Talenty ve všedních povoláních je třeba prosazovat

Uplatnění talentů ve všedních povoláních má značný význam pro rozvoj společnosti. Sledujeme-li historii objevů, vzniku vynálezů, rozšiřování výroby náročných výrobků ve složitých podmínkách, založení a řízení různých významných institucí přinášejících pokrok, jde téměř vždy o dílo talentovaných a pracovitých odborníků. Ti úspěšně řeší zcela nové problémy, vyhledávají je, předvídají, co jejich řešení přinese zítra i mnohem později. Talent strojních a elektrotechnických inženýrů, lékařů, ekonomů a politiků, pokud se má prosadit v národním či dokonce světovém měřítku, je spojen s myšlenkovou dřinou, kterou nelze zaplatit, ale která dává pocit štěstí. Dobrá péče o všechny talenty v rodinách u batolat, ve školách a později v praktickém životě přispívá k prospěchu nás všech. Je vizitkou úspěšnosti státu v jeho politických, ekonomických a společenských zájmech. Opovrhování talenty stát deklasuje. Špičkové zpěváky, fotbalisty a lehké atlety lze mnohem lépe sledovat než týmy pracovníků centrální sféry. Je příznačné, že této skutečnosti využívají i neschopní a nepoctiví občanů, kteří se neštítí korupce. Důležitost vzdělání pro stát vyjádřila už Marie Terezie přiléhavým výrokem: Schulwesen ist ein Politikum. Měla pravdu. Ve státech, kde je dlouhodobě značná péče o vzdělávání, je podstatně vyšší intelektuální a ekonomická úroveň než ve státech, kde je péče o vzdělávání zanedbávána. Talent nemůže být odhalen přijímacím pohovorem na vysokou školu. S velmi talentovanými pracovníky se setkáváme u dělníků a techniků se základním a středním vzděláním. Projev jejich talentu bývá nedostatkem vzdělání do určité míry omezen, avšak přesto je značným přínosem pro společnost. Péče o talent žáka má tři aspekty: 1) Nesmí být promarněn brzy po jeho narození v neuspořádaných rodinných poměrech. 2) V průběhu vzdělávacího procesu by měl učitel odhalit talentované žáky. 3) Talentovaní žáci by měli na základě působení vnějších vlivů a z vlastní vůle na základě ušlechtilých motivací svůj talent rozvíjet a k tomu je třeba jim vytvářet podmínky. Musíme být nesmiřitelní ke spokojenosti s průměrností ve všech podobách. Hodnocení průměrnosti jako dostatečné úrovně je jeden z fenoménů plodících zaostávání. Průměrnost je u nás maskována především rozsáhlou korupcí, která účinně brání tvořivému pokroku. Ničením korupce jsou mařeny zlodějské vysoké zisky těch, kteří se ze všech sil snaží o zachování současného stavu bez ohledu na světový pokrok. Vyhlášený boj průměrnosti se musí stát podporou talentovaných pracovníků, kteří jsou schopni usilovat o rozvoj svého oboru bez požadavku osobních výhod. Takovou elitu potřebujeme ve všech oborech lidské činnosti. Za osobní výsady nepovažujme společenské hodnocení úspěšné tvůrčí práce a vše co úspěšnost tvůrčí práce podmiňuje. Například možnost poznání výsledků světové vědy bez existenčních starostí. Ohromně se v současné době zvyšují požadavky na vysokoškolské pedagogy vychovávající inženýry a vědecké pracovníky. Cílem jejich snažení musí být práce, která snese kriterium světovosti. Většině vysokoškolských učitelů chybí soustavný kontakt se světem a jen někteří z nich před počátkem své pedagogické kariéry zanechali vynikající práci ve vědě a v průmyslu. Máme však i vysokoškolské profesory, jejichž pedagogická a vědecká činnost je vysoce oceňována v zahraničí u proslulých pedagogů špičkových vysokých škol a v dalších vědeckých institucích. Nezřídka je náročná technická, vědecká a řídicí činnost degradována neobjektivním porovnáváním s nenáročnou rutinní činností a to společensky i finančně. Tato hluboce zakořeněná nivelizační politika postihující především mladé lidi má letité kořeny. Kolik máme v republice vysokoškolských profesorů nebo vedoucích výzkumných útvarů mladších čtyřiceti let? Přitom ve vědních oborech s rychlým vývojem, jako je např. elektronika, informační technologie a další, se tvůrčí činností prosazují právě mladší pracovníci. Nejsou však odpovídajícím způsobem hodnoceni. Připomeňme vtip o dvou papoušcích – šedivém, nezpívajícím za 100 dolarů a barevném, zpívajícím ve třech jazycích za 30 dolarů. Pointa vtipu je prozaická: šedivý papoušek je šéfem toho barevného. Už v úvodu článku bylo sděleno, že talentovaní, vzdělaní odborníci posunovali světový vývoj ve vědě a technice na celém světě. V současné době často místo talentovaného jedince nastupuje tým. Úroveň činnosti týmu závisí na práci všech jeho členů. Jeden neschopný může práci týmu znehodnotit. Popisovat činnosti špatně řízených týmů nemusíme. Následky jejich existence nás příliš často provázejí všedním životem. Žijeme v době nečekaných změn a zvratů politických, ekonomických, vědeckých a dalších. Orientace v této situaci nesmí být ovlivněna subjektivismem nyní ani v budoucnu. Bylo by iluzí předpokládat, že problémy kolem nás se vyřeší bez intenzivního přičinění velmi moudrých lidí, tedy lidí talentovaných s bohatými životními zkušenostmi. Jen takoví mohou objektivně poznávat zákonitosti současného vývoje u nás i ve světě a formulovat naše optimální postupy a cíle. I při neuvěřitelně rychlém rozvoji technických a přírodních věd jsou to vždy vědy společenské, jejichž kauzalita s děním ostatním je určující pro taktiku i strategii rozvoje národů a tedy i světa. Přejme si, aby v České republice se jejich rozvoj urychlil správným směrem. Demokratickým, kde se bude vyvíjet společnost lidí sobě rovných, a doufejme, že navždy bez těch rovnějších. V diskuzích o talentech i v diskuzích jiných občas zazní myšlenka, že každý člověk je nahraditelný. Skutečnost je složitější. Čím je člověk talentovanější, tím je jeho náhrada obtížnější. Náhradu Einsteina, Mozarta si nelze představit vůbec. Stranu připravil: Ing. Jiří Černohorský, DrSc.