Teplárenské sdružení ČR: nová vláda by měla deklarovat dlouhodobou koncepci celé naší energetiky

Jedním ze strategických oborů ekonomiky i každodenního života lidí je optimálně fungující teplárenství. To české v současnosti prochází složitou technickou, technologickou, surovinovou i cenovou etapou. Na otázky TT odpovídá Ing. Alexej Nováček, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR a generální ředitel Tepláren Brno. n EU27 klade akcent na další vědeckotechnický rozvoj velkovýroby a distribuce tepla, na jejich ekologizaci, na aplikaci nových surovinových vstupů, na zvyšování účinnosti tepelných zdrojů, na urychlené zavádění Smart Meteringu aj. Vy, v ČR, abyste naopak existující soustavu a samotnou myšlenku CZT zuby-nehty hájili. Namísto prorůstových opatření, abyste řešili problémy, zda vaši členové budou mít už v půli nadcházející dekády dostatek surovin za akceptovatelné ceny... Co se to aktuálně děje v českém teplárenství? České teplárenství zatím znamenalo jistotu dodávek tepelné energie pro více než dvě pětiny domácností a řadu velkých podniků i občanskou vybavenost. Přežilo podporu elektrifikaci vytápění, plošnou plynofikaci a další nekoncepčnosti v energetice. Podíváme-li se objektivně na naše teplárenství, nabízí při kombinované výrobě elektřiny a tepla úsporu až třetiny primárního paliva. Jedinečné jsou možnosti tepláren při využití všech druhů paliv a energie z klasických, obnovitelných i druhotných zdrojů. Nezastupitelná je role tepláren a jejich regulačního výkonu v elektrifikační soustavě. Jeho potřeba poroste s využitím především větru a slunce. Teplárny mohou ve většině velkých měst v případě selhání elektrifikační přenosové soustavy zajistit při ostrovních provozech základní životní potřeby pro jejich obyvatele, provoz nezbytných zařízení a urychlit najetí celostátní sítě. Tohle všechno odborná veřejnost ví a politici si jsou toho jistě vědomi. Někdy je ale košile bližší než kabát. Energetika (teplárenství nevyjímaje) se v posledních desetiletích dokázala vypořádat s velkými výzvami. Proto se řada politiků asi nadále domnívá, že české teplárenství dokáže překonat vše. Jenže všechno má svůj bod zlomu. Do jeho dosažení skoro vše funguje bezvadně. Po jeho překročení je návrat nemožný, nebo velice obtížný. Nová vláda by měla především jasně definovat a politickým konsensem deklarovat dlouhodobou koncepci celé naší energetiky, nejen teplárenství. Měla by to být vize minimálně na příštích 20 a více let. Ne na jedno čtyřleté volební období. Teplárny se dokážou takové dlouhodobé perspektivě včas přizpůsobit. Nikdo ale nemůže měnit v energetice technologie každý rok podle toho, kam „vítr vane“. Energetika to není mobilní telefon, který po roce vyměníte za levnější, výkonnější nebo hezčí model. n Zůstaňme ještě na okamžik u surovinové politiky resortu: na nedávné brněnské konferenci o vývoji energetiky zaznělo varování představitele MPO ČR, že bez uhlí a posléze bez tepla se do roku 2015 může ocitnout až jeden milion obyvatel ČR. Podle ekologických iniciativ to má být šíření poplašné zprávy. České teplárenství lze údajně rozvíjet bez prolomení limitů na severočeské hnědé uhlí. Teplárny by měly podle nich přecházet třeba na biomasu a stát by se měl zaměřit na další zateplování domů. Máte v Teplárenském sdružení tyto scénáře propočteny technicky a ekonomicky? Lze v horizontu příští dekády vůbec transformovat české teplárenství v masovém měřítku na jiné surovinové vstupy? Pokud ano, kolik by to stálo: stát, firmy, občany? V teplárnách, elektrárnách, závodních energetikách a výtopnách se skoro dvě třetiny tepla získávají spalováním uhlí. To při 1,6 milionu zásobovaných domácností znamená, že ohrožena je v konečném důsledku dodávka tepla až pro 1 milion domácností, a to už jsou skoro 3 miliony obyvatel Česka. Část uhlí lze nahradit biomasou. V některých lokalitách lze pálit zemní plyn. Počítáme i s teplem ze spaloven odpadu. Potenciál úspor je v dalším zateplování. Nebráníme se ani využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie. Na druhou stranu to bude