„Jsme rádi, že často zanedbávané téma energetických úspor se v souvislosti s podpisem Pařížské dohody dostává do popředí zájmu environmentálních organizací. Zároveň litujeme, že Svaz průmyslu a dopravy, jehož členů se problematika bytostně týká, mají s ní bohaté zkušenosti a je pro ně prioritní oblastí zájmu, nedostal možnost do představeného materiálu Hnutí Duha přispět svými podněty, názory a analýzami,“ praví se v prohlášení SPD ČR. „Uspořené gigajouly tepla, barely ropy či kubíky plynu znamenají nižší vstupní náklady, vyšší konkurenceschopnost, a jsou proto pro průmysl přínosem. Podobně nižší emise CO2 znamenají výhodu pro podniky, které jsou součástí trhu s emisními povolenkami (EU ETS) a musí za vypouštění skleníkových plynů platit. Tato silná motivace přináší ovoce. Energetická náročnost českého průmyslu v letech 2005–2013 klesla o 36 %. V průběhu posledních 10 let energetické a průmyslové provozy spadající pod EU ETS snížily svoji produkci CO2 natolik, že se momentálně na celkové emisní bilanci naší ekonomiky podílí necelými 40 %. Tedy méně než v součtu sektory dopravy, domácností, zemědělství a další. Právě díky průmyslu a energetice tak ČR s rezervou splní svůj závazek redukce CO2 k roku 2020. V nastoupeném tempu však bude stále obtížnější pokračovat. Snahy o redukci spotřeby energie či emisí CO2 totiž narážejí na hranice technického pokroku a v poslední době i na zpřísňující se environmentální regulaci, klimaticko-energetické cíle EU, pravidla poskytování státní pomoci či podmínky čerpání strukturálních fondů EU. Nepříjemnou pravdou je, že povinně stanovené dosahování úspor je stále nákladnější, obtížnější a pro některá odvětví i technicky nemožné.“ Svědčí o tom mj. studie zpracovaná pro SPD ČR, podle níž každý gigajoule uspořené energie v různých odvětvích vyjde o poznání dráž, než jak to odhadovala studie společnosti EkoWatt z května 2008, na níž jsou postavena čísla v materiálu Hnutí Duha. Prohlášení SPD ČR zmiňuje rovněž studii Evropské komise z roku 2014, která s výjimkou jednoho odvětví konstatuje velmi omezený potenciál pro úspory energií v evropském průmyslu. EK již sama připustila, že navzdory úsporám dosaženým především v průmyslu celounijní cíl snížení energetické spotřeby pro rok 2020 podle všeho nebude splněn, a to s významným zaostáním za plánem. Problémy s plněním ambiciózních cílů a zaváděním legislativních či motivačních opatření podle evropské směrnice o energetické účinnosti mají všechny členské státy EU28 kromě Malty. Vůči některým (Maďarsko, Řecko a Německo) dokonce EK kvůli neplnění závazků podnikla právní kroky směřující k žalobě u Evropského soudu. „V tuzemských podmínkách dosahování úspor energie v průmyslu i energetice navíc komplikují další okolnosti,“ připomíná SPD ČR. „Čerpání prostředků z evropských fondů, z nichž má být modernizace průmyslových provozů z podstatné části hrazena, je výrazně omezeno pro podniky spadající pod EU ETS a v některých důležitých dotačních programech i pro tzv. velké podniky, kterých je u nás podle klasifikace EU téměř 3000 a tvoří páteř ekonomiky. Právě tyto podniky přitom podle zkušeností z předchozích dotačních výzev z let 2007–2013 mají v úsporách největší potenciál a dokážou je realizovat s nejvyšší nákladovou efektivitou. SPD ČR vyvíjí systematické a trvalé úsilí směrem k odstranění těchto překážek a spolupracuje při tom jak se státní správou, tak s unijními institucemi. Jakoukoliv podporu našich snah o usnadnění přístupu k evropským fondům uvítáme. Zároveň upozorňujeme na to, že zatímco průmysl dosáhl při snižování emisí CO2 či spotřeby energie úctyhodných výsledků, další sektory se podobným výkonem prokázat nemohou. Sektory mimo EU ETS neevidují žádný pokles emisí. Potenciál energetických úspor v budovách či v dopravě zůstává do velké míry nevyužit. Svůj vklad do plnění klimaticko-energetických cílů může přinést i zemědělství. Právě v těchto oblastech je nutné usilovat o nápravu, a to pomocí konkrétních, dobře zvážených opatření, jako je kupř. uhlíková daň.“ /ex/
