Tři čtvrtiny (!) domácích firem: neví, jak postupovat v nouzi...

Živelní pohroma, výpadek dodávek elektřiny či plynu mohou firmy dlouhodobě paralyzovat a v extrémních případech i finančně zruinovat. Až 75 % společností nemá zpracovaný krizový plán, jenž by udržel chod podniku v případě nouze. Pouze 22 % firem hodnotí svůj plán obnovy podnikání jako velmi účinný. Podle Martina Ruse, experta na problematiku kontinuity podnikání technologické společnosti S&T CZ, z provedených analýz navíc vyplývá, že funkční (tedy zdokumentovaný a testem prověřený) nouzový scénář má méně než 5 % firem. K podobným závěrům dospěl i průzkum společnosti Ernst&Young, či Národního bezpečnostního úřadu: „Připraveny jsou často jen ty organizace, ve kterých i malý výpadek může způsobit nezměrné finanční ztráty, event. ohrožení lidských životů. Kupříkladu dodavatelé energií, nemocnice, letecké dispečinky, banky apod. Na prvním místě v krizových scénářích stojí ochrana života.“ David Kesl, manažer Ernst&Young upřesňuje: „U více než 31 % společností v uplynulých dvou letech nastala situace, kdy byly nuceny plány kontinuity podnikání použít. Za alarmující považuji, že pouze 22 % společností hodnotí svůj plán kontinuity podnikání jako velmi účinný.“ Jaké sektory jsou ohroženy nejvíce? Podle S&T CZ největší míra ohrožení v případě výskytu havarijních situací hrozí zdravotnictví (100 %). Následují: finance.....................................90 % on-line podnikání....................70 % výroba.....................................50 % státní správa............................50 % služby......................................40 % „Většina společností v Česku žije v mylné představě, že na ochranu před nenadálými událostmi ohrožujícími jejich podnikání jim stačí uzavřít pojištění s dostatečně vysokým krytím pojistného rizika.“ Naše firmy často čekají, až katastrofa přijde. Nejvíce jsou přitom ohroženy subjekty s vysokou mírou automatizace. Podle analýzy S&T CZ největší riziko podstupují (vedle zdravotnictví a bank) zejména výrobní firmy a obecně všechny společnosti, u nichž není možné tolerovat zpoždění v dodávce zboží nebo služeb. Přitom nouzový scénář může nastartovat i banální událost. Oživení zájmu o krizové scénáře Přes tristní situaci v oblasti odhadu rizik zájem o systémy zajišťující kontinuitu provozu firmy a o krizové manuály roste. Podle Martina Rusa: „Během uplynulých 5 let se počet zakázek každoročně zdvojnásobuje.“ I přesto: jeho společnost nadále zaznamenává největší poptávku po systémech zajišťujících kontinuitu při globálních živelních pohromách, kupř. po povodních. Firmy implementují řešení většinou až po prožité krizové události: „Manažeři si do té doby odmítají spočítat, kolik by je výpadek provozu mohl stát. Kolikrát se po úvodní analýze odhadu rizik zhrozí, že třeba jednodenní výpadek by je mohl přijít na milion korun a po třech dnech by byli na hranici bankrotu.“ Náklady na zajištění plynulého provozu přitom vždy představují pouze zlomek částky, kterou by společnost musela vydat na řešení krizové události. Podobné zkušenosti mají rovněž ve firmě Ernst&Young: „Obvykle až v této krizové situaci lidé ve vedení společností zjišťují, že výplata pojistného plnění za vzniklé škody jim sama o sobě obnovení činnosti nezajistí, o ztracené důvěře zákazníků nemluvě. Navíc pojistné plnění obvykle přijde až dlouho po odeznění kritické situace.“ Teprve tvrdé zkušenosti s dopady přerušení činnosti společnosti přimějí jejich vedení ke skutečnému zavedení funkčních plánů kontinuity podnikání. Rezervy v aktualizaci plánů Před riziky je možné se účinně bránit vypracováním scénáře popisujícího zajištění chodu firmy ve stavu nouze – tzv. Business Continuity plánu. Ten podrobně řeší, co se má udělat, když dojde třeba k výpadku elektrického proudu či k jiné krizové události. „Je nutné rozlišovat pravděpodobnost rizika a jeho dopad. Pokud se z detailní analýzy zjistí, že i méně pravděpodobné riziko je pro firmu neúnosné, musí se vypracovat alternativní opatření,“ vysvětlil Martin Rus. Příkladem může být duplikování informačních systémů, kdy v případě výpadku jednoho řídicí roli ihned přebírá záložní, který je umístěn v jiné lokalitě. Avšak ani existence nouzového plánu není zárukou, že firma projde krizí hladce. Navržené řešení si podle průzkumu S&T CZ zhruba tři čtvrtiny firem nikdy nevyzkouší anebo pravidelně neaktualizuje. Nahlédněme ještě jednou do provedených analýz. Ukazují, že více než 2/3 společností své plány aktualizují a testují alespoň jednou za rok. Na druhou stranu 15 % společností své plány netestuje nikdy. Takřka 16 % společností pak své plány aktualizuje méně často než jednou za dva roky. Již po nějakém čase může vzniknout ve scénáři řada trhlin. Podceňovat nelze ani zdánlivé maličkosti: „Stačí, aby někdo u dveří do místnosti se záložními generátory energie vyměnil zámek. Jen pravidelné kontroly mohou slabá místa odhalit,“ řekl Martin Rus. „Kvalitní funkční plány jsou samozřejmě základ, neméně důležité je však i vyškolení jednotlivých pracovníků, aby ve stresu v kritické situaci přesně věděli, co mají dělat,“ doplňuje ho David Kesl. Krizové scénáře často končí v šuplíku manažerů i z prozaičtějších důvodů: jsou vypracovány pouze kvůli formálnímu splnění požadavků auditorů. Bez nouzového plánu by totiž žádná firma neprošla bezpečnostním auditem. Plán postrádá svůj smysl, pokud si jej firma ani jednou nevyzkouší. Je to téměř stejné, jako by neexistoval. Příprava funkčních plánů kontinuity podnikání je obtížná a vyžaduje výraznou podporu vedení společnosti. Praxe potvrzuje, že je obtížné vypracovat plány pro nouzové situace hned napoprvé tak, aby byly zcela bez chyb. Pouze detailní a pravidelné testování umožní plány prověřit a doladit. /fa/