opravdu něco stát a odběratelé jsou dnes velmi citliví na jakoukoliv změnu ceny tepla. Volná biomasa vhodná pro teplárny je v současné době s dokončovanými energetickými projekty na její využití prakticky vyčerpána. Dokazují to i odborné studie. S dalšími projekty na energetické využití biomasy dojde ke zvyšování poptávky. A jelikož nabídka je omezená a nemůže se adekvátně zvýšit, dojde k navyšování ceny biomasy. Zemní plyn je dovozové palivo a se zvýšením jeho využití pro výrobu tepla dále stoupne naše energetická závislost. Přitom je jedno, odkud plyn dovezeme. Potenciál úspor u bytových domů je v některých lokalitách ještě poměrně vysoký. Průměrně jsou zatepleny asi dvě pětiny bytových domů. Další postup zateplování teplárny sledují, aby se mohly připravit na snížení spotřeby tepla u odběratelů. Využití tepla ze spaloven se bude většinou týkat jen krajských měst, kde se předpokládá jejich výstavba. Obnovitelné a druhotné zdroje energie by se měly využívat podle místních podmínek. V teplárnách už umíme využívat geotermální energii pomocí tepelných čerpadel v Děčíně, sluneční kolektory ohřívají vodu na Kladně a v Jirkově, důlní a odpadní plyny z hutních kombinátů nepřijdou nazmar na Ostravsku. Využívá se také odpadní teplo ze skláren a chemických výrob. Úplně nahradit uhlí si však v příští dekádě nedokážu představit. Nejen ekonomicky, ale i technicky, kapacitně. A pokud se vezme celý životní cyklus energie, někde ani ekologicky. Bez uhlí prostě nejde dnes systémy zásobování teplem udržet, natož je dále rozvíjet, jak tvrdí zelení. Jenom pro srovnání, v případě nahrazení současných uhelných kotlů v soustavách by cena tepla vzrostla na dvojnásobek, a to nehodnotím technické problémy s vlastní realizací. n Jedním z často frekventovaných termínů poslední doby v resortu energetiky a teplárenství jsou racionalizace, vyšší účinnost a efektivnost zdrojů a nově Smart Metering. Jak k tomu napomůže vaše sdružení v podmínkách ČR: věcně, organizačně, legislativně? Patří z vašeho pohledu mezi podpůrná opatření Smart Meteringu i nová legislativní povinnost obyvatel činžovních a panelových domů namontovat do září 2011 individuální měřidla na teplou vodu? Informovat naše odběratele o jejich spotřebě tak, aby nám pomohli co nejefektivněji využívat primární palivo i naše zdroje a sítě je fantastická věc. Bohužel, zatím většina našich odběratelů z řad domácností hodnotí dodávku tepla (a podobné to je i u dodávky plynu, elektřiny a vody) především podle velikosti přeplatku, který jim teplárna a ostatní dodavatelé na konci sezóny vrátí. Pokud se to podaří změnit, dojde ke vzájemné spolupráci na straně výroby i spotřeby tepelné energie ku prospěchu celku. Přinese to užitek nám všem. K tomu je ještě ale dlouhá cesta. Další měření teplé vody tak, jak by mělo být pro některé odběratele v provozu od září 2011, k racionalizaci či vyšší efektivnosti v teplárenství rozhodně nepřispěje. Ba naopak. Bude to jen další poměrové měření navíc na trase mezi odběratelem a výměníkovou stanicí s centrální přípravou teplé vody. Dalším měřením žádné úspory nevzniknou. Nesníží to ani cenu teplé vody. Nabízíme našim odběratelům odborné poradenství, kde jim chceme ukázat, která opatření v domě skutečně povedou ke snížení spotřeby tepla a tím i ročních plateb za teplou vodu. Prostředky investované kupř. do kvalitních baterií a bytových vodoměrů, do výměny starých a zarostlých rozvodů, nebo do vyregulování soustavy mohou přinést skutečné úspory, o které našim odběratelům jde především. Nová měřidla jsou jen dobrým obchodem pro jejich výrobce a instalační firmy. Teplárnám ani odběratelům žádnou přidanou hodnotu nepřinesou. n ČEZ oznámil ambiciózní program FUTUR/E/MOTION. Zahájil retrofit svých hnědouhelných zdrojů. Vyhlásil mezinárodní tendr na dostavbu JE Temelín. Generují tyto technicky a technologicky zajímavé projekty a mnohamiliardové investice nové kooperační možnosti rovněž pro vaše členy? Každý velký energetický projekt je v současné době posuzován rovněž z hlediska maximálního využití primárního, vstupního paliva. Tím