Experti Teplárenského sdružení ČR
analyzovali rizika, hrozby a problematická
místa úvah vynucené přestavby
tepláren z hnědého uhlí na zemní plyn
a biomasu v příštích letech. Některé
z tlumočených faktů nutí tváří v tvář
dalšímu rozvoji teplárenství v ČR
k hlubšímu zamyšlení:
Při pokračování současné úrovně těžby
pouze uvnitř Územních ekologických
limitů z roku 1991, bez jejich posunu
do II. etapy lomu ČSA a Bílina, dojde
k vyuhlení těžitelných zásob dříve než
se předpokládalo. V roce 2025 zbyde
zlomek vytěžitelných zásob, jež budou
využívány výhradně vlastníky dolů pro
vlastní výrobu elektřiny a tepla. Teplárenství
se ocitne bez hnědouhelného paliva.
Teplárnám končí kontrakty na hnědé
uhlí mezi lety 2009-2015. Většině bez
možnosti uzavřít nové. Plošná náhrada
hnědého uhlí biomasou či zemním plynem
není fakticky možná. Mimo přechod
několika menších tepláren na zemní
plyn je nereálná. Znamenala by likvidaci
tepláren se všemi dopady na hospodářský
vývoj, zaměstnanost a destabilizaci
postižených regionů i průmyslu. V případě
rozpadu soustav dálkového vytápění
hrozí i přímé negativní dopady do životního
prostředí.
Podle expertů nám hrozí:
l Desítky miliard korun vynucených
investic do přestavby zdrojů na zemní
plyn, či biomasu.
l V mnoha případech ztráty neodepsaných
investic v řádech desítek milionů až
miliard Kč.
l Nemožnost získat dostupné technologie
do roku 2012-2013.
l Obrovský cenový nárůst investic.
l Faktická neexistence potřebných
velikostí technologií při přestavbě
(zejména u biomasy.
l Nutnost likvidace řady stávajících
funkčních zařízení (odsíření, denitrifikace).
l Významné snížení účinnosti řady
teplárenských zdrojů.
l Nárůst škodlivin v ovzduší – emisí
(NOX).
l V řadě případů neexistence kapacitně
dostupných plynovodů, zajišťujících
potřebný objem plynu.
l Absence garancí rezervovaných
kapacit pro dodávky zemního plynu.
l Zcela nereálné a nezajistitelné potřebné
objemy biomasy, a to i v případě pouze
částečné substituce hnědého uhlí.
l Dodatečné zatížení ovzduší emisemi
z dopravy biomasy.
l Po realizaci investic růst cen tepla do
úrovní převyšujících v řadě případů hodnoty
1200 Kč/GJ.
l Nemožnost financování z vlastních
zdrojů, nenávratnost takových investic
a nemožnost získání bankovních úvěrů.
l Kvůli ztrátě rentability těchto zdrojů
jako sekundární dopad významné výpadky
v daňových příjmech státu.
l Enormní růst cen tepla by vedl
k sociálním dopadům na obyvatelstvo
a ke snížení konkurenceschopnosti průmyslu.
Vynucená přestavba
hnědouhelných zdrojů
na zemní plyn
Nedostatečná kapacita středotlakých
rozvodů plynu nestačí na předpokládané
budoucí objemy potřebného zemního
plynu. V nejbližší době je nereálné přivedení
vysokotlakých vedení ke zdroji:
přechody přes komunikace, soukromé
pozemky a další infrastrukturu.
Přechod na zemní plyn v nejjednodušší
variantě prosté výměny hnědouhelných
kotlů za plynové je cenově nejpřijatelnější.
Je však v rozporu se Zákonem
č. 406/2000 Sb. (zákon o hospodaření
s energií). Neumožňuje ekonomické
využití energie v zemním plynu.
V případě prosté výměny paliva (rekonstrukce
kotlů) nelze splnit požadavky
tohoto zákona a navazující vyhlášky
150/2001 Sb., v platném znění. Na zdroj
se totiž bude pohlížet jako na nový zdroj,
kde je vyžadována vyšší účinnost celého
cyklu výroby elektřiny a tepla. Dodávka
a výstavba plynových parních kotlů
o značné velikosti je do roku 2012-2013
zcela nereálná i z důvodů dodavatelských
lhůt v současnosti dostupných dodavatelů
technologií. Nejdříve by kotle pro takové
výkony mohly být zajištěny v období
2015-2016.
Ve většině případů vycházejí obě varianty
přestavby na zemní plyn (výměna
výtopenskými kotli i paroplynový cyklus)
při znalosti současných cen z vlastních
zdrojů neufinancovatelné, ekonomicky
nenávratné a likvidační. Pokud budou
ceny výstupů reflektovat růst nákladů
výroby, bude to v případě přestavby do
zemního plynu znamenat kolem roku
2012 nárůst konečné ceny tepla do úrovní
1100 až 1200 Kč/GJ, a to bez DPH.
