Zemědělství a potravinářství využívají výdobytky průmyslu už po desítky let, především v sektoru chemie, mechanizace a v posledních letech i automatizace a robotizace. Průmysl však oběma zmíněným oblastem nejen pomáhal. Propsal se do nich i negativně, zejména v podobě chemického znečištění či záboru zemědělské půdy formou výstavby výrobních a skladovacích hal včetně související infrastruktury nebo i nechvalně proslulými lány fotovoltaických elektráren. Dnes se však všechny tři segmenty čím dál více sbližují a vzájemně si už i významně pomáhají. Zemědělec už dnes není čistě jen konzumentem průmyslových produktů, do průmyslu se i přímo zapojuje. A to nejenom pěstováním plodin, které se v průmyslu čím dál více uplatňují, ale také přímo, například přeměnou odpadů ze své produkce na bioplyn a biopaliva. Ani fotovoltaika už dnes není jejich nepřítelem. S nástupem agrovoltaiky by se z pěstitelů a chovatelů mohli stát i významní výrobci elektrické energie, přičemž by fotovoltaické panely už neměly zemědělskou půdu zabírat. Naopak, mohly by být se zemědělskou činností natolik v souladu, že by pomáhaly zvyšovat její výnosy kupříkladu díky snižování odparu vody z půdy a zlepšování životních podmínek zvířat formou poskytování ochrany před deštěm i palčivým sluncem. Technologie jdou ovšem ještě dále, a tak nejen že je dnes možné pěstovat zemědělské plodiny efektivně i bez zemědělské půdy, ale v blízké budoucnosti bude možné i pěstovat maso bez průmyslového chovu a zabíjení hospodářských zvířat. Pravda, stávající produkty tohoto odvětví se ještě šťavnatému steaku ani zdaleka nepřibližují, ale pozici suroviny, zatím čistě pro výrobu potravy pro zvířata nebo potravinových doplňků, už brzy zastanou. Dalšími technologiemi, s jejichž vývojem se v poslední době „roztrhl pověstný pytel“, jsou ty, které se snaží odstraňovat negativní dopady průmyslu na životní prostředí, a potažmo tedy i na zemědělství a kvalitu potravin. O těch, které ve výrobě nahrazují škodlivé látky, fosilní zdroje, či které přímo čistí vodu, vzduch a redukují škodliviny včetně v poslední době tolik sledovaného oxidu uhličitého, píšeme v Technickém týdeníku pravidelně. Nyní se už ale i objevují technologie, většinou z okruhu „nano“, které snad v brzké době pomohou dostat i škodlivé látky přímo ze zemědělské půdy. V souvislosti s digitalizací a automatizací průmyslu se často hovoří o potřebách a nedostatku technicky vzdělaných lidí a v návaznosti na to i zoufalé potřebě změny vzdělávacího systému. S pronikáním zmíněných trendů do zemědělství lze však obdobné problémy očekávat i zde. Ani zemědělství se už bez IC T specialistů a dalších technických profesí neobejde. Je na to potřeba myslet už dnes.
/Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
