Studie MIT: uranu je dostatek

Prestižní americká technická univerzita MIT (Massachusetts Institute of Technology) uveřejnila v září studii o budoucnosti jaderného palivového cyklu. Mimo jiné v ní konstatuje, že zásob uranu je pro příštích 100 let ve světě i v USA dostatek a postačí i pro 1000 nových amerických reaktorů. Proto je nutné pečlivě uvážit, zda se vyplatí přepracovávat použité jaderné palivo, jak to nyní dělají ve Francii nebo v Japonsku. Toto palivo je totiž dražší než nové. Naproti tomu se zřejmě rozšíří obsluha mnoha nových jaderných reaktorů ve světě formou leasingu, kdy dodavatelé z několika velkých světových firem dopraví do reaktoru požadované palivo a zároveň odvezou palivo použité. V současné době se vynakládají velké prostředky na hledání účinnější palivového cyklu, který by v příštích desetiletích zvýšil využití jaderného paliva v lehkovodních reaktorech. Studie uvádí, že nynější typ reaktorů s jednorázovým využitím jaderného paliva bude naprosto převládat při rozhodování o výstavbě nových jaderných zdrojů i v několika příštích desetiletích. Cena nově vyrobeného jaderného paliva je totiž velmi nízká. Na ceně elektřiny z jaderných elektráren se podílí jen 2 %. Podle Charlese Fosberga z MIT je zřejmé, že pokud se cena nově vyrobeného paliva zvýší na dvojnásobek nebo i více, na cenu elektřiny z jádra to prakticky nebude mít vliv. Studie MIT zároveň přepokládá, že zvýší-li se současný počet jaderných reaktorů ve světě během 21. století ze současných zhruba 400 na 4000, zvýšená poptávka po uranu se promítne do vyšší výsledné ceny elektřiny o pouhé 1 %. Dostatek uranu je také argument proti zavedení thoriového cyklu v jaderné energetice. „Proč komplikovat palivový cyklus thoriem, když máme dostatek uranu,“ ptá se Mujid Kazami, další ze spoluautorů studie MIT. Podle Ernsta Monitze není zatím zcela zřejmé, nakolik se bude současné použité palivo využívat v dalších typech reaktorů. Zásoby použitého paliva lze považovat za cennou strategickou surovinu, s obdobným významem jako uskladněné strategické zásoby ropy. Atraktivní bude zřejmě zmenšit objem použitého paliva přepracováním a dlouhodobě skladovat jen jeho velmi malou část zahrnující vysoce radioaktivní látky. Úplně zpracovat použité palivo dokážou jiné typy reaktorů, kupř. množivé reaktory s odlišným palivovým cyklem. Ve světě zatím pracuje jen jeden rychlý množivý reaktor, ruský BN-600, a to již od roku 1980. Při výrobě elektřiny dokáže vyprodukovat více paliva, než sám spotřebuje. Monitz soudí, že širší využití rychlých množivých reaktorů zůstává zatím spíše vzdálenější perspektivou. V současné době se budují nové lehkovodní reaktory hlavně v asijských zemích. Na jejich výstavbu se připravují v mnoha rozvojových zemích, které zatím nemají s jadernou energetikou žádné zkušenosti. Studie MIT přepokládá, že přední světoví dodavatelé poskytnou těmto zemím kompletní servis formou leasingu, zahrnující dodávku nového jaderného paliva a zároveň odběr paliva použitého. Sníží se tak obavy z možného zneužití jaderné energetiky pro výrobu jaderných zbraní nebo prostředků pro teroristické útoky. Zároveň to umožní těmto zemím podstatně snížit emise skleníkových plynů. Studie MIT se zabývá rovněž výstavbou nových jaderných elektráren v USA. Upozorňuje na úskalí financování jejich výstavby, kdy americké energetické firmy musí shromáždit velké množství finančních prostředků. (vh)