To je zhruba trojnásobek současných cen
tepla z hnědého uhlí. S ohledem na fakt,
že výroba a rozvod tepelné energie se
uskutečňují ve veřejném zájmu a stát pro
toto podnikání udělil subjektům licenci
pro existující zařízení na dobu 25 let,
mohlo by jakékoli rozhodnutí státu znemožňující
podnikání za daných podmínek
vyvolat vlnu arbitráží s cílem získat
náhrady za „zmařené investice“.
Vynucená přestavba
hnědouhelných zdrojů
na biomasu
Vedle neexistence odpovídajících
velikostí technologií je nejkritičtějším
místem přestavby samotné palivo - biomasa.
V úvahu přichází dřevní štěpka
a doplňkově peletky. Avšak při posouzení
lesnatosti činí u nás využitelná
produkce 1,6 mil. t dřevní štěpky ročně.
Ani jeden ze 30 analyzovaných subjektů
není schopen zajistit více než 15 % své
potřeby biomasy do svozové vzdálenosti
80 km. Roční potřeba biomasy při úplné
náhradě za celou skupinu představuje
18 mil. tun. To je 11násobek dostupného
množství.
Vynucené investice do přestavby na
biomasu představují v absolutních hodnotách
ještě vyšší sumy, než investice
do přestavby na zemní plyn. Při nedostupnosti
kotlů v požadované výkonové
třídě jsou kaskádové instalace menších
výkonů téměř všude nerealizovatelné
z důvodů omezených prostor uvnitř
areálů tepláren. Pro většinu subjektů se
reálnost přestavby zdrojů posouvá až za
rok 2015. Řada tepláren si bude konkurovat
při získávání již tak omezeného
množství biomasy. „Lehká biomasa“ má
při stejném tepelném obsahu 7 až 12krát
větší objem než uhlí. Pro takový nárůst
skladovacích ploch jsou areály tepláren
malé. Už při náhradě 10 % uhlí je nutné
počítat s desetitisíci přejezdů velkoprostorových
automobilových nákladních
souprav ročně.
Růst poptávky po biomase mnohonásobně
převyšující produkci dramaticky
zvedne její cenu. Stejně jako u přestaveb
na zemní plyn při znalosti současných
cen vstupů a výstupů vychází
varianta komplexní náhrady hnědého
uhlí biomasou jako ekonomicky nenávratná
a likvidační pro naprostou většinu
zdrojů. Oproti variantě náhrady
zemním plynem jsou předpokládané
investice výrazně vyšší. V případě přestavby
zdrojů do biomasy se nové ceny
tepla dostávají v některých případech až
k úrovni 2000 Kč/GJ, což je pro zainteresované
subjekty naprosto likvidační
situace.
Předpokládané následky
pro obyvatelstvo
Menší městské zdroje mají větší podíl
dodávky bytovému sektoru. U velkých
tepláren je tomu naopak. Převažují zpravidla
technologické odběry. Teplárny
i závodní energetiky jsou však historicky
navázány na oba segmenty a ztráta
jednoho z nich by vyvolala okamžitě
neřešitelné existenční problémy zdroje.
Uvažovaná přestavba hnědouhelných
zdrojů na biomasu, příp. zemní plyn,
by vyvolala po realizaci investice cenový
šok. Ten by se projevil skokově až
trojnásobným zvýšením ceny tepla pro
konečné odběratele.
V teplárenství existuje dlouhodobě
hraniční cena tepla, při níž se zákazníkovi
ještě vyplatí setrvat u stávajícího
dodavatele a není pro něj výhodné budovat
vlastní zdroje. Ta se v současnosti
pro obyvatelstvo pohybuje okolo 580
Kč/GJ na sekundární síti (včetně DPH).
U průmyslových odběratelů je to výrazně
méně. I přes fakt, že ceny tepla právě
z hnědouhelných zdrojů se dnes pohybují
výrazně pod touto hranicí (cca 350-
450 Kč/GJ), vynucená přestavba zdrojů
by měla za následek několikanásobek
současné hraniční substituční ceny (cca
1200-1300 Kč/GJ při náhradě zemním
plynem a až 2000 Kč/GJ při plné náhradě
biomasou).
Toto by vyvolalo okamžité reakce
v obou klíčových skupinách zákazníků.
Rovněž vyrobená elektřina na těchto
zdrojích by byla na trhu cenově pravděpodobně
neakceptovatelná. Při výrobě
elektřiny by tak došlo k zásadním výpadkům
pro bilanci výroby ČR. Vývoj směrem
k vynucené náhradě hnědého uhlí
v ČR by měl za následek enormní sociální
dopady pro obyvatelstvo z důvodů
drastického nárůstu cen tepla, se všemi
doprovodnými důsledky. Přechod na
alternativní vytápění situaci nevyřeší.
Vyvolá další enormní investice a ve svém
důsledku povede k většímu znečišťování
životního prostředí.
V řadě lokalit by byla situace v případě
zániku zdroje ve střednědobém horizontu
neřešitelná a obyvatelstvo by zůstalo bez
tepla a teplé vody. Tento vývoj by znamenal
značné sociální otřesy a neschopnost
hradit náklady za energie u významné
části obyvatelstva závislého na centrálních
dodávkách tepla. /ex/
