Na sklonku loňského roku hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury při OECD Fatih Birol představil v Praze prestižní expertizu Světový energetický výhled 2014 (WEO 2014). Obsahuje komplexní analýzu energetických trhů, exportní i importní energetické trendy, včetně shrnutí jejich významu pro energetickou bezpečnost, ekonomický rozvoj a ochranu životního prostředí. První výběr z tlumočených faktů jsme vám představili v minulém vydání TT. Dnes přinášíme druhou část: Vysoké dotace do fosilních paliv V roce 2013 dosáhly dotace celkové výše 550 mld. USD (více než čtyřnásobku dotací do alternativních energií) a mj. brzdí investice do účinnosti. Na Blízkém východě se použijí na výrobu elektrické energie téměř 2 mb/d ropy a ropných produktů. Bez dotací by hlavní technologie pro výrobu alternativních energií mohly konkurovat naftovým elektrárnám. Reformovat energetické dotace není snadné a neexistuje univerzální recept na úspěch. Jak ale ukazují případové studie IEA v Egyptě, Indonésii a Nigérii, základem je mít jasně stanovené cíle a časové rozvržení reformy. Pečlivě třeba posoudit dopady a způsob, jak je (v případě potřeby) zmírnit, důsledně konzultovat a dobře komunikovat v průběhu všech fází procesu. Akcen t na AZ E Elektrická energie je nejrychleji rostoucí koncovou formou energie. Aby bylo možné držet krok s rostoucí energetickou poptávkou, je třeba vytvořit nové zdroje s výkonem asi 7200 GW a zároveň nahradit stávající elektrárny, které mají dosloužit do roku 2040 (v současnosti zhruba 40 % celkového počtu). Výrazný nárůst AZE v mnoha státech zvýší do roku 2040 jejich podíl na celosvětové výrobě elektrické energie na 1/3. Budou ale zapotřebí odpovídající cenové signály, aby bylo možné zajistit včasné investice do nových výrobních kapacit. Ty jsou nezbytné k udržení spolehlivosti dodávek elektrické energie. V některých případech to ale bude vyžadovat reformy trhu nebo určování cen elektrické energie. Posun směrem ke kapitálově náročnějším technologiím a vysoké ceny fosilních paliv povedou ve většině států světa ke zvýšení nákladů na průměrné dodávky energie a cen pro koncového uživatele. Nicméně zisky v oblasti účinnosti na straně koncového uživatele pomohou snížit podíl plateb domácností, které utratí za elektrickou energii. Technologie pro výrobu alternativní energie, klíčový prvek nízkouhlíkového pilíře celosvětových dodávek energie, se za pomoci celosvětových dotací (v roce 2013 dosáhly 120 mld. USD) rychle prosazují. Díky prudkému snížení nákladů a trvalé podpoře se AZE přičítá téměř polovina přírůstku celkové produkce elektrické energie do roku 2040. Konkrétně: využití biopaliv se více než ztrojnásobí (na 4,6 mb/d) a podíl AZE na produkci tepla se více než zdvojnásobí. Podíl AZE na výrobě energie vzroste nejvíce ve státech OECD (dosáhne tam 37 %). Ve státech mimo OECD (konkr. v Číně, Indii, Latinské Americe a v Africe) výroba energie z AZE poroste více než dvakrát rychleji. Z celosvětového hlediska největší podíl růstu výroby energie z AZE (34 %) připadne na větrnou energii, dále na vodní energii (30 %) a solární technologie (18 %). V okamžiku, kdy podíl větrné a solární energie na celosvětové skladbě zdrojů energie dosáhne čtyřnásobku, začne jejich integrace z technického i tržního hlediska představovat větší problémy. Eolika bude kupř. představovat 20 % celkové výroby elektrické energie v EU a fotovoltaika bude během vrcholného léta pokrývat 37 % japonské poptávky. Faktory při rozhodování o jadern é energii Celosvětová výroba jaderné energie vzroste podle hlavního modelu vývoje IEA téměř o 60 %: z 392 GW (v roce 2013) na více než 620 GW (v roce 2040). Její podíl na celosvětové výrobě elektrické energie, který