Tání ledu odkrývá obrovské zdroje surovin

Pod ledovým krunýřem Antarktidy jsou ukryty vzácné suroviny. A až 7 zemí si dělá nárok na části jejího území. Ekosystému Antarktidy hrozí nebezpečná spirála lidského vlivu. Dohoda o Antarktidě je pod stálým tlakem, varují vědci. Mnozí odpovědní představitelé sice nebezpečí vnímají, o rychlé reakce je ovšem nouze, tvrdí odborný časopis Science. Smlouva o Antarktidě, platná od roku 1961, je mezinárodní dohodou, že neosídlená Antarktida mezi 60. a 90. stupněm jižní šířky zůstává k dispozici především vědeckému zkoumání. Dvanáct zemí – mezi nimi Velká Británie, současné Rusko a USA – potvrdily, že „trvale neuplatňují vlastnické požadavky ani územní nároky“ nebo je přinejmenším ponechávají v současném stavu. Smlouvu o Antarktidě podepsalo také Německo v únoru 1979. Sedm zemí – Argentina, Austrálie, Chile, Francie, Nový Zéland, Norsko a Velká Británie vznášejí zčásti zvýšené výsostní požadavky na dílčí území Antarktidy, která zůstávají podle smlouvy v současném stavu. Tato území jsou zapovězena armádám, stejně jako těžbě nerostného bohatství. Dlouho byla již dříve předpokládaná naleziště surovin na 13,2 mil. km2 zajímajících kontinent bezpečně uzavřena pod kilometry tlustým ledem – a zájem o ně odpovídajícím způsobem nízký. Jenže led mizí, i když hodně pomalu. V dubnu uveřejněná studie v časopise Natur ukazuje, že změněné proudy větru urychlují tání. Klimatickými změnami ovlivněné větry změnily sílu a směr mořského proudění, popisuje tým soustředěný kolem Hamishe Pritcharda z British Antarctic Survey. Možným důsledkem je, že šelfový sníh roztává nejen působením větrů na povrchu, ale i teplými mořskými proudy ve spodní části. Jedná se přitom o velká množství na moři plujících ledových bloků spojených na zemi s ledovci. Nedávno informovali vědci v časopise Nature o 1500 m hluboké propasti pod ledovcem Ferrigno. Sahá až k pobřeží, kde se spojuje s oteplujícím se oceánem, upřesňuje vědecký tým kolem Davida Vaughana z British Antarctic Survey z Cambridge. Tato formace je možnou příčinou toho, že v regionu taje víc sněhu než na ostatních územích Antarktidy. V současné době hrozí největší nebezpečí druhům a ekosystému, jež jsou důsledkem změny klimatu, okyselením mořské vody, konstatují vědečtí pracovníci, jakož i změněného poměru ledu a vody, konstatuje tým vědců kolem Stevena Chowna z Monash-University v Melbourne v časopise Science. Navíc hrozí vznik nových druhů s takřka neodhadnutelnými následky. Turisté a vědci zavlékají už nyní semena a rostliny z jiných regionů světa, informoval v březnu vědecký tým v Proceedingu z Akademie věd USA. Na jednom území v často navštěvovaném západě Antarktidy se už uchytily řasy. Často se podceňuje, jak rychle mohou změny probíhat, doplňuje Chown ve své studii a zároveň varuje, že v budoucnu by mohly lidské aktivity, jako těžba antarktického nerostného bohatství jakým jsou ropa, uran a zlato, tato nebezpečí ještě zvýšit. Problémem je, že v důsledku klimatických změn led mizí – a dříve nedostupné zdroje se stávají podle vědců dosažitelnými. Tahanice zemí kolem nerostného bohatství již začaly a Smlouvě o Antarktidě hrozí nebezpečí. Jednak nejsou země mimo smlouvu vázány na dohodu, za druhé by mohly státy vázané smlouvou z roku 1961 prosadit prostou většinou změny principů, varují vědci. První zprávy zájmu o těžbu v regionu se pomalu objevují. Technologický pokrok při těžbě ropy, plynu a dobývání nerostů v těžce dostupných územích je enormní. Obrovské znečištění životního prostředí může být důsledkem takových situací. Jen během posledních 5 let se přihodilo nejméně 12 lodních neštěstí v tomto regionu. Kriticky nutno pohlížet rovněž na rostoucí turistiku v Antarktidě, která by mohla narušit určitý rytmus zvířecí populace. Dosud nelze situaci vyhodnotit, protože schází dlouhodobé analýzy. V odborném žurnálu BMC Ecology upozornili vědci nedávno na to, že návštěvy mohou být pro tučňáky naprosto stresové. Zejména zvířata, která nejsou zvyklá na přítomnost lidí, citlivě reagují i na nejmenší narušení. Největší potenciál efektivní a nenarušené existence Antarktidy je zakotven ve Smlouvě o Antarktidě, na níž vědci neustále poukazují. Největší výzvou budou přitom rychlejší zjištění na jakékoli ohrožení, které se sice globálně objevují, ale především ty, jež se týkají oblastí Jižního pólu. /eb/