„V kameni jsou zaznamenány geologické a historické vzpomínky.“ John Goldsworthy Během více než čtyř miliard let vývoje vzniklo na Zemi přibližně 3000 druhů chemicky a fyzikálně homogenních minerálů, které člověka provázejí již od počátku jeho dějin. Z tohoto velkého množství známých minerálů je v přírodě rozšířeno jen asi 40 až 50. Ačkoliv netvoří žádnou přirozenou skupinu shodného chemického složení a vnitřní stavby, patří některé z nich do vznešené společnosti drahokamů a polodrahokamů (šperkových či ozdobných kamenů), které upoutávají pozornost nejen zajímavými přírodními tvary, svojí jiskřivou hrou nádherných barev, třpytivým leskem krystalů, čirostí a průhledností, ale často také zvláštní, jako by výtvarně uměleckou formou. Okouzlují nás svou tajemností a vzbuzují v nás estetické pocity. Ve starověku a zvláště silně ve středověku přisuzovali lidé drahokamům rovněž tajemné, magické vlastnosti a zázračně léčebné schopnosti. Věřilo se, že drahokamy mají vztah ke hvězdám a že spolu s nimi určují lidské osudy (měsíční kameny). Některé pověry o drahokamech přežívají dosud, jak se o tom snadno přesvědčíme v četných obchodních nabídkách na internetu. Těchto několik úvodních řádek obecných poznatků věd o neživé přírodě nás přivádí k vlastnímu obsahu a cíli článku – doporučit čtenářům novou populárně naučnou publikaci o českých národních kamenech – vltavínech, které se v poslední době dostaly do obecného povědomí a staly se populárními po celém světě, a to nejen mezi sběrateli. Knihu napsanou za přispění řady spoluautorů a sběratelů, předním českým odborníkem a soudním znalcem v oboru drahé kovy a drahé kameny RNDr. Radkem Hanusem, Ph.D., vydalo nakladatelství Granit (zaměřené na přírodovědnou populárně-naučnou literaturu) pod jednoznačným názvem České a moravské vltavíny. Záměrem zkušeného autora knihy je seznámit čtenáře s vltavíny ze všech možných úhlů pohledu. V první řadě objasňuje jejich původ, který opravdu má i mimozemské kořeny. Upřesňuje jejich výjimečné postavení z geologického pohledu ve skupině tektitů (přírodních skel) z celého světa. Podle nejnovějších poznatků se tektity rozlišují podle místa jejich původu (haitská skla, bediasity, urengolty, severoamerické tektity, ivority, irgizity, tektity australskoasijského pádového pole, mikrotektity) a čtyř základních tvarových typů. Věda si vltavínů poprvé všimla roku 1786, kdy o svém zajímavém nálezu několika přírodních skel referoval na přednášce České vědecké společnosti profesor přírodopisu na pražské univerzitě doktor Josef Mayer. Z mineralogického hlediska je vltavín tvořen převážně oxidem křemičitým (obyčejným křemenem) a asi 10 % oxidu hlinitého; dalších 10 % pak připadá na doprovodné příměsi. Z geologického pohledu patří vltavíny do skupiny tektitů (meteorických skel), které se nacházejí i na jiných místech světa jako výsledek dopadu vesmírných asteroidů. Vzhledem k extrémně vysoké teplotě a tlaku při výbuchu došlo k roztavení meteoritu i okolních pozemských hornin a vymrštění této taveniny v různých koutech světa. Kazachstánské, západoafrické, australoasijské aj. jsou však tmavé a jen nepatrně průsvitné, ty naše z oblasti jižních Čech a Moravy doslova hrají všemi odstíny zelené (tzv. láhvové kameny). Nejcennější částí knihy představuje právě podrobný popis jihočeských, západočeských a moravských nalezišť, zahrnující asi polovinu z rozsahu celého textu knihy. V dalších kapitolách jsou popsány možnosti, jak odlišit tento drahý kámen od pouhého skla nebo od čínských padělků, které se nedávno objevily na trhu. Pro praktické potřeby je pojednáno o hodnocení kvality a určování ceny vltavínů, která bude s postupem času stále stoupat. Od šedesátých let minulého století se totiž dostaly mezi šperkařsky ceněné materiály, většinou ve své přírodní formě. Často jsou nyní ve šperkařství zasazovány především do zlata, které se k nim barevně výtečně hodí. Závěrečné pasáže publikace jsou věnovány uměle vyrobeným (syntetickým) vltavínům, významným sbírkám vltavínů (jejich největší sbírku na světě se zhruba 20 000 exponátů obhospodařuje Národní museum v Praze). Bohumil Tesařík
