet 14 800 km, náklady na jednu míli nižší o 10 %, spotřebu nižší o 16 % a hlučnost nižší o třetinu. Program začal s prvními letadly pro cestující i nákladní verzí už v roce 2005. Boeing spolupracuje s čínským průmyslem už od roku 1972. Nyní si nechal vypracovat studii, podle níž bude Čína v následujících 20 letech potřebovat 3400 nových letadel. Čínský letecký trh je největší mimo hranice USA a roste každoročně velmi dynamicky. Od roku 1990 se zvýšila přeprava cestujících na domácích linkách 16krát. Podobné trendy vykazuje i přeprava nákladů. Boeing i Airbus by se samozřejmě chtěly výrazněji než dosud podílet na pokrývání potřeb čínské letecké dopravy. Podle už dříve podepsaných kontraktů dodají mnoho strojů, založily s čínskými leteckými továrnami společné podniky a odebírají od nich celou řadu dílů pro svá letadla. Čínští technici a dělníci tak získali cenné zkušenosti a nyní si chtějí vybudovat vlastní letecký průmysl a svým učitelům konkurovat. ČÍNA VSADILA NA VLASTNÍ LETADLA Začátkem letošního roku čínské vedení oficiálně oznámilo, že na čínské letecké linky by se v dalších 20 letech mělo nasadit 2300 nových letadel v celkové ceně 180 miliard dolarů. To sice nesouhlasí s americkými odhady, ale v každém případě jsou čínské plány ambiciózní. A musí se brát vážně, i když vstup Číny mezi dva největší světové výrobce letadel nebude jednoduchý. Kromě kvalitních strojů bude totiž muset nabídnout také velice spolehlivou celosvětovou servisní síť. A získat si důvěru zákazníků. V Číně se letecky přepravuje ročně asi 120 mil. pasažérů. A jejich počet vzrůstá. Proto chce Čína věnovat nejméně 5 mld. dolarů do vývoje velkokapacitního stroje. Je jen logické, že je plán podporován i armádním vedením. Letadlo pro 200 cestujících by se mělo vyrábět v Harbinu v severní Číně Ovšem nezapomínejme, centrální plánování v Pekingu již několikrát prokázalo, že když si čínské komunistické vedení něco umane, tak toho také docílí, ať to stojí co to stojí. Ve vedení Airbusu i Boeingu jistě už přemýšlejí, jak svůj technický náskok ještě zvětšit a výrobu i servis racionalizovat. Na dobré pověsti se pracuje dlouho a lze ji snadno pošramotit. Toho si je vědom například renomovaný výrobce regionálních proudových letadel kanadský Bombardiér nebo brazilský Embraer. Obě firmy měly také velké ambice, ale nakonec své vize - vzhledem k obrovskému riziku - přepracovaly a specializují se na letadla maximálně pro sto cestujících. Ale nyní především těmto dvěma výrobcům vyvstali velcí konkurenti v Číně a v Rusku. LÉTAJÍCÍ FÉNIX Čínský letecký koncern AVIC I Commercial Aircraft (ACAC), který nyní zaměstnává 500 000 lidí, byl založen v roce 2002 a dostal za úkol vyvinout a vyrobit první čínské civilní dopravní letadlo. To se mu podařilo. Koncem loňského roku představil v Šanghaji, kde je sídlo jeho centrály, letadlo pro regionální provoz s označením ARJ21 – Létající Fénix. Asi 40 % dílů je z ciziny. Například vývoj a výrobu celé kabiny pro cestující zajistila rakouská společnost FACC. Motory jsou od společnosti GE a letecké systémy zase od firmy Rockwell Collins. Základní model je doslova ušit na míru čínským potřebám a bude ekonomický zvláště při letech na méně frekventovaných destinacích v západní Číně. Pojme 90 cestujících ve dvou třídách a vzlétnout by měl letos v březnu. Do běžného provozu by měl být nasazen o rok později. Výrobce má zatím 100 objednávek od polostátních čínských leteckých společností a leasingových firem. V konstrukčních kancelářích se už horečně pracuje na větších modelech až pro 105 pasažérů. Čínské ARJ 21 neboli Advanced Regional Jet for 21 Century bude stát 34 mil. dolarů, zatímco podobný letoun, brazilský Embraer 175, je levnější o 4 mil. dolarů. TAKÉ RUSKO SE HLÁSÍ O SLOVO Velmoc Rusko se chce vrátit mezi světově uznávané výrobce civilních dopravních letadel. A první krok učinilo vývojem a výrobou letadla Superjet 100 Suchoj. Vývoj tohoto nástupce i u nás dobře známých letadel TU 134 a Jak-42 trval 10 let. Suchoj nabízí letadlo ve dvou verzích pro 78 a 98 cestujících a o zájemce nemá prý nouzi. Sto objednávek už má a doufá, že celkem prodá nejméně 800 strojů. Největšími kupci jsou zatím ruští přepravci Aeroflot a Air Union; ze západních firem si zatím objednala nový ruský letoun italská ItAli. Suchoj láká zákazníky poměrně nízkou katalogovou cenou kolem 25 mil. dolarů, což je asi o čtvrtinu méně, než kolik žádají konkurenti. Letadlo má dolet až 4550 km, což je výrazně více než u konkurentů. Podobný dolet má podle údajů Reuters jen jeden model Embraeru, ostatní letadla mohou bez zastávky uletět maximálně 4000 km. Superjet si odbyl křest na závodě Suchoj v dálněvýchodním městě Komsomolsk, kde se část provozu na výrobu stíhaček přeměnila na civilní výrobu. Firma zde hodlá vyrábět 5 až 6 těchto letadel měsíčně. Na vývoji se podíleli z velké části odborníci Boeingu a dalších firem z Francie a Itálie. Například vývoj motoru zajišťovala francouzská firma Safran a na avionice spolupracovala další francouzská společnost Thales. Pro komerční úspěch je jistě i důležitý kontrakt s italskou společností Alenia, která má pro koupená letadla zajišťovat servis a technickou podporu. Šéf Suchoje Michail Pogosjan tvrdí, že Rusko nechce vyrábět obří letadla a nechce se střetnout s Boeingem a Airbusem. Ovšem i v Rusku je známé přísloví - s jídlem roste chuť. KAREL SEDLÁČEK