Biennale Interieur se odehrává v malém belgickém městě Kortrijk poblíž francouzských hranic jednou za dva roky, jak jinak. Nepřipomíná příliš podobně zaměřené veletrhy jinde ve světě. Dbá hodně na mladý design, začátky budoucích profesionálů, na soutěže. A věnuje tomu všemu značný prostor. Interieur, který vznikl v roce 1968, skutečně není jen jedním z mnoha designových veletrhů. Zajímavé je už to, že přijal status neziskové organizace. Pro návštěvníky pak především fakt, že je tento veletrh uznávaný jako akce, kde se důsledně dbá na vyváženost komerční části projektu a jakéhosi kulturního happeningu. Nikde se vám ostatně nevrhají vystavovatelé tak přátelsky vstříc s chutí popovídat si, jako právě v Kortrijku. Scházejí se tu klíčové postavy průmyslu s avantgardou, s těmi, kteří experimentují s průmyslovým designem a hledají neúnavně jiné cesty. Ti mladí ve svém stánku či expozici přebývají, baví se, přijímají přátele i náhodné návštěvy a neúnavně předvádějí, co vystavují, vysvětlují, proč to udělali, a co tím myslí. Kdyby to nebyl veletrh, mohli bychom pro Interieur klidně použít i slovo „dílna“. Mimo Xpo Místem, které je ostrovem tak trochu samo pro sebe, je skutečně ostrov jménem Buda na řece Leie. Leží sice přímo ve městě, ale skýtá spoustu starých průmyslových objektů, v nichž se během trvání Interieuru usazují nejvíc školy i jednotlivci se studentskými projekty. Nebo spíš usazovaly? Letos jich tu bylo podstatně méně, zato jsme na ostrově v jedné bývalé tovární dílně našli v nevlídném počasí a dešti teplo, kavárnu a hned u ní překvapivé a skvělé didaktické expozice pro výuku o materiálech. Nápadité, názorné, k osahání. Když odcházíte, bezpečně rozeznáte bavlnu od lnu, len od juty a hedvábí od bavlny, víte, jak vypadají lněná semínka či bavlník, a můžete sledovat i proces zpracování a využití. Aby však mladý design nezůstal jen stranou, jako by odstrčený, dostává svoje místo i na hlavním výstavišti. A právě tam se letos soustředilo i pět vítězných projektů, vzešlých z jedné soutěže. Interieur Awards Tato cena se uděluje už dlouho a má různé kategorie, v loňském roce pak přibyla jedna další, nová. Letos tedy proběhl druhý ročník soutěže o ztvárnění veřejného prostoru, který tentokrát byl zaměřený na stravování, přesněji na gastronomii. Nebo ještě podrobněji: na místo, kde se můžete najíst a setkat s jinými lidmi. Ohlas na téma byl opravdu silný. Dorazilo celkem osmdesát projektů z dvaceti zemí a ukázaly docela širokou škálu toho, jak si současní mladí designéři představují něco coby restauraci, bistro, prostě jídelnu pro veřejnost. Mezinárodně zastoupená porota neměla zrovna lehký úkol posoudit anonymní koncepty a vybrat z nich. Nakonec se ale pět vítězných vylouplo a návštěvníci veletrhu si je v říjnu mohli prohlédnout a „ohmatat“. Mezi uznanými figurují designéři z Belgie, Francie, Itálie, Japonska a Jižní Afriky. Kontrasty mezi jednotlivými projekty jsou velké, ale příjemné. A k jednomu z nich, který soustřeďuje příchozí kolem hodně rozměrného stolu, je třeba dodat, že jsme se s ním setkali v Belgii nejen na výstavišti, ale rovnou v provozu. Na náměstí města Gent je velký designový obchod, jehož součástí je denní bar, takový mix mezi bufetem a kavárnou. A u bufetové části stojí jeden pořádně veliký stůl, který můžete sdílet s každým, kdo vejde a chce se občerstvit. Chvíli jsem příchozí pozorovala. Ano, fungovalo to. I když přišli nezávisle na sobě, bavili se spolu. Vladimíra Storchová
