Listy řady druhů rostlin mají zajímavou superschopnost. Jejich povrch je utvářen tak, že dobře odpuzuje vodu. Takové superhydrofobní listy umožňují rostlinám fungovat ve vlhkém prostředí a zároveň jim poskytují možnost samočištění od částic prachu a podobných nečistot. University se těmito listy inspiroval a vyvinul novou metodu, která zajistí superhydrofobní povrchy pro využití v biomedicíně. Akhilesh K. Gaharwar a jeho kolegové použili „efekt lotosového listu“ tak, že vytvořili atomární defekty v nanomateriálech, které se mohou široce uplatnit při vývoji biosenzorů, laboratoří na čipu, látek odpuzujících krev, a také samočisticích povrchů, na nichž by se neusazovaly nežádoucí povlaky a nečistoty. V dnešní době se již superhydrofobní materiály využívají pro tvorbu aplikací se samočisticí schopností. Obvykle to ale vyžaduje změnit chemické parametry nebo geometrii povrchů takových zařízení. To zároveň omezuje využití superhydrofobních materiálů v biomedicíně nebo v biotechnologiích. Tým Texas A&M University využil tvorbu „nanokvětů“ z atomárních vrstev 2D nanomateriálu a tím zajistil superhydrofobní vlastnosti povrchu. V tomto případě badatelé použili 2D materiál sulfid molybdeničitý, který představuje novou a v současnosti hodně studovanou a využívanou třídu 2D nanomateriálů. 2D sulfid molybdeničitý už prokázal velký potenciál v nanoelektronice, vývoji optických senzorů, v technologiích obnovitelných zdrojů energie, také v technologiích katalyzátorů i mazadel, ale doposud nebyl využit v biomedicíně. Gaharwar a jeho spolupracovníci teď názorně předvedli, že by mohl mít široké uplatnění i v tomto odvětví. Superhydrofobní povrch ze 2D sulfidu molybdeničitého s atomárními defekty je možné snadno aplikovat na rozmanité materiály, včetně skla, papíru či gumy. První testy ukazují, že takový povrch slušně odpuzuje krev nebo třeba média buněčných kultur, což je velmi slibné pro široké využití v biomedicíně. Nový superhydrofobní povrch by se také mohl uplatnit i v jiných odvětvích, například v nanoelektronice.