dosáhl vrcholu již před 20 roky, vzroste (byť o pouhý 1 procentní bod) na 12 %. Tento model odráží problémy, jimž čelí na konkurenčních energetických trzích všechny typy nové termální výroby. Růst se soustředí na trhy, kde se elektrická energie dodává za regulované ceny, služby tam podporují státy a vlády jednají tak, aby podpořily soukromé investice. Z růstu výroby jaderné energie do roku 2040 připadne na Čínu 45 %, zatímco Indie, Korea a Rusko dohromady zabezpečí 30 %. V USA výroba vzroste o 16 %, a oživení se dočká i Japonsko. V EU podle WEO 2014 klesne o 10 %. Navzdory problémům, jimž jaderná energie v současnosti čelí, má specifický charakter a některé státy jsou odhodlány zachovat ji i do budoucna. Jaderné elektrárny mohou přispět ke spolehlivosti energetického systému tím, že zvětší množství akceptovatelných technologií pro výrobu energie. V zemích, které energii dovážejí, může jaderná energie snížit jejich závislost na zahraničních dodavatelích a omezit míru, do jaké jsou vystaveny výkyvům cen na mezinárodních trzích. Ve scénáři s nízkým zastoupením jaderné energie (Low Nuclear Case), v němž celosvětová kapacita (v porovnání s dnešní situací) klesne o 7 %, mají ukazatele energetické bezpečnosti ve státech, které využívají jadernou energii, tendenci zhoršit se. Podíl energetické poptávky uspokojené z domácích zdrojů se kupř. sníží v Japonsku (o 13 procentních bodů), v Koreji (o 6 %) a v EU (o 4 %). Jaderná energie je jedna z mála možností, které jsou lidstvu k dispozici pro snížení emisí oxidu uhličitého a jež zároveň poskytují (nebo nahrazují) jiné formy produkce základního výkonu. Od roku 1971 se díky ní nevypustilo odhadem 56 gigatun C02, resp. téměř takový objem emisí, jaký by se za současného stavu celosvětově vyprodukoval za pouhé dva roky. Množství emisí, které se v roce 2040 díky jaderné energii nevypustí, dosáhne v Koreji téměř 50 %, v Japonsku 12 %, v USA 10 %, v EU 9 % a v Číně 8 %. Průměrná cena emisí ušetřených pomocí nové jaderné kapacity bude záviset na skladbě zdrojů energie a na cenách hmot, které nahrazuje. Díky tomu může sahat od velmi nízkých hodnot až po více než 80 USD za 1 t. V období do roku 2040 bude podle IEA odstaveno téměř 200 reaktorů (ze 434, které byly ke konci roku 2013 v provozu). Drtivá většina připadá na Evropu, USA, Rusko a Japonsko. Problém, čím a jak vyrovnat chybějící produkci, bude naléhavý hlavně v Evropě. Veřejné služby musí začít vytvářet plány buď na zabezpečení alternativní kapacity, nebo na pokračování provozu stávajících elektráren. A to již několik let předtím, než jaderné elektrárny dospějí ke konci svého licenčního období. Aby se tento proces usnadnil, vlády by měly v dostatečném předstihu před případným uzavřením elektrárny poskytnout jasné stanovisko v otázce prodlužování licencí a podrobnosti o příslušných regulačních krocích. Výši nákladů na vyřazení odstavených jaderných elektráren z provozu v období do roku 2040 IEA odhaduje na více než 100 mld. USD. U těchto nákladů však panuje značná nejistota vzhledem k poměrně omezeným dosavadním zkušenostem s demontáží a dekontaminací reaktorů a s rekultivací dotčených oblastí k jinému využití. Regulační orgány a veřejné služby musí pokračovat v zajišťování přiměřených finančních prostředků, které budou nezbytné k pokrytí těchto budoucích výdajů. Jen bezpečn é zdroje Obavy veřejnosti z jaderné energie je třeba vyslyšet a zabývat se jimi. Nedávná zkušenost ukázala, jak rychle se veřejné mínění o jaderné energii může změnit a na některých trzích sehrát klíčovou roli při určování její budoucnosti. Největší obavou je bezpečnost, zejména ve vztahu k provozu reaktorů, k nakládání s radioaktivním odpadem a prevence šíření jaderných zbraní. Nezbytná