Před lety vydal Technický týdeník rozhovor
s bývalým předsedou Akademie
věd ČR Rudolfem Zahradníkem. Ten
řekl, že vláda rozbouráním školství a vědy
zadělává na potíže, jejichž konce nelze
dohlédnout. Tuto větu jsme připomněli
mnohokrát, ale jsme nuceni ji opakovat
opět a opět.
Odezvou na naše články o učňovském
školství byly telefonáty
s naléhavou prosbou: proboha
udělejte něco, nejsme schopni sehnat
kvalifikované lidi. V průmyslu,
který se propadá, jak přiznal i předseda
vlády v projevu na MSV v Brně,
je to vícenásobně špatná zpráva.
Ve vší tichosti a bez velkého zájmu
veřejnosti, uvláčené už jinými
pseudoreformami, provádí současný
ministr školství kroky, které mezi zasvěcenými
budí strach.
Nejenom, že nejde o urychlenou
úpravu legislativy, která by umožnila
založit učňovské školy tam, kde si to
přejí a mohou dovolit, ale na světlo vyplouvají
tak šílené návrhy, jako je odejmutí
titulu docent či profesor, pokud by
postižený změnil působiště.
Ví pan ministr, jaké důsledky by to
mělo pro akademický svět a úroveň
škol? Otázkou je: čeho se tím dosáhne?
Zlepší to úroveň školství v době,
kdy si politici a státní úředníci
kupují tituly? Přivede to mladé lidi
do učebních oborů, které jsou žádané
a zajistí jim to důstojné vzdělání?
Změní to vnitřní poměry na vysokých
školách, které se nutně potřebují vymanit
z tradičního pojímání vztahu
mezi praxí a vědou, zahájit novou
éru multidisciplinárního přístupu
ke vzdělání? Copak lze například rozvíjet
nanotechnologie bez zbourání
tradičních hranic mezi obory a katedrami?
Lze něčeho dosáhnout za naprosto
stupidního systému hodnocení
práce vysokoškolského pedagoga? Ví
pan ministr, že dnes je vysokoškolský
profesor trestán za spolupráci s průmyslem?
Tato země pracuje na své zkáze, neb
se jen těžko probouzí ze snu o kapitalismu
bez průmyslu, jenž vždy tvořil
základ naší ekonomiky, z představy,
že stačí nacpat do chřtánu bank a ratingových
agentur peníze a budeme
se mít dobře. Už tak je hrozné smířit
se s vědomím, že jsme národem tunelářů
a zlodějů, nyní budujeme novou
pověst jako nacionalisté a vyčuránci
Evropy. Současná generace si to zaslouží
za zaslepenost, s níž přijímala
lži politiků. Ale ničení školského systému,
to je už skutečný útok na naše
potomky. Neboť slovy profesora Zahradníka:
„Zaděláváme si na problém,
jehož konce nelze ani dohlédnout.“
Jan Baltus