Technology scouting (3)

Jak inovovat a popohnat transfer znalostí a technologií tak, aby je mohly české fi rmy a podniky reálně využít? Jak hledat či vyvíjet inovační řešení, která fi rmy opravdu potřebují a poptávají? Ve světě se poslední dekádu prosazuje celá řada způsobů jak propojit sféru, kde se nápady rodí, inovační řešení vyvíjejí, se sférou, která je reálně využije v podnikání. Jednou z perspektivních metod je tzv. technology scouting. O českých zkušenostech s technologickým scoutingem, inovační politice a transferu znalostí v ČR jsme informovali v prvních dvou pokračováních materiálu v č. 16 a 17. Dnes přinášíme rozhovor s technologickým scoutem a ředitelem Centra výzkumných kontraktů Petrem Buluškem. ? Jak to vypadá v České republice s inovacemi ve firmách? Podle počtu patentů domácích přihlašovatelů se zdá, že české firmy téměř neinovují. Jak to tedy je? Ano, pouze 8 % inovací patentovaných v ČR pochází od domácích přihlašovatelů. To je papírově velmi alarmující číslo. Svědčí to ale spíš o faktu, že administrační proces nahlášení patentů je poměrně zdlouhavý a pro řadu českých firem také drahý. V žádném případě to neznamená, že české firmy vůbec neinovují. Počet patentů a inovace ve firmách spolu zase až tolik nesouvisí. Znám řadu firem, které nemají jediný patent, ale přitom inovují velmi podstatně. Je však bohužel smutná pravda, že se řada tuzemských podnikatelů stále ještě spoléhá na nízkou cenu a rezignuje na přidanou hodnotu, tedy na inovační vývoj. Zkrátka si zvykli, že jejich výrobky mají odbyt, protože jsou levné. Nedávná krize, zejména v textilním průmyslu či ve sklářství, a konkurence z rozvíjejících se zemí však ukázala, že takto to dál nejde. Pohodlnost a stereotypní spoléhání na nízkou cenu firmám teď navíc znepříjemňuje posilující koruna. A je to dobře. Čím dříve změna v uvažování u firem nastane, tím lépe. Ve srovnání se zahraničními firmami jsme pořád zatím příliš pasivní a konzervativní. ? Co je podle vás největší problém z hlediska státní politiky inovací? Česká republika zrovna nepatří k inovačním lídrům, právě naopak. Největší problém, když to zjednoduším, spočívá ve špatně nastaveném systému inovací a výzkumu a vývoje, respektive v tom, co akcentuje. Ve státní správě a politice se o inovacích dlouze mluví, schůzuje, vytvářejí se a přijímají politiky, plány a strategie, formulují se definice, nálepkuje se „znalostní společností“ atp., konkrétních kroků je už ale mnohem méně. Hovoří se navíc především o tom, kolik se do výzkumu a vývoje investuje a kde se na to vezmou peníze. Do značné míry se tedy státní inovační politika omezuje na dotace. Pochopitelně stát potřebuje také mít přehled, kam a na co jeho peníze směřují, takže vytváří řadu administrativních kontrol, úředních míst, formulářů, potvrzení atp., které (velkou) část z těchto peněz zase spotřebují. Účinnou kontrolu tím navíc stejně nezíská. Jde o to, aby se stát, tedy vládní politici, více zaměřil na podmínky samotného transferu znalostí z akademické výzkumné sféry do podnikatelského sektoru. To znamená, aby nastavil podmínky tak, aby firmy a výzkumníky motivoval více spolupracovat. (To není výhrada proti základnímu výzkumu, který je pochopitelně potřeba.) Nelze to dělat jen příslibem dotací, nebo vytvářením institucí, které transfer znalostí budou mít tzv. na starosti. Tím se celkem přirozený (jistěže ideální) proces, ve kterém firmy poptávají inovační řešení a výzkumníci z akademické sféry chtějí dělat prakticky využitelné věci, byrokratizuje a v důsledku křiví. Dnešní systém totiž vede k tomu, že firma se snaží vyprodukovat prakticky využitelné výsledky raději vlastním výzkumem. Tím ale někdy dochází k souběžnému zkoumání téhož ve firmě a ve výzkumné organizaci a paradoxně obě tyto paralelní aktivity mohou být podpořeny nějakou dotací z veřejných zdrojů. Než takto, bylo by možná lépe, aby do toho stát nevstupoval vůbec. ? Jedním z problémů, proč se inovacím v Česku příliš nedaří, tedy tkví v transferu technologií a znalostí mezi akademickou výzkumnou sférou a podniky. Proč tomu podle vás tak je? Asi největší problém spočívá stále v uzavřenosti obou sfér. Každá ze stran má své zvyklosti, způsob uvažování, styl práce. Uvedu jednoduchý příklad – nedávno mi přišla pozvánka na zahajovací konferenci Středoevropského technologického institutu CEITEC. Už jen na termínu akce je vidět, jak obě sféry uvažují rozdílně. Konference se pořádá v pondělí, což je pro většinu podnikatelů dnem plánovacích porad. Na to akademik nepomyslí. A to je prosím projekt, který má obě sféry právě propojovat. Situace u nás je bohužel taková, že čas od času se na téma transferu inovací uspořádá konference. Pokud se na ní sejdou zástupci firem, navzájem si na ní postěžují, že s nimi výzkumníci nemají