je důvěra v kvalifikovanost a nezávislost orgánů regulačního dohledu. V hlavním modelu vývoje IEA počet ekonomik, které provozují jaderné reaktory, stoupne z 31 na 36, přičemž nováčci převýší počet těch, kteří jadernou energii postupně vyřazují. Celkové množství vyhořelého jaderného paliva se během výhledového období zdvojnásobí na více než 700 000 t. Dodnes však žádný stát neotevřel stálé zařízení na oddělení nejtrvanlivějšího a vysoce radioaktivního jaderného odpadu vyprodukovaného komerčními reaktory. Všechny země, které kdy vyprodukovaly jaderný odpad, by měly mít povinnost vyvinout řešení definitivní likvidace. Ener gie pro budoucnost subsaharské Afr iky Zvýšenou pozornost WEO 2014 zaměřuje na energetické problémy subsaharské Afriky. Ti, kdož nemají přístup k moderním zdrojům energie, trpí nejextrémnější formou energetické nejistoty. Platí to odhadem pro 620 mil. lidí v subsaharské Africe bez přístupu k elektrické energii, i pro ty, kteří jej mají, ale dodávky jim často nestačí, příp. nejsou spolehlivé a patří k nejdražším na světě. Kolem 730 mil. lidí v této oblasti je při vaření závislých na pevné biomase. Ta v nevýkonných kuchyňských sporácích způsobuje znečištění ovzduší, jemuž v Africe každoročně předčasně podlehne téměř 600 000 lidí. Subsaharská Afrika představuje 13 % celosvětové populace. Generuje pouze 4 % celosvětové energetické poptávky (více než polovinu z toho vytváří již zmíněná pevná biomasa). Tato oblast je bohatá na zdroje energie. Z velké části jsou nevyužité. Téměř 30 % celosvětových nalezišť ropy a zemního plynu objevených za posledních 5 let se nachází právě v této oblasti. Navíc zde existují předpoklady pro rozvoj AZE, zejména fotovoltaiky, vodní, větrné a geotermální energie. Subsaharský energetický systém se rozroste. I přesto se řadu současných energetických problémů podaří překonat jen částečně. Třeba do roku 2040 dosáhne zdejší hospodářství čtyřnásobné velikosti. Počet obyvatel se téměř zdvojnásobí a energetická poptávka vzroste o zhruba 80 %. Kapacita výroby energie dosáhne čtyřnásobné hodnoty a téměř polovinu růstu produkce energie zajistí AZE. Ty se stanou také zdrojem energie pro nejmenší systémy a systémy mimo rozvodnou síť, hlavně v zemědělských oblastech. Celkově téměř 1 miliarda lidí získá přístup k elektrické energii, ale více než půl miliardy zdejších osob zůstane i v roce 2040 nadále bez přístupu k elektřině. Nehledě na produkci Nigérie, Angoly a řady menších těžařů zůstává subsaharská Afrika významným střediskem celosvětových dodávek ropy, přestože stále větší podíl těžby se spotřebuje v oblasti samotné. Ze subsaharské Afriky se stává rovněž významný hráč na trhu se zemním plynem: odkrývání nalezišť na březích Mozambiku a Tanzanie provází zvýšená produkce v Nigérii a jinde. Podle prognóz Století Afriky (African Century Case) se subsaharské hospodářství v roce 2040 pozvedne o dalších 30 %, a to díky následujícím krokům v oblasti energetiky: » pokud budou doprovázeny obecnějšími vládními reformami » pokud bude zabezpečena modernizace energetického sektoru (další investice, které o polovinu sníží výpadky proudu a pomohou dosáhnout všeobecný přístup k elektrické energii aspoň v městských oblastech) » bude-li prohloubena regionální spolupráce, rozšiřování trhů a zpřístupnění většího podílu hydroelektrického potenciálu tohoto kontinentu » když se zlepší správa zdrojů energie a z nich plynoucích výnosů. I v Africe třeba zacílit na větší účinnost a transparentnost při financování, na lepší správu zdrojů energie a z nich plynoucí výnosy, na větší účinnost a transparentnost při financování nezbytného vylepšení africké infrastruktury. Moderní a integrovaný energetický systém umožňuje efektivnější