Jestliže německé zdroje například z právě
probíhající výstavy strojírenské techniky
METAC v Düsseldorfu dokazují, že jsme
skutečně v období vzestupu a objednávky
rostou o 12 % za poslední rok, ptejme se,
jak se to odrazí na subdodavatelích a servisních
službách pro zákazníky. I když
jsme zdánlivě uprostřed období prosperity
a sinusoida výkyvů trhu je nahoře, je reálný
předpoklad, že zde bude ještě lépe. I ti
největší odběratelé strojírenské techniky
totiž dodnes spíše zhodnocují své nedávné
investice do výroby a teprve nyní se dívají
co trh skutečně nabízí, aby se rozhodli,
čím zmodernizují svoji výrobu.
Nejinak by tomu mělo být v českém prostředí,
i když nějakou inovační vlnou příliš
neprochází. Mnohé drobné dodavatele komponent
pro výrobu strojů postihla nedávná
recese natolik, že omezili vývoj a tento fakt
byl jen potvrzením celkového trendu výroby
strojů v této zemi po roce 1989.
Otevřená konkurence dnes zaplnila díry
v trhu s komponentami i servisními pomůckami.
Při pohledu na konkurenci ze zahraničí
vidíme, že vývoj se nezastavil. Dochází
k obrovskému propojení manipulační techniky
s výrobními stroji, ať již v třískovém obrábění
nebo u tvářecích strojů. Tím se mění i systémy
rychloupínání obrobků. Ovládání manipulační
techniky samozřejmě předpokládá i nasazení
řídicích systémů propojených s řídicími systémy
strojů, které směřují k větší jednoduchosti
obsluhy a plné automatizaci často velmi komplikovaných
technologických procesů prováděných
na strojích na jedno upnutí.
Další vývoj zaznamenaly pohony a mechanické
díly přenášející sílu pohonů do žádaného
směru. Vyvíjejí se nové a nové kuličkové
šrouby, hřebenové převody i pneumatické
prvky.
Je otázkou, jak se na tomto vývoji podílejí
čeští výrobci. Nechceme a netroufáme si hodnotit
situaci na základě povrchní analýzy, přesto
můžeme konstatovat, že zde chybí vývojová
základna. Marná sláva, někdejší ústavy strojírenské
výroby, například v Brně, odváděly na
tomto poli svoji práci dobře - samozřejmě na
tehdejší poměry. Velmi mnoho práce pro české
strojírenství odvedla i vývojová pracoviště
textilního průmyslu (nemluvě o zbrojovkách),
z nichž také mnoho nezbylo.
Tato situace se odráží i na prezentaci českých
výrobců v zahraničí, které dnes musíme
považovat za hlavní odbytiště subdodavatelské
činnosti. Mnoho českých subdodavatelů
obrátilo svoji činnost téměř zcela ve prospěch
automobilového průmyslu, i když právě
v tomto sektoru je konkurence nejostřejší
a marže nejnižší. To souvisí s orientací českého
průmyslu tak, jak se vyvinula v posledních
letech. Subdodavatelé zde uplatňují spíše svoji
technologickou zručnost a vynalézavost, než
nové výrobky. Tím méně šancí na proniknutí
na zahraniční trhy mají, neboť se věnují spíše
výrobě dílů, než vývoji komponent strojírenské
výroby. A je samozřejmě otázkou, zdali
je tento vývoj dobrý, nebo špatný. Nabídka
na našem trhu se vždy zaplní, neboť poloha
našich podniků, obklopených blízkými rozvinutými
trhy komponent, je tlačena ostrou
agresivitou. Malý vzorek této nabídky jsme
vám připravili v naší příloze. Není a nemůže
být kompletní, ale v každém případě je odrazem
současnosti. Ti dobří, nebo lépe řečeno ti,
co měli více štěstí i inteligence, se prosazují,
jiní prostě jakoby nebyli.