zájem komunikovat. Když se na ní sejdou výzkumníci, postěžují si vzájemně na firmy. Další věcí je ego, a to jak vědců, kteří si „nechtějí nechat diktovat směr výzkumu“, tak manažerů ve firmách odpovědných za technologický rozvoj, kteří zase neradi přiznávají, že někdo to může vědět lépe. Chyby lze hledat na obou stranách, ale ta hlavní spočívá ve špatném nastavení systému podpory výzkumu a vývoje, který nemotivuje k produkování praktických a v praxi uplatňovaných výsledků. Ve vytvoření takových podmínek spočívá podle mě právě hlavní role státu. ? Sdružení Centrum výzkumných kontraktů je v ČR prakticky jediným specializovaným poskytovatelem technologického scoutingu. Dá se nějak definovat, pro koho se vyplatí najmout si služby technologického scouta? Vyplatí se to především firmám, které působí v dynamických, rychle se rozvíjejících výrobních či technických oborech. Nezáleží přitom na velikosti firem, pokud jsou pro jejich práci důležité výsledky výzkumu a vývoje v podobě nových technologických postupů či nových materiálů. Nikdo totiž nemůže vědět všechno a zvláště v současnosti. V některých oborech není v silách ani velmi početných firemních výzkumných týmů udržet si přehled o všech novinkách v oboru. Není to ani v silách technologického scouta, ale ten může takovou situaci pomoci překlenout díky tomu, že si udržuje přehled o špičkových specialistech z mnoha různých oborů, na které se může obracet. Technologický scout může klientovi navíc přinést velmi žádoucí nezaujatý pohled zvenčí a pomoci mu překonat profesní slepotu, která je častá především ve firmách s dlouhou historií přesvědčených o své „všeznalosti“ a neomylnosti. ? Ve kterých oborech se technologický scouting uplatňuje nejvíce? Jaký je potenciál v ČR? Největší uplatnění nachází technology scouting v technologicky náročných výrobních odvětvích, která jsou založena na rozsáhlém a složitém know-how. Ve světě je využívají například firmy jako Nokia, IBM, Telecom, Procter and Gamble a řada dalších. V České republice je technology scouting výhodný pro strojírenství, elektrotechnický, chemický a farmaceutický průmysl, bio technologie, energetiku a také zpracování odpadů. Dále mohou být jeho přínosy nezanedbatelné ve firmách, které provozují rozsáhlý technický park, například v železniční dopravě. Služby technologických scoutů jsou zajímavé i pro investory, kteří se na ně obracejí se žádostmi o jakousi technickou oponenturu investičních příležitostí, aby se nenechali napálit a neinvestovali do technologie zastaralé či po technické stránce nesmyslné. ? V čem spatřujete největší přínos technologického scoutingu pro české firmy? Těch přínosů je celá řada, vypíchnu jen tři hlavní. Na prvním místě je to významné snížení nákladů na vlastní výzkum a vývoj. Pokud nemusíte něco vymýšlet sami a někdo vám přinese již hotové know-how či know-how vyžadující jen malé dotažení do prakticky uplatnitelné podoby, ušetříte nemalé peníze. Vlastní výzkum a vývoj je totiž v naprosté většině případů výrazně nákladnější než pořízení již hotového know-how. Ušetříte tím nejen personální kapacity, ale i čas svých zaměstnanců. Navíc neriskujete vyplýtvání peněz na omyly a slepé cesty. Další výhodou je významné zkrácení inovačního cyklu. Ušetříte čas, protože výsledek můžete dostat už hotový. Oproti konkurentům jste nejen levnější díky nižším nákladům, ale také rychlejší. Získáváte tedy hned dvojnásobnou výhodu. Poslední výhodou, kterou ještě zmíním, je potřebný nadhled technologického scouta. Většina firem má totiž tendenci řešení hledat pouze v úzkém okruhu vlastního oboru podnikání. Inovace přitom nemusí být na druhém konci světa, ale můžete ji mít přímo před nosem, jen si na něj většinou sami nevidíte. ? O nutnosti inovací ve firmách asi nikdo nepochybuje. Kde na ně mohou vzít české firmy peníze? Už vaše otázka implikuje, že na současném dotačním systému je něco špatně. Zodpovědná firma, která chce zůstat konkurenceschopná, totiž nečeká, kdo a kde jí peníze dá, ale s rozvojem a inovacemi počítá už ve svých business plánech a účetnictví. Je to tedy v první řadě na ní. Často je pochopitelně třeba vynaložit vyšší částku, a když už to stát nabízí, proč nevyužít jeho, resp. evropských dotací. Jednou z možností jsou v ČR dotace z operačního programu Podnikání a inovace. V jeho rámci je možné využít na investice do výrobních technologií například program Inovace a na poradenské služby v oblasti inovací pak ještě do 14. října také program Poradenství. Další možnosti se nabízejí v programech vyhlašovaných Technologickou agenturou ČR a v programu TIP vyhlašovaném Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Ostatně, dobrý technologický scout vám inovační řešení nejen vyhledá a pomůže získat, ale i poradí, jak je zafinancovat. ONDŘEJ KLEIN