využití zdrojů a zpřístupňuje energii větší části nejchudších oblastí subsaharské Afriky. Pokud má být XXI. století stoletím Afriky, bude nezbytné činit společné kroky ke zlepšení fungování energetického sektoru, konstatuje WEO 2014. /uai/Vysoké dotace do fosilních paliv V roce 2013 dosáhly dotace celkové výše 550 mld. USD (více než čtyřnásobku dotací do alternativních energií) a mj. brzdí investice do účinnosti. Na Blízkém východě se použijí na výrobu elektrické energie téměř 2 mb/d ropy a ropných produktů. Bez dotací by hlavní technologie pro výrobu alternativních energií mohly konkurovat naftovým elektrárnám. Reformovat energetické dotace není snadné a neexistuje univerzální recept na úspěch. Jak ale ukazují případové studie IEA v Egyptě, Indonésii a Nigérii, základem je mít jasně stanovené cíle a časové rozvržení reformy. Pečlivě třeba posoudit dopady a způsob, jak je (v případě potřeby) zmírnit, důsledně konzultovat a dobře komunikovat v průběhu všech fází procesu. Akcen t na AZ E Elektrická energie je nejrychleji rostoucí koncovou formou energie. Aby bylo možné držet krok s rostoucí energetickou poptávkou, je třeba vytvořit nové zdroje s výkonem asi 7200 GW a zároveň nahradit stávající elektrárny, které mají dosloužit do roku 2040 (v současnosti zhruba 40 % celkového počtu). Výrazný nárůst AZE v mnoha státech zvýší do roku 2040 jejich podíl na celosvětové výrobě elektrické energie na 1/3. Budou ale zapotřebí odpovídající cenové signály, aby bylo možné zajistit včasné investice do nových výrobních kapacit. Ty jsou nezbytné k udržení spolehlivosti dodávek elektrické energie. V některých případech to ale bude vyžadovat reformy trhu nebo určování cen elektrické energie. Posun směrem ke kapitálově náročnějším technologiím a vysoké ceny fosilních paliv povedou ve většině států světa ke zvýšení nákladů na průměrné dodávky energie a cen pro koncového uživatele. Nicméně zisky v oblasti účinnosti na straně koncového uživatele pomohou snížit podíl plateb domácností, které utratí za elektrickou energii. Technologie pro výrobu alternativní energie, klíčový prvek nízkouhlíkového pilíře celosvětových dodávek energie, se za pomoci celosvětových dotací (v roce 2013 dosáhly 120 mld. USD) rychle prosazují. Díky prudkému snížení nákladů a trvalé podpoře se AZE přičítá téměř polovina přírůstku celkové produkce elektrické energie do roku 2040. Konkrétně: využití biopaliv se více než ztrojnásobí (na 4,6 mb/d) a podíl AZE na produkci tepla se více než zdvojnásobí. Podíl AZE na výrobě energie vzroste nejvíce ve státech OECD (dosáhne tam 37 %). Ve státech mimo OECD (konkr. v Číně, Indii, Latinské Americe a v Africe) výroba energie z AZE poroste více než dvakrát rychleji. Z celosvětového hlediska největší podíl růstu výroby energie z AZE (34 %) připadne na větrnou energii, dále na vodní energii (30 %) a solární technologie (18 %). V okamžiku, kdy podíl větrné a solární energie na celosvětové skladbě zdrojů energie dosáhne čtyřnásobku, začne jejich integrace z technického i tržního hlediska představovat větší problémy. Eolika bude kupř. představovat 20 % celkové výroby elektrické energie v EU a fotovoltaika bude během vrcholného léta pokrývat 37 % japonské poptávky. Faktory při rozhodování o jadern é energii Celosvětová výroba jaderné energie vzroste podle hlavního modelu vývoje IEA téměř o 60 %: z 392 GW (v roce 2013) na více než 620 GW (v roce 2040). Její podíl na celosvětové výrobě elektrické energie, který dosáhl vrcholu již před 20 roky, vzroste (byť o pouhý 1 procentní bod) na 12 %. Tento model odráží problémy, jimž čelí na konkurenčních energetických trzích všechny typy nové termální výroby. Růst se soustředí na trhy, kde se elektrická energie