Čárový kód vychází z Morseovy abecedy. Autoři v současnosti nejrozšířenějšího identifikačního systému jednoduše vertikálně prodloužili tečky a čárky. Traduje se, že podnětem byl rozhovor prezidenta jistého supermarketu a děkana Drexel Institute of Technology. Bernard Silver si údajně vyposlechl, jak se obchodník dožaduje zařízení, které by u pokladny dokázalo automaticky získávat údaje o zboží. Na plnohodnotné využití čekal vynález další tři desetiletí. I když se čárové kódy používaly v obchodní sféře už od 70. let, k jejich skutečnému rozmachu došlo až v následující dekádě. Jejich předností je jednoduchý princip kódování, možnost reprodukce prakticky všemi tiskovými technikami a nenáročný způsob použití. Čárový kód se skládá z tmavých čar a světlých mezer a čte se pomocí snímačů vyzařujících většinou červené světlo. Čáry ho pohlcují, mezery odrážejí. Snímač zjišťuje rozdíly v odlescích, které proměňuje na elektrické signály, odpovídající šířce čar a mezer. Následně se převedou do čísel a písmen, které kód obsahuje. Může to být například cena produktu, sériové číslo výrobku či místo jeho uložení ve skladu. RYCHLÁ ODEZVA Hlavním nedostatkem čárového kódu je omezená kapacita uložitelných informací. Velmi rychle se objevila nová řešení, využívající složitější plošné a barevné symboliky. Několik čárových kódů řadila nad sebe, později plošně rozkládala kruhové, čtvercové a hexagonální prvky v čtvercovém anebo kruhovém poli. V posledním čase vzrostla popularita především QR kódů. V roce 1994 je světu představila japonská firma Denso Wave. Jsou pokročilejší formou klasického dvojrozměrného čárového kódu. QR je zkratkou Quick Response, což znamená rychlá odezva. Původně se používaly v automobilovém průmyslu na označování dílců. Většina standardů QR kódů dnes umožňuje uložit víc jako 3000 alfanumerických znaků, ten nejvyšší jich má dokonce až 4296. To je takřka celý tento článek. I proto QR kódy nejsou určeny jen k označování výrobků, ale slouží především k ukládání a rychlému zobrazování jakýchkoliv informací, v podstatě jakéhokoliv textu. Jsou z černo-bílých bloků, které se skládají do obrazců ve tvaru čtverců. Kromě samotných dat jsou jejich informace potřebné i na dekódování. Mají zároveň velkou přednost – dají se přečíst i tehdy, kdy jsou částečně poškozené. Při nejvyšším standardu může poškození matice dosahovat až 30 procent. QR JDE DO SVĚTA Použití QR kódu je velmi jednoduché – vyfotografujete si ho a vzápětí se vám na displeji mobilu zobrazí text, který byl do něho uložený. Jak jste připojený na internet, můžete si hned zobrazit i webovou stránku, na kterou kód odkazuje. Okamžitě si získaly popularitu v marketingu – jsou to ty speciální černobílé čtverečky na reklamních stránkách časopisů. Magické obrázky, které zabírají minimum místa, poskytují zajímavé informace o výrobku. Čtečkou je obyčejný mobilní telefon s fotoaparátem a nainstalovaným programem pro jeho dekódování. Postupně se využití QR kódů rozšiřuje. Na obalech potravin nesou odkaz na informace o nutričním složení. Dělá to tak například McDonald’s na obalech svých hamburgerů. QR kódy už označují i kulturní památky a exponáty v muzeích, aby si turisti mohli vyhledat další podrobnosti. Tuto možnost nabízí Manchester Art Gallery. Nic vám nebrání, abyste si vytvořili vlastní QR kód, a to pomocí generátorů, které jsou volně dostupné na internetu. Tak si můžeme zakódovat například svoji vizitku a nabízet ji obchodním partnerům v digitální podobě. Jakmile si kód nasnímají, okamžitě se jim přenesou kontaktní údaje do adresáře mobilního telefonu. NOVÉ GENERACE KÓDŮ QR kód zdaleka není jediným reprezentantem 2D kódů. Na světě se dnes používá množství dalších specializovaných odnoží. Společnost UPS si vytvořila vlastní standard MaxiCode. Vyznačuje se středovým kruhovým symbolem, nazývaným volské oko. Microsoft v roce 2007 představil svůj Multicolor Bar Code, který slouží k identifikaci multimediálních děl. Je barevný a lze ho využívat jako ochranu autorských práv. Osobitou kategorii představují Bee Taggs. Tyto kódy mají až na výjimky čtvercový půdorys a obrazce jsou poskládány z černých a bílých bodů, většinou z malých čtverečků, které vypadají jako zrnění v televizi zblízka. V Bee Taggs mají podobu malých 6úhelníků, takže celý kód připomíná včelí plást. V jeho středu se navíc nachází místo na obrázek, například logo. Specialitou tohoto kódu je, že obsahuje unikátní ID, které po připojení na internet přesměruje uživatele na určený obsah. KÓDY SE TŘEMI ROZMĚRY Vedlejší vývojovou větev představují 3D kódy, nazývané též Bumpy Barcode. Jedná se o obyčejný čárový kód, který se odlišuje jen technologií tisku a snímání. V tomto případě se využívá hloubka záznamu. Jde o obdobu znaků vyřazených na platebních kartách. Zatímco u obyčejných čárových kódů je snímání založeno na kontrastu, v tomto případě se berou v úvahu změny výškových rozdílů. Společnou nevýhodou čárových a plošných kódů je jejich identifikace – vyžaduje optický kontakt se snímacím zařízením. Tento problém se snaží překlenout technologie RFID. Využívá radiofrekvenční identifikovatelné štítky, ze kterých se informace získávají bez optického kontaktu. V současnosti jsou v logistice stále nejrozšířenější čárové a plošné kódy, budoucnost však patří RFID čipům, které budou součástí etiket a obalů nejrůznějšího zboží. Vlastní QR kód si vytvoříte pomocí generátorů, volně dostupných na internetu. Vladimír Duduc
