Tomáš Jochman, student Fakulty strojní ČVUT v Praze, nám přes svůj náročný časový program odpověděl na několik otázek, které se týkají vývoje a výroby respirátoru CII RC RP95-3D, na kterých se osobně podílí: Jaký obor studujete na Fakultě strojní ČVUT v Praze a jakou pozici zastáváte v CIIRC? Studoval jsem na bakalářském studiu Teoretický základ strojního inženýrství, nyní studuji magisterský program Průmysl 4.0 se zaměřením na výrobní techniku, v CIIRC pracuji na pozici Developer Průmyslu 4.0. Máte v institutu převážně studijní povinnosti, nebo se také podílíte na výzkumných či vývojových projektech? Podílím se také na návrzích konstrukcí u jiných projektů a programování jiných robotů a PLC systémů, tvorbě layoutů a návrhů robotických pracovišť. Kvůli aktuální situaci s koronavirem jsem již skoro měsíc každý den v institutu (CIIRC), takže mohu pracovat na více projektech najednou. Jak jste se dostal k práci na vývoji nebo výrobě respirátorů? Vybrali si vás, nebo jste se přihlásil sám? Na vývoji jsem dělal hned od prvního dne, od neděle 15. března 2020, kdy mi Alexandr Lazarov, autor designu polomasky, ukázal, co zamýšlí. Poté jsme řešili úpravy masky tak, aby prošla atesty. Šlo hlavně o příchytné prvky na silikon, formy na silikon a podobné součásti masky. Žádné přihlašování ani vybírání účastníků se zde nekonalo, projekt vznikl mezi naším týmem Testbedu Průmyslu 4.0 samovolně z naší iniciativy, poté si nás vzal na starost projektový tým. Kolik vědců a kolik studentů se na tom projektu podílí? Co se týče technického vývoje jmenovitě – já, Alexandr Lazarov, Filip Dvořák, Vojtěch Janů, dva experti na slévání silikonů z FEL ZČU. Poslední dny se přidali dva experti z firmy 3D Tech, kteří toto slévání optimalizovali a dosáhli lepší kvality. Pak za námi stálo několik lidí, kteří se starali o chod týmového projektu, o kontakty, PR, řešení a požadavky atestů, abychom se mohli věnovat čistě technickému řešení. Jak dlouho trvalo vyrobit první prototyp – od prvního nápadu k řešení? První „nefunkční“ prototyp byl vyroben za den, postupně se optimalizovalo několikrát za den. Byl to typický cyklus prototypingu. Modelovalo se, tisklo, testovalo, optimalizovalo. Hlavně jsme museli tento cyklus zopakovat tolikrát, kolikrát jsme za den stihli. Šlo nám o to, abychom se co nejdříve přiblížili potřebným výsledkům. Tento cyklus vývoje až po schvalování výrobku trval pět nebo šest dní. Co bylo největším oříškem nebo překvapením na cestě k prvnímu tisku? S tiskem na této tiskárně HP Multi Jet Fusion jsme již nějaké zkušenosti měli, takže první prototyp byl vytisknut bez problémů. Problémy jsme neměli s 3D tiskem, ty nastaly až při slévání silikonového těsnění. Bubliny, trhání, problémy s formou a přichycením a podobné nepříjemnosti. Média informují, že sériová výroba již běží naplno. Určitě tomu předcházela řada jednání a schvalování. Byla moc obtížná a byrokratická? Sériová výroba běží, ale těchto problémů a řešení byrokracie jsem se neúčastnil, protože to bylo již nad moje časové možnosti. Stačilo mi, že jsem zde tři dny spal a pracoval v průměru 18 hodin denně, jelikož je tiskárna poměrně časově náročná na chod. Kontroloval jsem a zajišťoval naplňování jednotky, její přesun do tiskárny, samotný tisk, přesun jednotky do postprocesní stanice. Aby toho nebylo málo, musel jsem čekat na dochlazeni komponent, unpackovaní vytištěného buildu, čištění jednotky, čištění tiskárny, tryskání dílů. A podobných „maličkostí“ bylo víc. Předpokládám, že sériová výroba nebude probíhat na ČVUT trvale. Jaké firmě předáte výrobu? Ano, naše tiskárna zatím jako výrobní sloužit nebude. Firmy, které zvládnou podobné výrobky, se dají dohledat. Z hlavy mě napadá Siemens, Škoda, 3D Tech, 3Dees, Univerzita Ostrava a Plzeň. Hlavní kompletátor je firma 3Dees. Jaké máte z účasti na tomto projektu pocity? Blíží se více k představám o slavných vynálezcích, nebo spíše pomocníkům potřebným? Necítíme se s kolegy nijak slavně, i když medializace v TV a na internetu pro nás byla docela šokem, v dobrém slova smyslu. Pocity z projektu máme asi jako z každého dobrého projektu. Jen tentokrát vnímáme s kolegy vyšší motivaci a únavu. Ta vyšší motivace a pracovní tempo se samozřejmě odvíjely od potřeb zdravotníků, čili jsme se snažili výrobek dostat na trh „ASAP“. Na jiných projektech se tolik hodin denně nepracuje, jelikož je to dlouhodobě neudržitelný stav. Účast na tomto projektu byla určitě zajímavou zkušeností. Přispěla také k sumě univerzitního vzdělávání? Z účasti v projektu jsem si odnesl zejména další nové zkušenosti ze softwaru Siemens NX, kde se vše modelovalo, dále také zkušenosti pro reálné možnosti využití tiskáren na 100 % a organizace jejich produkce. V pracovním životě se mi mohou hodit i zkušenosti se sléváním a dalšími pracemi se silikonem, výrobou forem a organizací práce. Účast na podobných projektech určitě zvětšuje sumu teoretických znalostí a dobře je doplňuje. /lak/