dodává za regulované ceny, služby tam podporují státy a vlády jednají tak, aby podpořily soukromé investice. Z růstu výroby jaderné energie do roku 2040 připadne na Čínu 45 %, zatímco Indie, Korea a Rusko dohromady zabezpečí 30 %. V USA výroba vzroste o 16 %, a oživení se dočká i Japonsko. V EU podle WEO 2014 klesne o 10 %. Navzdory problémům, jimž jaderná energie v současnosti čelí, má specifický charakter a některé státy jsou odhodlány zachovat ji i do budoucna. Jaderné elektrárny mohou přispět ke spolehlivosti energetického systému tím, že zvětší množství akceptovatelných technologií pro výrobu energie. V zemích, které energii dovážejí, může jaderná energie snížit jejich závislost na zahraničních dodavatelích a omezit míru, do jaké jsou vystaveny výkyvům cen na mezinárodních trzích. Ve scénáři s nízkým zastoupením jaderné energie (Low Nuclear Case), v němž celosvětová kapacita (v porovnání s dnešní situací) klesne o 7 %, mají ukazatele energetické bezpečnosti ve státech, které využívají jadernou energii, tendenci zhoršit se. Podíl energetické poptávky uspokojené z domácích zdrojů se kupř. sníží v Japonsku (o 13 procentních bodů), v Koreji (o 6 %) a v EU (o 4 %). Jaderná energie je jedna z mála možností, které jsou lidstvu k dispozici pro snížení emisí oxidu uhličitého a jež zároveň poskytují (nebo nahrazují) jiné formy produkce základního výkonu. Od roku 1971 se díky ní nevypustilo odhadem 56 gigatun C02, resp. téměř takový objem emisí, jaký by se za současného stavu celosvětově vyprodukoval za pouhé dva roky. Množství emisí, které se v roce 2040 díky jaderné energii nevypustí, dosáhne v Koreji téměř 50 %, v Japonsku 12 %, v USA 10 %, v EU 9 % a v Číně 8 %. Průměrná cena emisí ušetřených pomocí nové jaderné kapacity bude záviset na skladbě zdrojů energie a na cenách hmot, které nahrazuje. Díky tomu může sahat od velmi nízkých hodnot až po více než 80 USD za 1 t. V období do roku 2040 bude podle IEA odstaveno téměř 200 reaktorů (ze 434, které byly ke konci roku 2013 v provozu). Drtivá většina připadá na Evropu, USA, Rusko a Japonsko. Problém, čím a jak vyrovnat chybějící produkci, bude naléhavý hlavně v Evropě. Veřejné služby musí začít vytvářet plány buď na zabezpečení alternativní kapacity, nebo na pokračování provozu stávajících elektráren. A to již několik let předtím, než jaderné elektrárny dospějí ke konci svého licenčního období. Aby se tento proces usnadnil, vlády by měly v dostatečném předstihu před případným uzavřením elektrárny poskytnout jasné stanovisko v otázce prodlužování licencí a podrobnosti o příslušných regulačních krocích. Výši nákladů na vyřazení odstavených jaderných elektráren z provozu v období do roku 2040 IEA odhaduje na více než 100 mld. USD. U těchto nákladů však panuje značná nejistota vzhledem k poměrně omezeným dosavadním zkušenostem s demontáží a dekontaminací reaktorů a s rekultivací dotčených oblastí k jinému využití. Regulační orgány a veřejné služby musí pokračovat v zajišťování přiměřených finančních prostředků, které budou nezbytné k pokrytí těchto budoucích výdajů. Jen bezpečn é zdroje Obavy veřejnosti z jaderné energie je třeba vyslyšet a zabývat se jimi. Nedávná zkušenost ukázala, jak rychle se veřejné mínění o jaderné energii může změnit a na některých trzích sehrát klíčovou roli při určování její budoucnosti. Největší obavou je bezpečnost, zejména ve vztahu k provozu reaktorů, k nakládání s radioaktivním odpadem a prevence šíření jaderných zbraní. Nezbytná je důvěra v kvalifikovanost a nezávislost orgánů regulačního dohledu. V hlavním modelu vývoje IEA počet ekonomik, které provozují jaderné reaktory, stoupne z 31 na 36, přičemž nováčci převýší počet těch, kteří jadernou energii postupně