se samozřejmě posuzují i možnosti dodávek tepla z těchto projektů, a pokud se ukáže, že tyto možnosti jsou, je snaha je využít. A to je ten prostor pro těsnou spolupráci mezi našimi členy, kterým je i ČEZ. Rovněž teplárny mají ambiciózní plány, které v rámci svých možností od roku 1990 realizují. Za posledních 20 let se české teplárenství změnilo k nepoznání. A to platí o celém životním cyklu energie: od dodávky paliva do teplárny až po konečnou dodávku tepelné energie našim odběratelům. Za špičkovými technologiemi už nemusíme vyjíždět jen do teplárensky vyspělých zemí ve Skandinávii či do sousedního Německa a Rakouska. Sami se můžeme pochlubit řadou teplárenských projektů, které snesou evropské i světové srovnání. Dalším přelomem v inovacích by měla být ekologizace zdrojů po zpřísnění ekologických limitů v příštích letech. Podíl na plnění plánu využití obnovitelných zdrojů na jedné straně a energetických úspor na straně druhé do roku 2020 a plný nákup povolenek po roce 2020. Jak jsem již uvedl, bude to o dalším využití obnovitelných a druhotných zdrojů v místě, využití odpadního tepla i tepla ze spaloven odpadu, o využití slunečního tepla apod. v soustavách zásobování teplem. Zatím bohužel dostává podporu spíše individuální využívání těchto zdrojů, které nemůže být tak efektivní, ale pro veřejnost je to efektní. n Za našimi městy a obcemi se vrší hromady městského odpadu. Bruselské direktivy po Lisabonu jsou jednoznačné: do roku 2020 radikálně snížit kvóty skládkovaného odpadu a přednostně jej zpracovávat termicky. Jsou na tento zvrat v příštím vývoji odpadového hospodářství vaši členové připraveni? Co jim k tomu chybí ze strany státní i regionální exekutivy, bankovní sféry, výrobců spalovací techniky, příp. z pohledu platné legislativy? Teplárenské společnosti jsou buď samy iniciátory termické likvidace komunálního odpadu (Plzeňská teplárenská – spalovna Chotíkov), anebo participují na připravovaných projektech (Dalkia ČR – spalovna Karviná). Všechny tři stávající spalovny komunálního odpadu – Praha Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec – jsou již po modernizaci vybaveny kogenerační technologií pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a jejich teplo je rozváděno místními teplárenskými sítěmi odběratelům. Tak by to mělo být i v případě všech dalších spaloven odpadu. Tuna komunálního odpadu svou výhřevností dokáže nahradit až tunu hnědého uhlí. Zatím bohužel miliony tun domovního odpadu končí bez využití na skládkách. Průměrný Čech vyprodukuje ročně nejnižší množství komunálního odpadu v Evropě: okolo 310 kg. Je evropský přeborník v třídění plastů a papíru. V žebříčku termického využití odpadu jsme ale na posledním místě s podílem 13 %. V Evropě se průměrně spálí a energeticky využívají minimálně dvě pětiny odpadu. Paradoxně: projekty spaloven odpadu byly ještě nedávno vyjmuty z veškeré veřejné podpory. Názor ekologů se naštěstí mění. Dnes se ale ukazuje, že velkým problémem bude přesvědčit dotčenou veřejnost. Spalovny odpadů s jejich energetickým využitím vidí veřejnost realisticky jako jednu z možností, jak šetrně k životnímu prostředí vyřešit problém s odpady. Za humny je však nikdo pochopitelně nechce. A takových atrakcí, jako je vídeňská spalovna odpadu, která leží uprostřed města a je i turistickým lákadlem, se asi více nepostaví. Bohužel, stávající legislativa dává podstatně větší možnosti těm, kteří chtějí projektům bránit, než těm, kteří za splnění všech zákonných podmínek chtějí projekt realizovat. Asi to tak má být, ale potom se nemůžeme hlásit k ambiciózním plánům a číslům, jimiž chceme naplnit závazky v ochraně životního prostředí. n Co považujete za nejaktuálnější problém českého teplárenství v blízké budoucnosti? V nejbližší budoucnosti se musíme vyrovnat s třetím obchodovacím obdobím povolenek CO2 a s novelou směrnice IPPC. Stávající přístup bruselské administrativy s přispěním některých českých ministerských úředníků může založit neřešitelné podmínky nejen pro rozvoj, ale i pro udržení stávající úrovně českého teplárenství. /sb/