Hliník s jeho afinitou ke kyslíku a rychlou tvorbou oxidu hlinitého na povrchu provází problematické svařování. Oxid hlinitý váže na povrchu vodu, která je ve svaru zdrojem vodíku, původcem porózity svaru. Dosavadní způsoby svařování, ať už plamenem, nebo elektrodou, nevykazují proto nijak uspokojivé výsledky. Z nových metod, které by měly přinést vyšší kvalitu svaru, se jako perspektivní jeví dnes svařování hliníku třením, včetně jeho nové varianty, třecího svařování promíšením FSW (Friction Stir Welding) pomocí vývoje tepla rotujícím nástrojem a pak zvláště metoda svařování vláknovým laserem za oscilace paprsku. Ve Fraunhoferově institutu IWS ji používají pro svařování hliníkových odlitků. Oscilace laserového paprsku v tavenině svaru vede k uvolňování vodíkových pórů. Tím, že se tu používá laser do výkonu jen 1 kW, nepřenáší se do svaru nadměrné množství tepla, které by mohlo vést k deformaci dílu. /jš/