vyřazují. Celkové množství vyhořelého jaderného paliva se během výhledového období zdvojnásobí na více než 700 000 t. Dodnes však žádný stát neotevřel stálé zařízení na oddělení nejtrvanlivějšího a vysoce radioaktivního jaderného odpadu vyprodukovaného komerčními reaktory. Všechny země, které kdy vyprodukovaly jaderný odpad, by měly mít povinnost vyvinout řešení definitivní likvidace. Ener gie pro budoucnost subsaharské Afr iky Zvýšenou pozornost WEO 2014 zaměřuje na energetické problémy subsaharské Afriky. Ti, kdož nemají přístup k moderním zdrojům energie, trpí nejextrémnější formou energetické nejistoty. Platí to odhadem pro 620 mil. lidí v subsaharské Africe bez přístupu k elektrické energii, i pro ty, kteří jej mají, ale dodávky jim často nestačí, příp. nejsou spolehlivé a patří k nejdražším na světě. Kolem 730 mil. lidí v této oblasti je při vaření závislých na pevné biomase. Ta v nevýkonných kuchyňských sporácích způsobuje znečištění ovzduší, jemuž v Africe každoročně předčasně podlehne téměř 600 000 lidí. Subsaharská Afrika představuje 13 % celosvětové populace. Generuje pouze 4 % celosvětové energetické poptávky (více než polovinu z toho vytváří již zmíněná pevná biomasa). Tato oblast je bohatá na zdroje energie. Z velké části jsou nevyužité. Téměř 30 % celosvětových nalezišť ropy a zemního plynu objevených za posledních 5 let se nachází právě v této oblasti. Navíc zde existují předpoklady pro rozvoj AZE, zejména fotovoltaiky, vodní, větrné a geotermální energie. Subsaharský energetický systém se rozroste. I přesto se řadu současných energetických problémů podaří překonat jen částečně. Třeba do roku 2040 dosáhne zdejší hospodářství čtyřnásobné velikosti. Počet obyvatel se téměř zdvojnásobí a energetická poptávka vzroste o zhruba 80 %. Kapacita výroby energie dosáhne čtyřnásobné hodnoty a téměř polovinu růstu produkce energie zajistí AZE. Ty se stanou také zdrojem energie pro nejmenší systémy a systémy mimo rozvodnou síť, hlavně v zemědělských oblastech. Celkově téměř 1 miliarda lidí získá přístup k elektrické energii, ale více než půl miliardy zdejších osob zůstane i v roce 2040 nadále bez přístupu k elektřině. Nehledě na produkci Nigérie, Angoly a řady menších těžařů zůstává subsaharská Afrika významným střediskem celosvětových dodávek ropy, přestože stále větší podíl těžby se spotřebuje v oblasti samotné. Ze subsaharské Afriky se stává rovněž významný hráč na trhu se zemním plynem: odkrývání nalezišť na březích Mozambiku a Tanzanie provází zvýšená produkce v Nigérii a jinde. Podle prognóz Století Afriky (African Century Case) se subsaharské hospodářství v roce 2040 pozvedne o dalších 30 %, a to díky následujícím krokům v oblasti energetiky: » pokud budou doprovázeny obecnějšími vládními reformami » pokud bude zabezpečena modernizace energetického sektoru (další investice, které o polovinu sníží výpadky proudu a pomohou dosáhnout všeobecný přístup k elektrické energii aspoň v městských oblastech) » bude-li prohloubena regionální spolupráce, rozšiřování trhů a zpřístupnění většího podílu hydroelektrického potenciálu tohoto kontinentu » když se zlepší správa zdrojů energie a z nich plynoucích výnosů. I v Africe třeba zacílit na větší účinnost a transparentnost při financování, na lepší správu zdrojů energie a z nich plynoucí výnosy, na větší účinnost a transparentnost při financování nezbytného vylepšení africké infrastruktury. Moderní a integrovaný energetický systém umožňuje efektivnější využití zdrojů a zpřístupňuje energii větší části nejchudších oblastí subsaharské Afriky. Pokud má být XXI. století stoletím Afriky, bude nezbytné činit společné kroky ke zlepšení fungování energetického sektoru, konstatuje WEO 2014. /uai/
